Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. prosince 2017 11:48
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Kamikadze Thór
Nárvi, Hela




"Nemám jinou možnost. Něco udělat musím". Odpovím ještě Nárvimu a pokračuji ve svém původním plánu. Vím že je to dost troufalé i na mně. Ale co jiného bych mohl dělat? Krčit se a čekat až ti andělé všechny zabijou? Né děkuji, to radši budu riskovat zranění jen já. Vyskočím ven a jen kousek před sebou vidím jednoho z těch co stříleli. I přes to že má v ruce zbraň, tak proti němu stojím s hrdostí, bez nejmenší známky strachu.

Je mi jasné že to bude jen voják, hlavní je ta žena která je zavolala a která tu je teď zas. Zadívám se na ni a sevřu ruce v pěsti. Hlavou mi vrtá kdo to asi bude, ale to teď jen tak nejspíše nezjistím. Její posměšky naprosto ignoruji. Zaujme mně až pak to když řekne že si jdou pro "něj". Vidím jak z autobusu vyvádí Nárviho a Helu. Už dříve ho věznila Azrael. Ale proč? Proč andělé Nárviho tolik chtějí? Přijde mi jako by jim opravdu záleželo na to aby ho měli. Ať tak či tak, takovou věc nesmím dopustit. Oba dva sem je vytáhl z pekla jen pro to aby mi je tu vzali další andělé? To nikdy!

"Nebojte se.. Vše bude v pořádku". Řeknu ještě k Nárvimu a Hele. Pak už na mně ovšem střílí ten anděl co stojí naproti. Nemyslím že by mně mohl zabít kdyby mi ta kulka třeba prolétla hlavou, ale nechci to raději ani zjišťovat. Nebyl bych sám sebou kdybych se teď nepokusil bránit. Takže bez nějakého většího problému se té střele vyhnu, bleskově vytáhnu svou dýku a zarazím ji andělovi který po mně vystřelil přímo do srdce. Nevím jak to přesně s nimi je, ale tohle by neměl rozchodit ani on.

Pokud to bude možné tak volnou rukou vezmu jeho zbraň a použiji ji společně se svou dýkou při útoku na ty dva kteří drželi Nárviho a Helu. Nenechám je aby mi je jen tak odvedli, né po tom všem! Vyjde-li můj útok, tak děcka vezmu a začnu s nimi utíkat tak rychle jak jen to půjde. I kdybych třeba dostal kulku do zad tak mně to nezastaví, budu pokračovat dál dokud to bude možné. Rád bych se dostal na to zpropadené letiště kde čeká Loki. Využiji ale jakékoliv cesty k útěku i kdyby to mělo být opačnou stranou.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 16. prosince 2017 11:34
artemis_alyss28072.jpg
Ted, Vaso a pes Cole
~Áres, Athéna~

Athéně jsem mezitím připravila čaj a sobě kafe. Nevěděla jsem, co si mám o Áreovi myslet. Kdybych byla příliš paranoidní, myslela bych si, že tohle je nějaká připitomělá reality show. Ale jeho slova a to, jak mluvil, mě nenechávalo chladnou. Nedokázala jsem jej odbýt tak, jako kdysi, když mi nabízel své oplzlé návrhy.

Athéna měla postřeh. Bohové mají jedno společné. Jsou tvrdohlaví, a pokud si něco usmyslí, tak si jdou tvrdě za tím. Proto Áreova náhlá změna názoru na grál byla... zvláštní. I když já sdílela jeho první myšlenku. Mít staré časy zpět je velmi lákavé. Jak moc by to ovlivnilo Zemi a smrtelníky? A hlavně nás? Opět bychom se vrátili k tomu, jací jsme původně byli?

Ať už Áres Athéně odpověděl cokoliv, mě vyrazil dech jmény. Položil jsem hrnek na linku a napřímila se.
"Jak je můžeš znát? Nikdy... nikdy jsem tam s nikým jiným, než s Lily, nebyla," dívala jsem se na něj nevěřícně. Pak jsem očkem zabloudila k Athéně, jako bych čekala, že mi to vysvětlí.

"Zkusím jim zavolat," napadne mě. "Jestli říkáš pravdu, tak..." tak jsem tu já, se kterou se něco stalo. Něco velmi špatného. Nemohla jsem tento poznatek zazdít. Už to, jak mu kanuly slzy, mě naprosto odzbrojovalo. Někde v hloubi jsem slyšela jeho hlas, jak urputně volá moje jméno.

Vyhledala jsem na mobilu číslo a hned jej vytočila. Přitom jsem volnou rukou nervózně drtila kraj kuchyňské linky. Chvíli trvalo, než to někdo zvedl, ale po hlade jsem poznala, že to je Ted.
"Záchranářská stan..."
"Tede? Tady Alyss," přerušila jsem jej.
"Alyss? Jsi v pořádku? Zníš... divně." Nejspíš jsem musela znít jinak, než normálně.
"Jen... něco se stalo a jsem v pořádku, neboj," ujistila jsem jej. "Mám jen dotaz. Kdy jsem naposled u vás byla?"
Chvíli bylo ticho, než konečně odpověděl: "No, před pár dny. Proč? Hej, jestli se něco stalo, tak to řekni. Víš, že ti pomůžeme."
"No, to se právě snažím zjistit," oponovala jsem. Trápilo mě jedno. Na návštěvu před pár dny jsem si nepamatovala. "Byla jsem tam sama?"
"Nooo," Ted znejistěl. Pochopila jsem.
"Měsíc pravou cestu ukáže. Jsem to já. Artemis," řekla jsem mu naše tajné heslo. Slyšela jsem, jak si oddychl.
"Ne, nebylas. Byli tu s tebou další dva týpci," celou dobu jsme mluvili řecky.
"Bohové?" ještě jsem se ujistila.
"Jo. Aspoň myslím. Jeden hubený, furt zamračený a nedůvěřivý a druhý na tobě mohl oči nechat. Měl jsem pocit, že by mě snadno zvedl a prohodil zdí."
"Černé vlasy, šedomodré oči," při tomto jsem se na Área dívala a sama jsem cítila, že se třesu.
"Vlasy vím na stopro... oči asi. Nejsem si jistý."
"Díky, Tede," zavřela jsem oči. "Dám ti pak vědět, zda se tenhle malý problém vyřešil. Podrbej za mě Colea." Rozloučila jsem se s ním a položila to. "Sakra," špitla jsem.

"Mluvíš... mluvíš celou dobu pravdu," sedla jsem si na židli a cítila se na dně.
 
Snový průvodce - 16. prosince 2017 10:37
gral_bohu7694.jpg
Blbý nápad
~Thór + Hela, Nárvi~

"C-co?" Nárvi si od tebe převzal Helu, ale ještě tě stihl chytnout volnou rukou. "To nemůžeš. Co když budou útočit dál?" Tvůj pohled však mluvil za vše. Odhodlání položit za všechny v autobuse vlastní život. Alespoň to si chlapec myslel. Nakonec však přikývl a zůstal skrčený s Helou mezi sedadly.

Když jsi prvně zakřičet, prolétla kolem tebe ještě jedna kulka, než střelba konečně ustala. Většina smrtelníku byla venku, jen ti, kteří se strachem sekli, zůstali podobně jako Nárvi uvězněni mezi sedadly. Venku vládl velký chaos na to, aby se někdo zaobíral, proč herec mluví do vzduchu. Ty jsi však anděly viděl velmi jasně a zřetelně.

Anděl naproti na tebe mířil zbraní. Byl ocelově klidný a jeho tvář skoro jako z kamene. Žádné emoce. Nic tam nebylo. To nikdy nebylo dobré znamení. Podobně kamenné výrazy měli i álfové, které zde na Midgardu znali jako elfy. Vysoké, hubené postavy s ostře řezanými tvářemi a zvednutými koutky očí. Jejich pleť často bývala světlá, až se zdála téměř bílá. Vždy se nosili jako pávi a i jejich temnější protějšky měli tuto vlastnost stejnou. U andělů ale ona zpupnost nebyla. Prostě jenom stáli.

Za andělem se objevila potetovaná žena, kterou jsi viděl, když vyslala signál. Nakonec jsi mohl usoudit, že andělé v oblecích jsou pouze pěšáci. Ona byla, kdo jim velel. Tedy nejspíš.

"O tvé chrabrosti se povídají legendy, ó mocný Thóre," od někoho jiného by to mohlo znít jako kompliment. Od ní to byl pouze posměšek. "Vzdát se, abys zachránil život těch, na kterých ti záleží, ale ty nejsi naším cílem," usmála se mile. "Jdeme si pro něj."

Od autobusu se ozvalo tříštění skla. Dva andělé chytli Nárviho, který držel Helu a vytahovali jej ven. Chlapec vyjekl a snažil se jim vyrvat. Andělé nejsou lidé a ocelový stisk mají stejně mocný jako ty. Hela naříkala a plakala.

"Ty budeš jenom náhodou obětí," mávla rukou a anděl, co stál nejblíže k tobě, vystřelil.

Situace kolem autobusu
 
Athéna *Annabeth Ness* - 11. prosince 2017 20:35
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Prohibenda est ira in puniendo

~Artemis, Árés~



"Výborně," souhlasila jsem nepříliš nadšeně. Těžko bych někoho dokázala přesvědčit, že mě vyhlídka jít si popovídat o starých časech jakkoliv těší, tím méně, když jsem se o to vůbec nepokoušela. Aréův návrat, příchod, říkejte si tomu jak chcete, nás povážlivě zdržel od našeho úkolu. Možná to byla náhoda, možná plán.
"Nenechala bych tě, i kdyby to v plánu bylo." ujistila jsem ho a usmála se.

Pozorně jsem Aérea pozorovala a snažila se poznat, co se mu honí hlavou. Je to vůbec on? Ale ano, je. Bůh boha pozná ať se děje cokoliv. To ještě neznamenalo, že na nás něco nepeče. Ke svému vlastnímu překvapení podezřívavost vůči Artemis se nedostavila. Nikdy jsme spolu neměly žádné spory a byť jsme si mohly být bližší, řekla bych, že jsme snad byly i kamarády. Nebo alespoň nyní bychom se za ně považovat daly. Spojenkyně. Sestry ve zbroji.
"Koleje by nebyly po tom, co se stale, bezpečné," souhlasila jsem s jejím výběrem. Když mi řekla zastávku, přikývla jsem a oba je nasměrovala na příslušný spoj.

"Čaj, kdybys byla tak hodná." poprosila jsem Artemis, když jsem dosedla na jednu ze židlí a s klidným bezvýrazným pohledem propalovala boha války pohledem. Ignoroval mě, mluvil k Artemis, ale to mi ani v nejmenším nevadilo.
Poslouchala jsem a analyzovala, co nám říká.
"Zní to jako bys od hledání grálu upustil... proč?" nadzvedla jsem obočí, abych se ujistila. Nebylo mi to příliš jasné.

Pak se rozplakal, což mě naprosto odzbrojilo. S překvapeným výrazem jsem si vyměnila pohled s Artemis, jako by snad ona měla vědět, co s ním.
Protože já netušila.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 10. prosince 2017 17:38
valiko34786.jpg
Let do Egypta
- rodiče -

Mlčel jsem a hleděl z okna. Co jiného? Nechtěl jsem se střetnout s pohledem otce, jehož oči jsem na sobě cítil přišpendlené pěkných pár minut přes zrdcátko. Z ničeho nic se mé volně položené pravačky dotkne matka a já jí tupě opětuji stisk. Zcela automaticky k ní otočím hlavu, ale ten úsměv, který mi věnuje, jako by mi prořízl hruď.
Milly...
Podobně se na mě dívala ona, když cítila, že mě něco trápí. Což bylo prakticky pořád, ale ona nikdy nepřestala. Mohl jsem ji odhánět jak chtěl, ale ona se nedala, ale ani na mě netlačila, kolikrát jí prostě jen stačilo si vedle mě sednout a mlčeli jsme na sebe.
Během cesty na letiště, při čemž letadlo se mi opravdu nelíbilo, mi začalo pozvolna docházet, že mi ta malá obryně trochu chybí. Možná, že i trochu víc.
Ne. Je to pro ni nebezpečné...
Zaťal jsem zuby i volnou pěst a přesměroval svou vnitřní zlobu opět na jediný cíl - otce.

V letadle se usadím vedle matky, abych měl otce na očích a ji po ruce, navíc nejsem zvědavý na nějaké jejich cukrování. A ano, dělám mu to trochu na truc.
Zvažoval jsem, že prostě budu předstírat spánek, ale v tom otec vyslovil svá nevěřícná slova, doplněná ušklíbavou poznámkou.
”Ano, Thór nelže. U toho bych skončil.”
Zabručím podrážděně. Je mi jasné, že naráží na jeho lidský život, ale nemyslím si, že by Thór nějak výrazně změnil své přesvědčení v rámci role smrtelníka. Thór není lhář.
Pokud se se mnou otec o Thórovi nechtěl dál dohadovat, zbytek cesty jsem mlčel a byl pohlcen vlastními myšlenkami na bratra. Jeho živost by mnohé měnila, ale nikdy nezmění to, že zůstanu nebezpečný všem.

Po přistání jsem byl neskutečně vděčný, že jsme opět na pevné zemi. Nevím na kolik na mě byl strach z letadla znát během cesty, ale jakékoli narážky na to, jsem přešel podrážděným zavrčením. Z letadla odcházím jako první a s leteckým personálem se rozloučím takzvaně na půl huby.
Kdyby otec spadl z těch schodů, asi bych se mu smál, nejspíš, možná… Dobře, asi určitě.
Můj úšklebek mizí stejně rychle jako se objevil a následně se neutrálního výrazu zmocní nová vlna zloby, protože telefonát Thórovi se nedaří spojit, kvůli pravědpodobnému vybití mobilu hromového boha.
Jestli je tohle nějaká další z tvých her, otče, přísadám na památku Asgardu, že tě roztrhám na kusy.
Zavážu se sám sobě v duchu a mlčky následuji oba rodiče.

Trajdání po městě a čekání na kdovíjaký zázrak se mi nelíbilo, ale nemohl jsem dělat víc. Jen tak se tu toulat a čuchat stopu by nebylo vůbec prospěšné, spíš naopak. Nezbylo, než věřit, že popularita těhle dvou bohů je dostatečná na to, aby se na sebe doptali a dokázali se nalézt.
Mezitím, co jsme se zdržovali v restauraci a otec si hrál na autogramiádu, tak jsem se vypařil za účelem si zakouřit a především nějaké cigarety také dokoupit.
Ve chvíli kdy se vracím se akorát přihnal otec k matce a ukazuje jí sms zprávu.
”Nějaký posun? … Konečně…?
Houknu, když k nim přijdu a nechám si také ukázat display.
”Skvěle, hodláte si tu dopisovat dlouho?”
Reaguji, když otec místo aby mu zavolal a domluvil se, co a jak, posílá zprávu jako odpověď. Nejradši bych se jim hned vypravil naproti, protože to, že Thórovi nějak “hoří půda pod nohama” se mi ani trochu nezamlouvá. Čuchám průšvih.
 
*Árés* Alexander Rubin - 09. prosince 2017 21:26
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
In the air tonight
Dvojité A

Ani v nejdivočejších představách by mne nenapadlo, že se něco takového stane. Něco s čím si nevím rady.
Myslel jsem, že se k Artemis probojuju skrz opeřence. Boj jsem totiž znal až moc dobře. Mělo mne napadnout, že to nebude tak lehké. A že se to ke všemu zkomplikuje přítomností bohyně moudrosti.
Zoufale jsem zaúpěl. Chytl se za vlasy, že to vypadalo, jako kdybych si je každou chvíli chtěl vytrhat.
”Tak fajn.” Rezignoval jsem. Muselo to být pro Athénu šok, protože i já jsem sám sebe tímto činem překvapil. Nepoznával jsem se. Rusovlasá bohyně mi tak neskutečně zalomcovala s životem.
”Tady ne.” Stál jsem si za tím. Jsme tu moc na ráně. Hlavně tedy já si tak nejvíce připadal.
Obzvláště ne ve stavu, ve kterém jsem se nacházel. Jak bych strašně sejmul pár opeřenců, abych se mohl aspoň trošku cítit líp. Pocity, které jsem teď cítil se mi ani v nejmenším nelíbili.
”Nemám v úmyslu z toho vyklouzávat.” Pronesl jsem naprosto vážně a věnoval jí zcela upřímný pohled.
Hodlám si svou bohyni vybojovat zpátky, protože bez ní zešílím.
Zatraceně.

Naprosto jsem ignoroval zmínku o knihovně. To šlo mimo mně.

Nenastěhovala ses sem.
Ještě před zhruba třemi dny jsme byli spolu ve Vatikánu. Krásko, proč mi to děláš?

Nic jsem však neřekl. Hlas by mne totiž zradil. Zvládal jsem udržet slzy na svém místě. K něčemu takovému se nehodlám snížit. Projevit slabost.

Po celou cestu jsem mlčel a hleděl na onu ženu, která mi na malou chvíli dala okusit něco, po čem jsem tak neskutečně zatoužil.
Jednu chvíli, jako kdyby byla Artemis myšlenkama naprosto někde jinde. Ten její pohled. Začínal jsem si o ní dělat starost a tak jsem se odhodlal k tomu, abych jí položil ruku na rameno v bázlivém gestu.
Jsi v pořádku? Tázaly se mé oči. Věnoval jsem jí pohled plný starostí a obav.
Nedokážu popsat slovy, jak mi na ní neskutečně záleží. Nikdy mi na nikom nezáleželo, až do teď.
Zabolelo mne u srdce, když ode mne odvrátila svůj pohled. Zkoušel jsem tedy sledovat míjející cestu.
Ignoroval jsem bohyni moudrosti, nevěděl jsem, co bych jí měl říct. Kdyby se mne pokusila napadnout, zřejmě bych se tolik nebránil, jako kdysi.

Pach, který mne udeřil do nosu, jen co jsme vešli k ní, se mi ani v nejmenším nelíbil. Neseděl mi k ní.
Voněla divokou přírodou. Toto bylo špatně. Hodně špatně.
”Ne, děkuji. ” Odpověděl jsem slušně. Stál jsem stále u vchodových dveří. Ani trochu se mi to tady nelíbilo. Bylo to špatně. Všechno bylo špatně. Proč to nevidíš, jak moc špatně to je? Zoufal jsem v duchu.
Když začala mluvit z kuchyně, odhodlal jsem se jít za ní. Musel být na mne velmi zvláštní pohled. Ještě před pár dny pohled na mne hlásal: Já jsem bůh války a nebojím se použít pouze svoje pěsti! Jenže teď jsem si připadal jako troska. Nesnáším svázané ruce.
”A věřila bys mi to, kdybych ti to řekl?” Zeptám se jí zlomeným hlasem, oči plné smutku. Raději si odkašlu, než začnu zase mluvit.
Nelíbilo se mi, že u toho byla i Athéna jako svědek. Ale měl jsem vůbec na výběr? Mohl jsem odmítnout?

”Před pár dny se nám všem zdál jeden sen.” Začal jsem. Nerozváděl jsem ten sen. Moc dobře jsme všichni věděli o čem byl.
”Hádes se mnou chtěl spojit a společnými silami získat grál. Vrátit zpátky staré časy. Byl jsem nejdříve pro. Ona myšlenka se mi zamlouvala...” Přiznal jsem se a nebyl jsem na to zrovna hrdý. Po očku jsem sledoval reakci bohyni moudrosti.
”Jenže, to bych pak v podsvětí nesměl se strýcem zachraňovat tvůj krásný zadek ze spárů démonů, rusovlásko.” Smutně jsem se pousmál. Nebyl jsem vůbec ve své kůži a neznělo to tak, jak by to znělo před pár dny.
”A ty bys mi pak nesměla hnout s mým světem, kdy bych kvůli tobě nechtěl být lepším, než jsem teď.” Na sucho jsem polkl. Nechal jsem pár slz stéct po tváři. Chvíli jsem se sebou sváděl boj, aby těch slz nebylo víc.
”Stalo se to zhruba před třemi či čtyřmi dny.” Dodal jsem s chvějícím hlasem.
”Ukázala si nám svou meteorologickou stanici a chatku od horské služby na vrcholu Agios Antonis, kde se tvými slovy cituji nacházelo tvé stádečko lovců. Potkali jsme tam však pouze dva. Jmenovali se Ted a Vaso.” Možná by si na to mohla vzpomenout.
”Měli psa jménem Cole.” Dodám ještě a dám jí čas to zpracovat. Nemyslím si, že by bylo nejmoudřejší na ní události pár dnů najednou vybalit. Třeba k tomu bude mít, taky co říct.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. prosince 2017 16:18
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Opět v kupě s... problémů
Nárvi, Hela a opeřenci




Zdá se že s tím bleskem sem to trošku přehnal. Neměl sem v úmyslu lidi polekat a rozplakat děti, ale bohužel, stalo se. Aspoň že Hela to bere s humorem. Nejspíše ví že sem ten blesk udělal já a baví jí to. Vyslechnu si Nárviho odpověď ohledně těch schopností a přikývnu že rozumím. Zdá se že v boji by mi moc nepomohl. Hold prostě není jako Váli. Nemůžu chtít vše.. A hádám že roky ztrávené na Helheimu mu v procvičování taky nepomohly.

Takže bude asi spíše po Sigyn. No, nevadí, i to léčení by se mohlo někdy hodit. Klidně bych si s Nárvim někdy zacvičil, ale teď jsou takové úvahy dost předčasné. Hlavní teď bude se odtud vůbec dostat. Což jak se zdá nebude teď vůbec tak snadné. V kapse mi zavibruje mobil. Zpráva od Lokiho. Kurva.. Měly jsme vyrazit dřív. Chci mu odepsat, ale na to už není čas protože andělé začali dělat potíže.

Mobil putuje zpět do kapsy a já se tak tak držím a dávám pozor aby mi nevypadla Hela. Nárviho už však chytit nestačím a tak padá na protější sedadlo. Do hajzlu! Matet, kde seš?! Doufal sem že se k nám dostane dříve než ti andělé, předtím nás přeci z pouště dostala do města během chvilky. Ale teď je asi něco špatně. Aby toho nebylo málo, začnou se ozývat výstřely. Věděl sem že ti andělé jsou pěkný zmrdi, ale že až takový že začnou zabíjet nevinné lidi?

Kurva! Přemýšlím co dělat teď, jak z toho ven. Nic mně ale nenapadá a tak se tedy aspoň schovám aby mně taky nestřelili. Hlavně se tedy snažím krýt Helu, neodpustil bych si kdyby se stalo něco jí. V autobuse teď zavládá panika a strašný chaos. Je mi teď hrozně, přijde mi jako bych za smrt těch lidí kolem mohl já. Kdybych nevlezl sem do toho autobusu tak by se nikomu z nich nic nestalo. Mohl bych sice něco zkusit, bojovat proti nim. Ale myslím že by to způsobilo ještě více smrti. A navíc je jich hodně, nejspíše bych je všechny nezvládl.

Vidím jen jediné východisko jak z toho ven a neriskovat při tom ještě víc. Do prdele práce!! Dostanu se z Helheimu a teď mám riskovat že nás zavřou někam jinam? To je... Kurva!! Vezmu Helu a opatrně se přesunu skloněný k Nárvimu. "Hlídej ji. Za žádnou cenu je nenech aby jí ublížili! Já jdu ven a zkusím je přesvědčit ať toho nechají. Vy pak vyjdete ven až to bude vypadat že je to v pořádku a nebude se ozývat střelba... Jasné?!" Řeknu mu důrazně. Vím že teď toho na něj bude moc, ale musí mi prostě pomoc aspoň takhle.

Až mně Nárvi ujistí že je mu to jasné tak se začnu plížit k jednomu z rozbitých oken. "DOST! NECHTE TOHO, PŘESTAŇTE! JDU VEN!" Zakřičím na ty anděli a pokud střelba ustane tak se zvednu a vyskočím z okénka ven. Rozhlédnu se po nich a určitě budu dávat pozor aby po mně třeba někdo z nich nevystřelil. Samozřejmě ale ani nechci aby ublížili Nárvimu, Hele a těm lidem v autobuse. Takže pokud by dělali něco přímo s ním, tak bych se asi pokusil je nějak zastavit a držet je od něj.
 
Snový průvodce - 09. prosince 2017 11:19
gral_bohu7694.jpg
SOS ostatním andělům
~Thór + Hela, Nárvi~

Úder blesku všechny v autobusu vylekal. Rána byla tak veliká, že všichni cítili, jak to vozidlem otřáslo a nejedno přítomné dítě se rozplakalo. Tedy, až na Helu, která se začala hihňat a kdyby dokázala mluvit, určitě by vyžadovala další.

Nárvi se na tebe podíval trochu nervózně. Vyhlíkla přímého střetu se mu moc nezamlouvala. "Bratr," vyslovení tohoto slova mu nedělalo moc dobře. Jeho jeden strach překryl druhý, "byl lepší na boj z blízka. Já... já spíš... no, to co mě učila mamka s otcem," uvědomil si, že v boji může být naprosto k ničemu. Když jej bratr napadl, byl ještě skoro dítě. Na věk smrtelníků tak kolem dvanácti nebo třinácti. Otec ho učil bojovat a něco ze svých kouzel a mamka jej učila se starat o druhé, takže léčení mu nebylo cizí. Ale jak tohle všechno využít v boji, ve kterém nikdy nebyl? Rukama se prát neuměl a pochyboval, že andělé budou brát ohledy.

Zjišťovat, co Nárvi umí či neumí, nemělo smysl, protože volání anděly přivolalo ostatní. Muži i ženy v bílých oblecích s pevně svázanými vlasy a brýlemi. Všichni měli upjatou tvář a kromě jiného zbarvení vlasů vypadali všichni stejně. Křídla nebyla vidět, ale nebylo pochyb o tom, že to jsou andělé. Jejich tváře ti byli povědomé. Minimálně dva jsi viděl v hotelu, i když předtím vypadali jinak.

Smrtelníci je stále neviděli, ale cítili jejich přítomnost, protože se kolem sebe otáčeli. Andělští agenti obklíčili autobus. Nárvi se trochu stáhl a šlo na něm vidět strach. Hela mlčela.

Autobus se najednou silně otřásl, jak do něj z jedné strany agenti nalétli. Všichni začali křičet. Skrčili se, protože to bylo jediné, co je v tuhle chvíli napadlo. Další náraz málem převrátil autobus na bok, při čemž to uvnitř vypadalo jako domino. Nárvi se špatně držel a přepadl na pár lidi na vedlejším sedadle.

Nejhorší však mělo začít. Když se ozvaly první výstřely, které prolétly sklem a tříštily jej na tisíce kousků, začala absolutní panika. Lidé vstávali, přeskakovali se a drali se ven. Sice nikdo z nich neviděl anděly, jak z nich někteří střílí do autobusu a vybralo si to nejednu oběť, ale zpráva to byla jasná. Rychle ven.

Nárvimu se podařilo zapadnout mezi sedadla a vyhnout se tak kulkám. I ty‘s rychle zaujal pozici, abys nebyl tak jednoduchý cíl. Hela začala plakat.

"Musíme... musíme ven!" vyjekl Nárvi, když před něj padlo bezvládné tělo ženy s dírou v hlavě. Viděl jsi, jak se mu derou slzy ven. Měl příšerný strach.

Situace kolem autobusu
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. prosince 2017 10:18
artemis_alyss28072.jpg
Setkání, na které si nepamatuji
~Áres, Athéna~

Byla jsem zmatená a nevěděla jsem, jak na Área reagovat. Mluvil tak zvláštně a já měla pocit, že to, co říká, je pravda. Stál přede mnou bůh války, který se do boje vrhal bezhlavě. Na taktiku a strategii tu byla Athéna. Áres sice byl zrádný, ale vymyslet si takovou lež? Bez pomoci by to nedokázal, a když se zmínil o strýcovi, hned mi bylo jasné, kdo za tím vším stojí. Bůh podsvětí vždycky žíznil po návratu na Olymp, a pokud by získal artefakt, mohl by si přát cokoliv. Nedivila bych se, kdyby s ním Áres spolupracoval, aby si udržel hlavu na krku.

Bezvýchodnou situaci roztrhla až Athéna, za což jsem jí byla vděčná. "Má pravdu. To, co říkáš," rozhodnu se promluvit, i když mi mé smysly radí otočit se na podpatku a utéct do bezpečí lesa, "promluvíme si o tom všichni. Sice jsme chtěly do knihovny," koukla jsem na Athénu, "ale, tohle je důležitější," zatím jsem nechtěla Áreovi říkat důvod návštěvy a hledání v knihách.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a vydechla. "Asi bude nejlepší jít ke mně," navrhla jsem. "Nikdo mě tam nezná, protože jsem se teprve nastěhovala. Řešit naše záležitosti je lepší v tajnosti."
Athéně jsem pak řekla název zastávky, která byla kousek od domu a všichni jsme se tam vydali.

Cestou jsem však prožívala podivné deja vu. Takhle jsme šli tři, i když Athéna mi do rovnice nezapadala. Měla jsem před očima někoho jiného. Držela jsem se tyče v autobusu a otřásla se. Na chvíli jsem měla pocit, jako bych byla úplně na jiném místě. Temném a plném zápachu. Lepil se na mě a nedovoloval mi popadnout dech. Ucítila jsem dotek, což mě vytrhlo a střela jsem se s Áreovýma očima. V jeho pohledu bylo něco, co jsem už jednou viděla.
Ne, nikdy se na mě takhle nedíval, odtrhla jsem od něj oči a soustředila se na cestu.

Pronajala jsem si menší byt, který byl už zařízený, i když nábytek a spotřebiče dávno prošly záruční lhůtou. Staré skříně, které páchly stářím. Někdo by řekl, že smrdí jako staří lidé. Otevřela jsem okno, abych tu vyvětrala. Kuchyně se pojila s obývákem a dveře napravo vedly do ložnice. Druhé pak do koupelny a na záchod.
"Dáte si něco?" zeptala jsem se. Nečekala jsem na odpověď, a dala vařit vodu. Potřebovala jsem kávu. Klidně se mohli usadit v kuchyni u malého vrzavého stolku. Já se opřela o linku.
"Asi by stejně na to došlo, ale můžeš nám říct, kdy jsme se já a ty setkali? Protože já," na chvíli jsem se zarazila, jelikož mě opět polil zvláštní pocit, "o ničem z toho, co jsi řek, nevím."
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. listopadu 2017 21:40
loki94861.jpg
Egypt
~Sigyn, Váli~

Než jsem vyšel z bytu, ještě jsem se stavil u sebe v pokoji a notnou chvíli s funěním a mírnými nadávkami jsem ze skříně vydoloval krabici, v níž jsem měl uložené Freyino sokolí roucho, které dokázalo vlastníka proměnit v cokoliv. Určitě bych nikomu nedoporučoval sám sebe proměnit v ořech, ale proměna je s rouchem mnohem spolehlivější než pouhá iluze. Počítal jsem však s tím, že v Egyptě moje tvář bude spíše výhodou než naopak.

V autě jsem cítil jistou úzkost. Ve zpětném zrcátku jsem viděl jenom polovinu obličeje Váliho. Léta křivdy v jeho tváři vyryla vrásky. Kdybych se tehdy neunesl vlastní pýchou, že vše zvládnu sám, nepřipoutal by mě Ódin ke skále a nepřinutil Váliho zabít mladšího bratra. Zároveň jsem však byl na pochybách, zda Nárvi, o kterém se zmínil Thór, je opravdu můj syn. Co když to byla lež?

Cesta na letiště proběhla více méně mlčky. Pokud Sigyn něco pronesla, odpověděl jsem, ale neměl jsem moc chuť mluvit. V žaludku jsem měl pocit divného brebentění a napětí tomu moc nepřidávalo.

Když jsme přestupovali do letounu, ovanula mě vůně čerstvě vyčištěného interiéru. Měl jsem rád vůni pravé kůže, která tiše vrzala, když se do sedadla někdo usadil. Sedačky stály pouze po stranách vedle okýnek a vždy tak, že dvě byly natočeny naproti sobě a mezi nimi se nacházel stolek, který šel rozevřením zvětšit. Uvnitř nás čekala mladá stevardka a s jiskřičkami v očích nás vítala. Hodně dlouho mě držela za ruku, než jsem ji dal najevo, že to není vhodné, ale i tak jsem ji věnoval dlouhý úsměv. Znepřátelit si někoho, kdo vám bude donášet pití a jídlo není ideální strategie.

"Na stolcích máte menu a v polovině letu dostanete občerstvení," zacvrlikala bruneta a zašla za závěs, odkud se ozval zvuk mletí kávy v kávovaru.
Nabídl jsem Sigyn místo a těžký deštník položil na volnou zadní sedačku, ke jsem nahromadil zbytek věcí. To, co se vešlo, jsem dal do přihrádek nad hlavu, co ne... stevardka se postará. Nebyl jsem si přesně jistý, kde jsou úložné prostory a navíc by nás hnala, kdybychom se začali po letadle pohybovat jako doma.

Pokud si můj syn nesedl naproti Sigyn, učinil jsem tak já. Když jsem na ni pohlédl, věděl jsem, jak se cítí. Řekl bych, že naše pocity byly stejné. "Stále tomu nemůžu uvěřit," řekl jsem tiše. "Thór by... Thór nikdy nelže," ušklíbl jsem se. "Ale Chris docela často."

Nakonec došla letuška, abychom se připásali a během několika minut se letadlo začalo konečně rozjíždět. Hleděl jsem z okýnka a s pocitem, jako když najednou ztratíte zem pod nohama a zároveň na něčem stojíte, se letadlo vzneslo.

***

Let do Egypta není tak dlouhý, abyste se začali pekelně užírat nudou. Počítal jsem, že se tam dostaneme kolem půlnoci. Pak jsem si uvědomil, že čas tam je posunut o dvě hodiny, takže můžeme čekat přistání tak ve dvě ráno. Pokud Thór nevyváděl kraviny, tak teď všichni spali.

Po přistání jsem měl žaludek v krku. Zachoval jsem však dekórum. Pomohl jsem Sigyn s věcmi, rozloučil se s letuškou, které dal spropitné a autogram a málem se svalil cestou z úzkých schůdků. Někoho by to určitě pobavilo.
"Zkusím zavolat Thórovi," shodil jsem věci na zem a pak vytočil jeho číslo. Ozvala se hlasová schránka. "Sakra," zanadával jsem. "Asi má vybitý mobil. Tady jej hledat nemá cenu," věděl jsem, že mi Váli nasype uhlí na hlavu, ale co jsem měl dělat. "Zajdeme dovnitř a počkáme, jestli se ozve sám. Zkusím se tam někoho zeptat, zda neví o tom, jestli je Hemsworth tady. Noviny, bulvár a tak," uchechtl jsem se a s tím se všichni vydali do letištní haly, kam nás hodil mini autobus. Uvelebili jsme se v místní restauraci a já si začal hrát ne detektiva.

Kolem sedmé ráno, kdy jsem už myslel, že mě trefí, protože někdo ze zde přítomných mi dával neúspěch sežrat očima. Po celou dobu jsem rozdával autogramy a přitom se ptal, zda neví něco o Chrisovi. Jedna mladá dívka říkala, že o tom cosi slyšela, ale nevěděla nic víc. A právě po sedmé hodině mi přišla sms: Hni sebou, začíná mi hořet půda pod nohama. Pokud budeš moc, zůstaň na letišti nebo někde poblíž. Případně se ozvy na tohle číslo. T

Ihned jsem byl u Sigyn a Váliho a nechal jim zprávu přečíst. "Chce mě naštvat. Mohli jsme mu jít naproti," sykl jsem. Ani jsem od něj nic jiného nečekal. Thór rovná se potíže. Vždycky.
Pak jsem mu obratem napsal: Cekame na letiste uz sakra dlouho. Pohni zadkem ty nebo muzem jit naproti a pomoct. Tom Ani jsem si neuvědomil, že jsem použil své lidské jméno.

~Thór~
Pokud jsi měl během akce čas, tak ti došla sms od Lokiho: Cekame na letiste uz sakra dlouho. Pohni zadkem ty nebo muzem jit naproti a pomoct. Tom
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16506505012512 sekund

na začátek stránky