Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. května 2018 11:17
artemis_alyss28072.jpg
Tak hurá do pasti
~bůh, na kterého nemám vzpomínky, bohyně, se kterou jsem se právě setkala~
Obrázek

Athéna mě překvapila a zároveň potěšila. Byla jsem celá nažhavená někomu nakopat zadek. Potřebovala jsem ze sebe dostat frustraci, která mě doprovázela už nějakou chvíli.
"Dobře," přitakala jsem a vydala se ihned za Athénou. Naši skupinu uzavíral Áres. Z nějakého důvodu jsem se takto cítila v bezpečí, že mi záda kryje právě on. Jako by vás zezadu objímal chundelatý plyšový měďa. Divný pocit a zároveň uspokojivý.

Celou dobu nás vedly symboly, a každý z nich se nám vysmíval. Cítila jsem to a příjemný pocit to opravdu nebyl. Tětivu jsem držela napůl nataženou s vloženým šípem. Našlapovala jsem tiše, a kdyby za mnou Áres nedusal, mohla by si Athéna myslet, že za ní ani nejsem.

Dostávali jsme se ke konci chodby. Před námi se mihlo světlo. A pak další a další. Držela jsem se Athénina velení a následovala jejich kroků.

Chodba ústila do rozlehlé haly, ve které se vznášela světýlka. Už jste někdy četli o bludičkách? Tak takhle přesně vypadala. Jejich světlo mě uklidňovalo a tohle přece nemohla být past. Něco tak krásného a úchvatného je přece dobré, že?

Ve chvíli, kdy Áres překročil práh, ozvalo se zadunění a kolem zdí a přes průchody přejela zlatavá síť, která potom zmizela. Pokud by se někdo pokusil dostat chodbou zpět, neviditelná síť by jej nepustila.
Já stála na místě, luk spuštěný a hypnoticky sledovala bludičku. Ani jsem nezvedla hlavu, když se v místnosti objevili andělé. Bylo jich celkem šest. Všichni vypadali naprosto stejně. Světlá pokožka, ve světle bludiček s metalovými odlesky. Jejich oči vypadaly jako měsíc v úplňku. V dlouhých bílých hábitech se stříbrnými lemy vypadali jako měsíční garda. Jedině jejich vlasy byly temně černé.

Bludičky měly podobný efekt i na ostatní. Otupovaly mysl a i přes přítomnost andělů přinášely klid a mír. Proč bojovat? Odevzdat se dobrovolně andělům, ničeho nelitovat. Zapomenout na předešlý život, zapomenout na ostatní bohy. Konečně se neutápět a nebýt ztracen ve světě smrtelníků.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. května 2018 10:43
loki94861.jpg
Začíná to být pěkný bordel
~Hlavně Thór a Váli, okrajově Sigyn + NPC Nárvi, Hela a Matet~

Mám rád chaos. O tom žádná, ale tohle byl chaotický chaos. Bylo toho dost i na mě a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Syn se vrhl na anděla, Thórovi se kupodivu podařilo zklidnit bouři (bez kladiva?), já se snažil vyplivnout písek z úst, Matet si hrála s anděly jak s hadrovými panenkami a má drahá mohla v téhle chvíli jen přečkávat.

Zmatený není to správné slovo. Pro tohle neexistovalo žádné označení, ale trpaslíci by na něco určitě přišli. Ti měli nadávek habaděj. Nejdřív můj vyčištěný zrak skončil na Thórovi, který byl oběšen mými dětmi. Ztuhl jsem. Opravdu držel Nárviho. I když byl starší, než jsem si jej pamatoval, cítil jsem a věděl, že to je on. Božský hromotluk by mi nelhal. V tomhle ne. A za pačesy jej držela... Hela?

Z mého zamrznutí mě dostal až Thór. V zapěti vypískla Hela: "Táta!" V jiné situaci by to bylo strašně roztomilé a sweet jak říkají smrtelníci, ale to by nesměla ukazovat prstem k bojujícímu Válimu. Můj syn prohrával boj. Na nic jsem nečekal, rozeběhl jsem se synovi na pomoc. Jo, teď bych dal cokoliv za božskou zbraň, kterou jsem neměl, ale aspoň jsem vytáhl pistoli, kterou jsem si vzal. Špatný střelec jsem nebyl a kulka trefila svůj cíl, i když mě syn beztak později osočí za to, že jsem mohl trefit jeho. Ale... je to jedno ale, které mě naprosto vytáčí. Anděla jsem trefil pouze do ramene. (48)

Anděl se obránil na mě. To by mi Váli mohl přičíst k dobru. Zachráním jej před opeřencem. V andělových rukou se objevilo postříbřené dlouhé kopí. Pozvedl jsem obočí, což byla moje osudová chyba. Ztratil jsem pár sekund k dobru, kdy se na mě vrhl. Tupým koncem mi vyrazil pistoli z ruky a po přetočení mi šel čepelí po krku. Byl jsem mrštný, takže jsem se pod jeho sekem protáhl, chytil násadu a místo, abych tvořil ohnivou kouli, přenesl jsem žhavou energii přímo do zbraně. Čekal jsem, že to popálí anděla, ale opeřenec se rozmáchl hlavou, dal mi čelo, mě se před očima dokonale zatmělo. Ucítil jsem palčivou bolest na rukou, jak se moje kouzlo zvrhlo a obrátilo se proti mě. Byl jsem příliš blízko. V mém zmatení mi anděl podkopl nohy, vytrhl kopí z mého sevření a bodl. Jo, andělská čepel zatraceně bolí. Kurva.

*mezitím*

Nárvi se v Thórových rukou zavrtěl. Po chvilce otevřel oči. Hela mohla bohovi vyrvat vlasy, jak třeštila velká kukadla mým směrem. Nedařilo se mi vůbec dobře.
"Co se děje?" zasýpal Nárvi a víc se zakroutil, aby jej Thór položil na zem do kleku. Chvíli mžoural očima, než mě konečně našel. Thór mohl cítit, jak se jeho tělo napjalo. "Je to...?" nedořekl.

hody
 
Ma`at *Orora Nafré* - 08. května 2018 17:07
orora2317.jpg
A co dál?
~Bastet~

„Právě. Byl to tehdy opravdový kousek. Tedy vlastně…více kousků.“ přisadím si taky trochu toho trapnějšího humoru. Pamatuji si celou tu záležitost jakoby to bylo včera a rozhodně jsme se nesmáli. Možná bychom se smáli víc, kdybychom věděli, co nás čeká. Padl na mě přese veškerou snahu stín chmur a tak jsem rychle odvedla svou pozornost od svých černých myšlenek zpět k tématu a k vlně tepla roztékající se jak po mé kůži, tak i žilami.

„A kdo je zná, Bastet? Je vůbec někdo, kdo má alespoň nějaký přehled o možných spojencích, nebo lapáme naprázdno? Ví Her-ur kde hledat?“ zarazím proud otázek a zhluboka se nadechnu vlhké páry, jenž nás obklopuje uvnitř skleněných hradeb sprchového kouta. Smířeně se usměji a chápavě přikývnu, aby pochopila, že plně akceptuji, že i jako bohyně nemůže vědět všechno. „Čeká nás hodně práce.“ Je to poslední, co zazní mezi dopadajícími kapkami, než jim naše mlčení předá plnou vládu nad zvukem rozléhajícím se po prostorné koupelně.

O několik vteřin později než Bastet i já opouštím teplé bezpečí sprchy. Nad absencí svého smradlavého oblečení se ani nepozastavím. Že jsou štíři rychlí a tiší, mi je už věky známo a kdo by se divil, že neradi vidí tu kupu hnoje, kterou jsem nazývala oblečením, válet se na zemi. Začnu se mlčky soukat do pro mě připraveného županu, když se kočičí bohyně zase rozmluví. „Vím…a proto si myslím, že by se mělo napříč světem dát vědět o našem plánu. Shromáždit síly odboje a to nějak…šifrovaně.“ na chvíli se zarazím nad absurditou s jakou to zní. Jako nějaký scénář akčního béčka. „Víš, jak to myslím?“ pokouším se nezamotat do téhle mission impossible víc, než už jsem a doufám, že plně chápe, kam tím mířím. „Protože jestli i přes to by nechtěli být nalezeni, pak si ani nic jiného, než zánik nezaslouží.“ pronesu chladně až soudcovsky, jak to jen bohyně spravedlnosti dokáže.

Ponořena ve svých myšlenkách nad způsoby nalezení všech ostatních bohů, následuji kolegyni zpět do pokoje. Bosá chodidla neslyšně dopadají na podlahu a tu a tam je doprovodí několik bludných kapek z mých stále mokrých vlasů, než se jim začnu plně věnovat osuškou, již jsem do této chvíle jen bezmyšlenkovitě svírala v dlani. Teprve po několika dalších vteřinách si všimnu ticha v místnosti. Žádné předení ani mňoukání. Konečně odpoutám svůj zamyšlený pohled od podlahy a rozhlédnu se. „Kam se poděla Tvá společnost?“ zeptám se překvapeně a nově si všimnu i Befena připravujícího náš čajový dýchánek. Čekala jsem, až dohovoří a spokojeně jsem se usmála při informaci, že Iseut spí. Kdyby se její stav zhoršil, byla bych naštvaná. Zvláště po tom, co jsem jí doslova protáhla Očistcem.

Mlčky se posadím do pohodlného křesla, prohlížeje si nedaleko ležící jedinou osamocenou kočku. Snažím se zjistit její jméno, ale dík její rozvalenosti toho nejsem schopna. Jistě bych se chvíli snažila rozluštit hieroglyfy na jejím krku ale společnost Bastet, přicházející s tácem, odvedla mou pozornost.

Naliju si trochu čaje do připraveného hrníčku. Bez nějakého toho chuťového rozptýlení asi jinak nebudu schopna vracet se k nedávným zážitkům. Upiji a nechám chvíli rozlinout teplo čaje ve svých útrobách. „Takže…“ odmlčím se na okamžik, abych utřídila vzpomínky v chronologické posloupnosti a pak začnu své vyprávění. Od seznámení se Sethem, přes náš společně strávený čas, příchod Iseut a úprku před anděli, následovaný statečností jednoho ze štírů a různými teleportačními okamžiky, až po naše rozdělní, výlet napříč očistcem a konečné seznámení s Gabrielem, u kterého koneckonců pak sama byla. Dala jsem si záležet, abych nic nevynechala. Třeba by v tom našla něco, co nám unikalo, ať to mohlo být cokoliv. Když jsem skončila, nastala chvíle ticha. „Co když někteří nebyli tak silní, aby jim oponovali? Nebo neměli na výběr? Co když se nebude dát věřit i některým v našich řadách? Jsem si totiž víc než jistá, že tohle zkoušeli i na další, protože to celé vypadalo jako nacvičená taktika.“ vyslovím obavu, která mě už tolikrát napadla. Rozděl a panuj přeci vždy bývala taktika takových, jako jsou oni, nebo těch, jenž bojovali v jejich jménu.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. května 2018 10:55
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ex privata industria
~ A na třetí ~



Povzdechla jsem si, už asi po tisící. Tahle situace se vymykala z kolejí tak rychle, že jsem pomalu nestačila ani přemýšlet, co si o tom myslím. Tohle byl přesný opak mého stylu, ale neměla jsem v plánu nechat své kolegy osamotě. Možná se mi to nelíbilo - ale byla jsem loajální.
"To je možná ta nejpitomější věc, co jsem kdy slyšela." poznamenala jsem k Áréovým slovům a usmála se.

Stejně jako Artemis jsem nechala zhmotnit svou zbraň.
"Je načase těm slepicím ukázat, jak vypadají opravdoví bozi. Pojďme." kývla jsem a následovala je do tmy. Netrvalo dlouho a došli jsme k znamení, které znamenalo pouze jedno. Moje intuice blikala jako šílená.
"Jsem si téměř jistá, že to je past." sdělila jsem svým spolubojovníkům zamyšleně, zatímco v ruce převažovala své kopí. "Ale nejspíš nemá smysl se vracet. Pokud s námi hodlají bojovat, měli bychom jim to přání splnit. Půjdu první, kryj mě tím lukem." rozhodla jsem se.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. května 2018 00:20
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Když se NEdaří...
Nárvi, Hela, Loki a... ostatní?



No... Co na to říct? Vždycky když se o něco snažím, tak to dopadne podobně. Být tu teď Loki, určitě by si mně vychutnal. Už vidím tu jeho pusu, jak se otvírá a zavírá, pořád dokola a nesklapne. Tak mi občas nejde něco podle plánu, no a co? Hlavní je až konečný výsledek! I když je tedy pravda že to mohlo dopadnout lépe, tím bleskem sem rozhodně neplánoval zasáhnout i Nárviho. Ten chudák okusil můj blesk na Helheimu, dvakrát. A teď zase.

Je mi líto že se to stalo, ale jinak to prostě nešlo. Aspoň že před tím částečně ochránil Helu. Rozhlédnu se a tu mrchu která sem všechny ty opeřence přivedla nikde nevidím, takže nehodlám na nic čekat. Chci být pryč dříve než by si přivedla posily, obávám se že více už bych jich bez toho aniž bych ublížil i těm všem lidem kolem, nezvládl. "Odpusť mi to chlapče.. Nechtěl sem aby se to stalo". Pronesu k Nárvimu když jej zvedám ze země a beru do náruče. Těžko říct zda mně teď slyší, ale to je jedno. Hela mi visí na krku jako klíště a tak bych už snad mohl vyrazit.

Naneštěstí je tu další problém. Bouři se mi vytvořit podařilo, ale sílí nějak více než sem měl v úmyslu. Je opravdu nepříjemné cítit na rukou a na tváři ten písek, je to jako by mně bodalo tisíce včel! A do toho ta věc co sem zahlédl, ani si nejsem jistý co to vlastně bylo. Proklatě! Udělám pár kroků zpět a přemýšlím co dál. Kudy bych se měl vydat. Když bych šel vpřed, mohl bych dojít k tomu letišti a narazit na Lokiho, né? Jenže by tam mohli být i nějací další andělé a to bych nechtěl riskovat. Mám plné ruce, nemyslím že bych momentálně porazil byť jen jednoho z nich.

Musím to zkusit.. Už se chystám jít zpět, cestou kterou jsme přijely, když v tom zaslechnu povědomý hlas. Otočím se a zjišťuji že to je Loki! U Ódinových vousů, nikdy sem toho parchanta neviděl raději! "Loki! Kde se tady bereš?!" Zavolám na něj zvědavě, ale přes tu bouři mně asi neslyší. Ta bouře! Já tupec, teď když je tady on, není toho krytí už zapotřebí. Určitě budou lepší jeho iluze než tohle. Zadívám se tedy na nebe, chvilku se soustředím a pokusím se tu bouři utišit a pak i úplně zastavit 82%.

A daří se! Vítr se pozvolna uklidňuje a je cítit že i písku ve vzduchu ubývá. Netrvá dlouho a bouře zcela pomine. Až teď vidím co se všechno stalo. Co všechno sem způsobil. Sakra.. Je mi opravdu líto pokud došli nějací lidé k úhoně. Ale bylo to nutné, raději pár lidských životů než abych opět ztratil ty jediné které bych mohl nazývat rodinou. Taky si až teď všímám velkého vlka, který se jen kousek od nás pouští do jednoho z andělů. V první vteřině mně napadlo že vidím Fenrira, ale to je přeci hloupost. Fenrir to být nemůže, je zavřený kdo ví kde. Tohle bude určitě Garmr. Našel si cestu k Lokimu a teď mu pomáhá.

"Použij iluze! Skryj nás před lidmi!" Řeknu mu. Teď když nás nechrání před jejich zraky bouře, bude zapotřebí abychom měly něco jiného. Bylo by fajn kdybychom pro ně vypadaly jako obyčejní lidé, kteří se k tomu všemu jen tak nachomýtli. Taky by nebylo špatné kdybychom odtud odešly, ale stále je tu ten vlk. Mně se momentálně někomu dávat Nárviho a nebo Helu nechce, takže pokud by to vypadalo že se mu moc nedaří, bude mu muset pomoci v boji Loki. A taky ho pak uklidnit, nemůžeme tu pobíhat s takovýmhle zvířetem!
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. května 2018 16:52
loki94861.jpg
Písečná bouře na mostě
~Thór, Váli, Sigyn + Matet (podoba štíra), Nárvi, Hela~

Thór musel vždycky všechno zkomplikovat. Nestačilo, že způsobil hromadnou havárii na mostě, takže se dostat k němu, bylo proplétání se mezi auty, zakopávání o schoulené lidi nebo jejich odstrkávání, aby vás nesrazili k zemi. Musel vytvořit písečnou bouři, která se každou chvíli zhoršovala, a pokud něco neudělá, tak nebude problémem jenom lidí. Už tak bylo nepříjemné cítit ostré částečky, jak dopadají na odhalenou kůži a štípou jako miliony komárů.

Tušil jsem, že Matet je divná, ale když se proměnila v obrovského štíra, jen tak tak jsem strhl Sigyn stranou, aby nás nesrazil její jedovatý ocas. Klepety rozdrtila dva anděly jako párátka.
"Doufám, že zůstane na naší straně," šeptl jsem k mé milované. Znělo to jako huhlání. Otevírat v bouři ústa nebyl dobrý nápad.

Vytáhl jsem z kapsy kapesník, přeložil jej do trojúhelníku a přiložil jej Sigyn na tvář a naznačil, aby si jej tak držela. Druhý jsem neměl. Bez mluvení to budu muset chvíli přežít. Teď by se mi hodily nějaké brýle.
"Počkej tady," další zahuhlání z mé strany, ale rukama jsem naznačil, co jsem chtěl říct. Pak jsem se zvedl a vydal se za Válim, který se vrhl na anděla ohrožujícího Thóra. Chvíli mi trvalo, než jsem skrze písek rozeznal, že někoho drží v náručí. Srdce mi prudce trhlo. Polkl jsem tu trochu slin, co jsem v ústech měl a plížil jsem se mezi úzkou škvírou mezi autobusem a autem, které nebezpečně narušilo zábradlí.

Ať už Váli sejmul anděla nebo ne ve své vlčí podobě, zařval jsem na Thóra: "ZASTAV TU BOUŘI!!!" následovalo prudkým kašláním, jak si písek našel cestu do mých úst.

Zobrazit SPOILER
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. května 2018 16:32
artemis_alyss28072.jpg
Kudy dál…
~Triple A~

Pozvedla jsem obočí, když Áres zabral víc, než měl. Setřásla jsem z ramene pár smítek. "Nejsi v tom sám," přitakala jsem. Opravdu mě zajímalo, co se stalo, že jsem si na boha války nepamatovala. Na něho nešlo zapomenout. Jen se na něj podívejte. Vysoký a svalnatý, zachmuřený obličej, temné hluboké oči, ve kterých se dá snadno ztratit. No, ehm, sice jsem si jej na přechodu prvně nevšimla, ale řešila jsem úplně něco jiného!
Nebo jsi jej viděl nechtěla... nemohla, šeptl mi hlásek a tentokrát jsem mu musela dát za pravdu. Kolem bylo tolik neznámých, že rovnice o třech neznámých by na to byla krátká.

V ruce se mi objevil luk, pohlédla jsem na Athénu a věnovala ji úsměv. Věděla jsem, že tu je proti své vůli a nedivila bych se, kdyby mě praštila do hlavy a omráčila, nejlépe někde svázala a nechala mě tak. Byla jsem ji za to vděčná.

Následovala jsem Área do temných hlubin spletitých chodeb skrytých pod městem. Abychom nešli úplně na slepo, vyvolala jsem miniaturní měsíční kouli, která svítila tak akorát, abychom viděli chodbu před sebou a zároveň neoslepli.

"Kudy teď?" zastavili jsme na rozcestí dvou chodeb. Na zdi před námi byly namalované znaky. "Tenhle znám," ukázala jsem na symbol. "Pokud se nemýlím, tak označuje cestu směrem k... hmm... pokladu," řekla jsem trochu nejistě. "Jinak řečeno, je to znak používaný mezi anděly. Půjdeme tím směrem? Je vysoká pravděpodobnost, že vede přímo ke grálu. Ale může to tu být jako rozptýlení," podívala jsem se na Athénu. "Co myslíš?" pro dnešek jsem udělala dost roztržitých rozhodnutí.
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. dubna 2018 19:45
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Jak nejlépe se vypořádat s pastí? Vstoupit do ní

Opět tým A+A+A

”Řekl bych, že uvidíme.” Pronesl jsem ještě k Athéně, než jsem se jal do pronásledování krásky, která to s klidem nakráčela přímo k jámě lvové, aspoň tak to vypadá. Podzemí nikdy neslibovalo nic jiného. Za dávných dob jsem ho miloval, teď jsem cítil jakousi nelibost.

Chvíli jsem si chodbu nepřátelsky prohlížel.
”Možná a možná tam jsou všude opeřenci, kteří číhají právě na tuto chvíli.” Pronesu s povzdechem a promnu si tvář.
Hodlám ještě k tomu něco dodat, ale to promluví bohyně moudrosti, která nás dohnala. Skvěle. Opět jsme v plném počtu.
”Nicméně nejlepší způsob ohledně vypořádání se s pastmi, je do nich nakráčet.” Dodám nakonec. Celou dobu jsem chtěl do něčeho praštit a teď bych měl k tomu konečně možnost. Navíc, bych mohl zjistit, co se stalo s mou kráskou a snad to i dal do pořádku. Ničí mne, že si na mne ani trochu nevzpomíná. Tedy přesněji na naše společné chvíle.
”Takže směle do toho.” S tím jsem přešel k mříži, která nám bránila v cestě a jal se tu překážku zničit. Asi jsem však do toho vložil více než bych chtěl a tak mi v ruce zůstala mříž vyrvaná i s panty a kusem zdi. Nikdo neříkal, že to má být nějaké něžné. Odhodil jsem na zem mříž. (Hod na úspěch 42%)
Pokud mi na to konto někdo něco řekl, jen jsem pokrčil rameny a vydal se jako první se zbraní v ruce, kterou jsem ani nevím kdy vytáhl.
”Opravdu doufám, že se tam dozvíme něco víc než jen další otázky.” Hlesl jsem ještě než jsme všichni jako hloupé ovce na porážku nakráčeli dovnitř.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 08. dubna 2018 11:26
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amor non est sanabilis herbis
~ Árés, Artemis ~



Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Cítila jsem, jak mě začíná bolet hlava, když Artemis vystřelila z bytu jako špunt z lahve a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Sledovala jsem její záda, unavená náhlou změnou situace. Tohle nebyl můj styl, ráda jsem si nejdřív zjistila, co nejvíc, než se pouštím po hlavě do nebezpečí. A zrovna bohyně lovu, zběhlá v líčení na zvěř, by to měla chápat.
"Myslím, že návštěva tvého strýce nebude o nic nebezpečnější, než tohle." broukla jsem Áreovi do zad a s povzdechem ho následovala. Nepospíchala jsem, abych ho dohnala, protože bylo lepší, aby si promluvili nejvíc sami. Nesouhlasila jsem s tímhle postupem a něco mi říkalo, že Artemis akorát ještě víc naštvu.

Přesto i mé kroky vedli za nimi. Sledovala jsem Área z bezpečné vzdálenosti, jako stín. Netrvalo dlouho a Artemis se objevila u zamřížovaného vchodu. Artemisina otázka mne podráždila.
"Dala jsi docela jasně najevo, jaký je tvůj záměr." poznamenala jsem s rukama skříženýma na prsou. "Raději půjdu s tebou, než tě nechat samotnou. Árée?"
 
Snový průvodce - 28. března 2018 18:30
gral_bohu7694.jpg
Co se stalo a dále stane
~Váli, Thór, Loki a Sigyn + NPC Matet, Nárvi a Hela~

"Jsou v maléru a pokud si nepospíšíme, může to dopadnout zle."
Ve stejnou chvíli na mostě vybouchla písečná bouře. Lidé se na místě zastavovali a prudce otáčeli, co se to děje. Matet si instinktivně zastínila oči, jako by čekala, že do ní bouře narazí. Nestalo se tak. Zmatené pohledy kolem vás dávaly najevo, že tohle ve smrtelném světě není normální.

"Řekla bych, že to bude Thór," poznamenala žena, ve skutečnosti jeden ze štírů doprovázející Eset na její pouti. "Doufám, že si uvědomuje, že tohle přitáhne pohled každého anděla v blízkosti," zavrčela si pro sebe. Setřásla Lokiho ruku a rozeběhla se. Vám nezbývalo nic jiného, než ji následovat, a i kdybyste se ztratili, cestu najdete velmi snadno.

*

Čím blíže se skupinka dostávala k mostu, tím více je písek oslepoval. Váli se rozhodl udeřit jako první a zaútočil na anděla, který se rozhodl zachovat jako zbabělec a plížil se za Thórovými zády.

Hela vypískla, když si všimla pohybu za ní. Jako jediná měla oči dokořán rozevřené a zdálo se, že vidí. Ještě víc se ovinula kolem Thórova krku. Cosi zabrebentila, ale přes burácení bouře ji nešlo slyšet.

Před Thórem se mihl stín. Nicméně jeho starostí byla sílící bouře, která se začínala vymykat kontrole. Dokonce i pro něj to bylo nepříjemné a písek píchal jako tisíce, ne-li miliony miniaturních jehliček všude, kde jeho pokožka byla odhalena. Stejný pocit měli i ostatní.

Tam, kudy Matet, Loki, Sigyn a Váli přišli, se začali zvedat dva andělé. Alespoň jste si to mysleli, protože vám písek bránil ve výhledu. Dokázali jste rozpoznat jen stíny. Matet nečekala na uvítací řeč. Prostě se proměnila v obrovského štíra, až Loki musel strhnout Sigyn stranou, jinak by je sejmul její dlouhý ocas zakončený jedovým ostnem. Ohnala se oběma klepety a chytla je ve smrtelném sevření. Stačilo jen stisknout. Zvuk to nebyl pěkný.

Hody
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13700890541077 sekund

na začátek stránky