Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1398


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 10. listopadu 2020 14:13Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 03. prosince 2020 2:01Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 10:57Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2020 13:40Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 02. prosince 2020 18:57Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 01. listopadu 2020 21:02Kurent "Cal"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 12. května 2018 14:59
loki94861.jpg
Thór zachraňuje situaci... zase -.-
~Thór, Váli + Nárvi a Hela, okrajově Sigyn, Matet~

Byl bych nade vše šťasten, kdybych anděla poslal k zemi a ukončil tak jeho mizerný život. Jako obvykle místo zapůsobení na své děti jsem dostal do držky já a do akce se vrhl Thór. Prudký vítr vykolejil opeřence natolik, že jsem jej mohl aspoň kopnout do nohy, čímž ztratil rovnováhu a o zbytek se postaralo Thórovo tornádo. Snad je dopravní podnik města Káhira pojištěný na takové věci jako zničení autobusu bohem hromů.

Zamžoural jsem Váliho směrem. Chlapec ležel na zemi už ve své podobě a byl nejspíš v bezvědomí. Aspoň, že mé selhání neviděl. Doufal jsem v to, protože sledovat jeho jízlivý úšklebek by mě vytáčel k šílenství. Byli jsme si tolik podobní, ale ani jeden z nás si to přiznat nechtěl.

"Otče!" slyšet Nárviho hlas ve mně vyvolalo tolik vzpomínek. Pokusil jsem se posadit, ale místo toho jsem se skučením zase lehl na zem. Držel jsem si ránu, aby tolik nekrvácela. To by mi ani tolik nevadilo, ale štvalo mě, že se nehojila. Andělská čepel. Mohla zabít boha?

"Synu," usměju se a nebýt bolest tolik palčivá, určitě by se mi leskly oči pouze štěstím. Pak mi pohled padl na Helu a trochu jsem se zamračil.
"Je to Hela. Jen se... no..." Nárvi se podíval na Thóra, hledaje u něj pomoc. Klekl si ke mně a já jej chytil za paži. Mohla to být iluze, ale nebyla. Oddechl jsem si.
"Jak?" nechápal jsem a bál se odpovědi. Vím, co se stalo a nesnášel jsem za to Ódina. Měl potrestat jenom mě. Ne celou moji rodinu.
Nárvi pokrčil rameny a jen kývl k Hele. Mělo mě to napadnout, pomyslel jsem si.

"Nehýbej se. Vyléčím tě," pozvedl Nárvi ruce tak, jak to vždycky dělala moje žena, a pak zasálalo příjemné teplo doprovázené bolestivým škubnutím, jak se moje tkáň začala pomalu zacelovat (5). Neskrýval jsem své překvapení. Věděl jsem, že jej Sigyn učila něco ze svého řemesla.

Kousl jsem se do jazyka, a pak jsem se podíval směrem k Thórovi. "Díky, že ses o ně postaral." Hela mě držela za ruku a hrála si s mými prsty.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 09. května 2018 23:10
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále na mostě
Nárvi, Hela, Loki + Vlk?




Tak nějak sem doufal že to ten vlk brzy vyřídí a konečně budeme moci odejít. Na to však bohužel stále nedošlo. Nebojoval špatně, ale anděl vypadal že je pro něj momentálně příliš silným soupeřem. Pochopitelně bych mu šel na pomoc, ale momentálně bych neměl šanci. Takže chci říci Lokimu, ale ten se do boje vrhá sám. A to až překvapivě ochotně. Hmm, tak schválně.. Napjatě sleduji souboj ke kterému dochází jen kousek od nás. Ucítím však pohyb, Nárvi se zdá se konečně probírá. "Odpusť mi ten blesk, neměl sem to v úmyslu". Vážně mně mrzí že sem mu zase ublížil, čímž sem jej tedy paradoxně i zachránil. "Ano, je". Odpovím mu popravdě. Určitě není příjemné vidět otce po tak dlouhé době a v tak špatné situaci. Ani Lokimu se moc nedaří a tak se zdá, že se nakonec do toho boje budu muset zapojit. Nebylo by moudré meškat a tak zkusím Helu sundat ze svého krku i kdyby to bolelo sebevíc. Postavím ji vedle Nárviho. "Musím mu jít pomoct.. Dej na ni pozor!" Řeknu zcela vážně. Chviličku počkám až mi to chlapec potvrdí a nebo mi dá nějak najevo že chápe. Pak se vrhnu na pomoc Lokimu. Né třeba říkat že už sem docela podrážděný, chci odtud pryč! Zadívám se na toho opeřence a jen kousek nad ním se pokusím vytvořit "tornádo". Přesněji větrný vír, který by ho "nacucl" a rozmačkal ve svých útrobách (3). A daří se! Nevím tedy zda to třeba neustojí, ale neměl by. I kdybych ho nedokázal rozdrtit tlakem větru, tak ho aspoň odnesu někam daleko, daleko odtud (50+10).
 
Snový průvodce - 09. května 2018 11:53
gral_bohu7694.jpg
Doupě kočičí bohyně
~Ma'at [čtěte: Ma at] :D~

"S bohy je to jako hledat jehlu v kupce sena, ale nevíš, jak ta jehla vypadá. Jsou všude a zároveň nikde. Her-Ur se o šifrované zprávy pokouší už dlouho. S anděly okolo je to složité," povzdechla si bohyně. "Můžeš o sobě říct, že jsi na takovou zprávu narazila?" počkala si, co odpovíš, a pak pokračovala: "Bohové neví, že se je pokouší někdo kontaktovat, a když něco nevíš, nevidíš to, i kdybys to měla přímo před nosem. Takže jediné, co zmůže, je posílat štíry a naverbované anděly. Andělé sem tam něco zjistí ve svých řadách, ale je to pro ně velmi nebezpečné. Znáš Her-Ura," pousmála se. "To poslední, co by chtěl, je ohrozit něčí život. Dokonce i anděla."

"Hledají," odpověděla na tvou otázku ohledně koček. "Také pomáhají pátrat a mají velmi citlivý čich. Dokáží vyčenichat nadpřirozeno. Takže i bohy. Nicméně častěji jsou to andělé nebo jiné bytosti, které se jim podaří najít. Nejedna padla, protože byla lapena," cítíš v jejím hlase zármutek. Říká se, že každá kočka kolem Bastet je částí její duše.

Bastet poslouchala tvůj dlouhý příběh. Mezitím se kočka s obojkem přemístila Bastet na klín, kde vrněla a nechala se hladit. Ale ani v tomto případě jsi nebyla schopna přečíst, co na něm je. Během vyprávění tě Bastet sem tam zastavila a doptala se, ale jinak tě většinou nechala mluvit.

"Hodně jsi toho zažila. Kdybych přišla dřív," podrbala kočku za uchem. Cítila vinu, že připustila to, co se stalo. Ta vyšuměla velmi rychle a bohyně se po chvíli tvářila opět klidně a sebevědomě.
"Je to možné. Musíme o tom spravit Hóra. Zítra se za ním vydáme. To by tvé přítelkyni mělo být mnohem lépe," i přes kočku na klíně si nalila čaj a usrkla z hrníčku. "Obávám se, že pokud se obrátíme proti sobě, ani slibovaný grál nám nepomůže."
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. května 2018 11:17
artemis_alyss28072.jpg
Tak hurá do pasti
~bůh, na kterého nemám vzpomínky, bohyně, se kterou jsem se právě setkala~
Obrázek

Athéna mě překvapila a zároveň potěšila. Byla jsem celá nažhavená někomu nakopat zadek. Potřebovala jsem ze sebe dostat frustraci, která mě doprovázela už nějakou chvíli.
"Dobře," přitakala jsem a vydala se ihned za Athénou. Naši skupinu uzavíral Áres. Z nějakého důvodu jsem se takto cítila v bezpečí, že mi záda kryje právě on. Jako by vás zezadu objímal chundelatý plyšový měďa. Divný pocit a zároveň uspokojivý.

Celou dobu nás vedly symboly, a každý z nich se nám vysmíval. Cítila jsem to a příjemný pocit to opravdu nebyl. Tětivu jsem držela napůl nataženou s vloženým šípem. Našlapovala jsem tiše, a kdyby za mnou Áres nedusal, mohla by si Athéna myslet, že za ní ani nejsem.

Dostávali jsme se ke konci chodby. Před námi se mihlo světlo. A pak další a další. Držela jsem se Athénina velení a následovala jejich kroků.

Chodba ústila do rozlehlé haly, ve které se vznášela světýlka. Už jste někdy četli o bludičkách? Tak takhle přesně vypadala. Jejich světlo mě uklidňovalo a tohle přece nemohla být past. Něco tak krásného a úchvatného je přece dobré, že?

Ve chvíli, kdy Áres překročil práh, ozvalo se zadunění a kolem zdí a přes průchody přejela zlatavá síť, která potom zmizela. Pokud by se někdo pokusil dostat chodbou zpět, neviditelná síť by jej nepustila.
Já stála na místě, luk spuštěný a hypnoticky sledovala bludičku. Ani jsem nezvedla hlavu, když se v místnosti objevili andělé. Bylo jich celkem šest. Všichni vypadali naprosto stejně. Světlá pokožka, ve světle bludiček s metalovými odlesky. Jejich oči vypadaly jako měsíc v úplňku. V dlouhých bílých hábitech se stříbrnými lemy vypadali jako měsíční garda. Jedině jejich vlasy byly temně černé.

Bludičky měly podobný efekt i na ostatní. Otupovaly mysl a i přes přítomnost andělů přinášely klid a mír. Proč bojovat? Odevzdat se dobrovolně andělům, ničeho nelitovat. Zapomenout na předešlý život, zapomenout na ostatní bohy. Konečně se neutápět a nebýt ztracen ve světě smrtelníků.

Zobrazit SPOILER
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. května 2018 10:43
loki94861.jpg
Začíná to být pěkný bordel
~Hlavně Thór a Váli, okrajově Sigyn + NPC Nárvi, Hela a Matet~

Mám rád chaos. O tom žádná, ale tohle byl chaotický chaos. Bylo toho dost i na mě a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Syn se vrhl na anděla, Thórovi se kupodivu podařilo zklidnit bouři (bez kladiva?), já se snažil vyplivnout písek z úst, Matet si hrála s anděly jak s hadrovými panenkami a má drahá mohla v téhle chvíli jen přečkávat.

Zmatený není to správné slovo. Pro tohle neexistovalo žádné označení, ale trpaslíci by na něco určitě přišli. Ti měli nadávek habaděj. Nejdřív můj vyčištěný zrak skončil na Thórovi, který byl oběšen mými dětmi. Ztuhl jsem. Opravdu držel Nárviho. I když byl starší, než jsem si jej pamatoval, cítil jsem a věděl, že to je on. Božský hromotluk by mi nelhal. V tomhle ne. A za pačesy jej držela... Hela?

Z mého zamrznutí mě dostal až Thór. V zapěti vypískla Hela: "Táta!" V jiné situaci by to bylo strašně roztomilé a sweet jak říkají smrtelníci, ale to by nesměla ukazovat prstem k bojujícímu Válimu. Můj syn prohrával boj. Na nic jsem nečekal, rozeběhl jsem se synovi na pomoc. Jo, teď bych dal cokoliv za božskou zbraň, kterou jsem neměl, ale aspoň jsem vytáhl pistoli, kterou jsem si vzal. Špatný střelec jsem nebyl a kulka trefila svůj cíl, i když mě syn beztak později osočí za to, že jsem mohl trefit jeho. Ale... je to jedno ale, které mě naprosto vytáčí. Anděla jsem trefil pouze do ramene. (48)

Anděl se obránil na mě. To by mi Váli mohl přičíst k dobru. Zachráním jej před opeřencem. V andělových rukou se objevilo postříbřené dlouhé kopí. Pozvedl jsem obočí, což byla moje osudová chyba. Ztratil jsem pár sekund k dobru, kdy se na mě vrhl. Tupým koncem mi vyrazil pistoli z ruky a po přetočení mi šel čepelí po krku. Byl jsem mrštný, takže jsem se pod jeho sekem protáhl, chytil násadu a místo, abych tvořil ohnivou kouli, přenesl jsem žhavou energii přímo do zbraně. Čekal jsem, že to popálí anděla, ale opeřenec se rozmáchl hlavou, dal mi čelo, mě se před očima dokonale zatmělo. Ucítil jsem palčivou bolest na rukou, jak se moje kouzlo zvrhlo a obrátilo se proti mě. Byl jsem příliš blízko. V mém zmatení mi anděl podkopl nohy, vytrhl kopí z mého sevření a bodl. Jo, andělská čepel zatraceně bolí. Kurva.

*mezitím*

Nárvi se v Thórových rukou zavrtěl. Po chvilce otevřel oči. Hela mohla bohovi vyrvat vlasy, jak třeštila velká kukadla mým směrem. Nedařilo se mi vůbec dobře.
"Co se děje?" zasýpal Nárvi a víc se zakroutil, aby jej Thór položil na zem do kleku. Chvíli mžoural očima, než mě konečně našel. Thór mohl cítit, jak se jeho tělo napjalo. "Je to...?" nedořekl.

hody
 
Ma`at *Orora Nafré* - 08. května 2018 17:07
orora2317.jpg
A co dál?
~Bastet~

„Právě. Byl to tehdy opravdový kousek. Tedy vlastně…více kousků.“ přisadím si taky trochu toho trapnějšího humoru. Pamatuji si celou tu záležitost jakoby to bylo včera a rozhodně jsme se nesmáli. Možná bychom se smáli víc, kdybychom věděli, co nás čeká. Padl na mě přese veškerou snahu stín chmur a tak jsem rychle odvedla svou pozornost od svých černých myšlenek zpět k tématu a k vlně tepla roztékající se jak po mé kůži, tak i žilami.

„A kdo je zná, Bastet? Je vůbec někdo, kdo má alespoň nějaký přehled o možných spojencích, nebo lapáme naprázdno? Ví Her-ur kde hledat?“ zarazím proud otázek a zhluboka se nadechnu vlhké páry, jenž nás obklopuje uvnitř skleněných hradeb sprchového kouta. Smířeně se usměji a chápavě přikývnu, aby pochopila, že plně akceptuji, že i jako bohyně nemůže vědět všechno. „Čeká nás hodně práce.“ Je to poslední, co zazní mezi dopadajícími kapkami, než jim naše mlčení předá plnou vládu nad zvukem rozléhajícím se po prostorné koupelně.

O několik vteřin později než Bastet i já opouštím teplé bezpečí sprchy. Nad absencí svého smradlavého oblečení se ani nepozastavím. Že jsou štíři rychlí a tiší, mi je už věky známo a kdo by se divil, že neradi vidí tu kupu hnoje, kterou jsem nazývala oblečením, válet se na zemi. Začnu se mlčky soukat do pro mě připraveného županu, když se kočičí bohyně zase rozmluví. „Vím…a proto si myslím, že by se mělo napříč světem dát vědět o našem plánu. Shromáždit síly odboje a to nějak…šifrovaně.“ na chvíli se zarazím nad absurditou s jakou to zní. Jako nějaký scénář akčního béčka. „Víš, jak to myslím?“ pokouším se nezamotat do téhle mission impossible víc, než už jsem a doufám, že plně chápe, kam tím mířím. „Protože jestli i přes to by nechtěli být nalezeni, pak si ani nic jiného, než zánik nezaslouží.“ pronesu chladně až soudcovsky, jak to jen bohyně spravedlnosti dokáže.

Ponořena ve svých myšlenkách nad způsoby nalezení všech ostatních bohů, následuji kolegyni zpět do pokoje. Bosá chodidla neslyšně dopadají na podlahu a tu a tam je doprovodí několik bludných kapek z mých stále mokrých vlasů, než se jim začnu plně věnovat osuškou, již jsem do této chvíle jen bezmyšlenkovitě svírala v dlani. Teprve po několika dalších vteřinách si všimnu ticha v místnosti. Žádné předení ani mňoukání. Konečně odpoutám svůj zamyšlený pohled od podlahy a rozhlédnu se. „Kam se poděla Tvá společnost?“ zeptám se překvapeně a nově si všimnu i Befena připravujícího náš čajový dýchánek. Čekala jsem, až dohovoří a spokojeně jsem se usmála při informaci, že Iseut spí. Kdyby se její stav zhoršil, byla bych naštvaná. Zvláště po tom, co jsem jí doslova protáhla Očistcem.

Mlčky se posadím do pohodlného křesla, prohlížeje si nedaleko ležící jedinou osamocenou kočku. Snažím se zjistit její jméno, ale dík její rozvalenosti toho nejsem schopna. Jistě bych se chvíli snažila rozluštit hieroglyfy na jejím krku ale společnost Bastet, přicházející s tácem, odvedla mou pozornost.

Naliju si trochu čaje do připraveného hrníčku. Bez nějakého toho chuťového rozptýlení asi jinak nebudu schopna vracet se k nedávným zážitkům. Upiji a nechám chvíli rozlinout teplo čaje ve svých útrobách. „Takže…“ odmlčím se na okamžik, abych utřídila vzpomínky v chronologické posloupnosti a pak začnu své vyprávění. Od seznámení se Sethem, přes náš společně strávený čas, příchod Iseut a úprku před anděli, následovaný statečností jednoho ze štírů a různými teleportačními okamžiky, až po naše rozdělní, výlet napříč očistcem a konečné seznámení s Gabrielem, u kterého koneckonců pak sama byla. Dala jsem si záležet, abych nic nevynechala. Třeba by v tom našla něco, co nám unikalo, ať to mohlo být cokoliv. Když jsem skončila, nastala chvíle ticha. „Co když někteří nebyli tak silní, aby jim oponovali? Nebo neměli na výběr? Co když se nebude dát věřit i některým v našich řadách? Jsem si totiž víc než jistá, že tohle zkoušeli i na další, protože to celé vypadalo jako nacvičená taktika.“ vyslovím obavu, která mě už tolikrát napadla. Rozděl a panuj přeci vždy bývala taktika takových, jako jsou oni, nebo těch, jenž bojovali v jejich jménu.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 07. května 2018 10:55
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ex privata industria
~ A na třetí ~



Povzdechla jsem si, už asi po tisící. Tahle situace se vymykala z kolejí tak rychle, že jsem pomalu nestačila ani přemýšlet, co si o tom myslím. Tohle byl přesný opak mého stylu, ale neměla jsem v plánu nechat své kolegy osamotě. Možná se mi to nelíbilo - ale byla jsem loajální.
"To je možná ta nejpitomější věc, co jsem kdy slyšela." poznamenala jsem k Áréovým slovům a usmála se.

Stejně jako Artemis jsem nechala zhmotnit svou zbraň.
"Je načase těm slepicím ukázat, jak vypadají opravdoví bozi. Pojďme." kývla jsem a následovala je do tmy. Netrvalo dlouho a došli jsme k znamení, které znamenalo pouze jedno. Moje intuice blikala jako šílená.
"Jsem si téměř jistá, že to je past." sdělila jsem svým spolubojovníkům zamyšleně, zatímco v ruce převažovala své kopí. "Ale nejspíš nemá smysl se vracet. Pokud s námi hodlají bojovat, měli bychom jim to přání splnit. Půjdu první, kryj mě tím lukem." rozhodla jsem se.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. května 2018 00:20
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Když se NEdaří...
Nárvi, Hela, Loki a... ostatní?



No... Co na to říct? Vždycky když se o něco snažím, tak to dopadne podobně. Být tu teď Loki, určitě by si mně vychutnal. Už vidím tu jeho pusu, jak se otvírá a zavírá, pořád dokola a nesklapne. Tak mi občas nejde něco podle plánu, no a co? Hlavní je až konečný výsledek! I když je tedy pravda že to mohlo dopadnout lépe, tím bleskem sem rozhodně neplánoval zasáhnout i Nárviho. Ten chudák okusil můj blesk na Helheimu, dvakrát. A teď zase.

Je mi líto že se to stalo, ale jinak to prostě nešlo. Aspoň že před tím částečně ochránil Helu. Rozhlédnu se a tu mrchu která sem všechny ty opeřence přivedla nikde nevidím, takže nehodlám na nic čekat. Chci být pryč dříve než by si přivedla posily, obávám se že více už bych jich bez toho aniž bych ublížil i těm všem lidem kolem, nezvládl. "Odpusť mi to chlapče.. Nechtěl sem aby se to stalo". Pronesu k Nárvimu když jej zvedám ze země a beru do náruče. Těžko říct zda mně teď slyší, ale to je jedno. Hela mi visí na krku jako klíště a tak bych už snad mohl vyrazit.

Naneštěstí je tu další problém. Bouři se mi vytvořit podařilo, ale sílí nějak více než sem měl v úmyslu. Je opravdu nepříjemné cítit na rukou a na tváři ten písek, je to jako by mně bodalo tisíce včel! A do toho ta věc co sem zahlédl, ani si nejsem jistý co to vlastně bylo. Proklatě! Udělám pár kroků zpět a přemýšlím co dál. Kudy bych se měl vydat. Když bych šel vpřed, mohl bych dojít k tomu letišti a narazit na Lokiho, né? Jenže by tam mohli být i nějací další andělé a to bych nechtěl riskovat. Mám plné ruce, nemyslím že bych momentálně porazil byť jen jednoho z nich.

Musím to zkusit.. Už se chystám jít zpět, cestou kterou jsme přijely, když v tom zaslechnu povědomý hlas. Otočím se a zjišťuji že to je Loki! U Ódinových vousů, nikdy sem toho parchanta neviděl raději! "Loki! Kde se tady bereš?!" Zavolám na něj zvědavě, ale přes tu bouři mně asi neslyší. Ta bouře! Já tupec, teď když je tady on, není toho krytí už zapotřebí. Určitě budou lepší jeho iluze než tohle. Zadívám se tedy na nebe, chvilku se soustředím a pokusím se tu bouři utišit a pak i úplně zastavit 82%.

A daří se! Vítr se pozvolna uklidňuje a je cítit že i písku ve vzduchu ubývá. Netrvá dlouho a bouře zcela pomine. Až teď vidím co se všechno stalo. Co všechno sem způsobil. Sakra.. Je mi opravdu líto pokud došli nějací lidé k úhoně. Ale bylo to nutné, raději pár lidských životů než abych opět ztratil ty jediné které bych mohl nazývat rodinou. Taky si až teď všímám velkého vlka, který se jen kousek od nás pouští do jednoho z andělů. V první vteřině mně napadlo že vidím Fenrira, ale to je přeci hloupost. Fenrir to být nemůže, je zavřený kdo ví kde. Tohle bude určitě Garmr. Našel si cestu k Lokimu a teď mu pomáhá.

"Použij iluze! Skryj nás před lidmi!" Řeknu mu. Teď když nás nechrání před jejich zraky bouře, bude zapotřebí abychom měly něco jiného. Bylo by fajn kdybychom pro ně vypadaly jako obyčejní lidé, kteří se k tomu všemu jen tak nachomýtli. Taky by nebylo špatné kdybychom odtud odešly, ale stále je tu ten vlk. Mně se momentálně někomu dávat Nárviho a nebo Helu nechce, takže pokud by to vypadalo že se mu moc nedaří, bude mu muset pomoci v boji Loki. A taky ho pak uklidnit, nemůžeme tu pobíhat s takovýmhle zvířetem!
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. května 2018 16:52
loki94861.jpg
Písečná bouře na mostě
~Thór, Váli, Sigyn + Matet (podoba štíra), Nárvi, Hela~

Thór musel vždycky všechno zkomplikovat. Nestačilo, že způsobil hromadnou havárii na mostě, takže se dostat k němu, bylo proplétání se mezi auty, zakopávání o schoulené lidi nebo jejich odstrkávání, aby vás nesrazili k zemi. Musel vytvořit písečnou bouři, která se každou chvíli zhoršovala, a pokud něco neudělá, tak nebude problémem jenom lidí. Už tak bylo nepříjemné cítit ostré částečky, jak dopadají na odhalenou kůži a štípou jako miliony komárů.

Tušil jsem, že Matet je divná, ale když se proměnila v obrovského štíra, jen tak tak jsem strhl Sigyn stranou, aby nás nesrazil její jedovatý ocas. Klepety rozdrtila dva anděly jako párátka.
"Doufám, že zůstane na naší straně," šeptl jsem k mé milované. Znělo to jako huhlání. Otevírat v bouři ústa nebyl dobrý nápad.

Vytáhl jsem z kapsy kapesník, přeložil jej do trojúhelníku a přiložil jej Sigyn na tvář a naznačil, aby si jej tak držela. Druhý jsem neměl. Bez mluvení to budu muset chvíli přežít. Teď by se mi hodily nějaké brýle.
"Počkej tady," další zahuhlání z mé strany, ale rukama jsem naznačil, co jsem chtěl říct. Pak jsem se zvedl a vydal se za Válim, který se vrhl na anděla ohrožujícího Thóra. Chvíli mi trvalo, než jsem skrze písek rozeznal, že někoho drží v náručí. Srdce mi prudce trhlo. Polkl jsem tu trochu slin, co jsem v ústech měl a plížil jsem se mezi úzkou škvírou mezi autobusem a autem, které nebezpečně narušilo zábradlí.

Ať už Váli sejmul anděla nebo ne ve své vlčí podobě, zařval jsem na Thóra: "ZASTAV TU BOUŘI!!!" následovalo prudkým kašláním, jak si písek našel cestu do mých úst.

Zobrazit SPOILER
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. května 2018 16:32
artemis_alyss28072.jpg
Kudy dál…
~Triple A~

Pozvedla jsem obočí, když Áres zabral víc, než měl. Setřásla jsem z ramene pár smítek. "Nejsi v tom sám," přitakala jsem. Opravdu mě zajímalo, co se stalo, že jsem si na boha války nepamatovala. Na něho nešlo zapomenout. Jen se na něj podívejte. Vysoký a svalnatý, zachmuřený obličej, temné hluboké oči, ve kterých se dá snadno ztratit. No, ehm, sice jsem si jej na přechodu prvně nevšimla, ale řešila jsem úplně něco jiného!
Nebo jsi jej viděl nechtěla... nemohla, šeptl mi hlásek a tentokrát jsem mu musela dát za pravdu. Kolem bylo tolik neznámých, že rovnice o třech neznámých by na to byla krátká.

V ruce se mi objevil luk, pohlédla jsem na Athénu a věnovala ji úsměv. Věděla jsem, že tu je proti své vůli a nedivila bych se, kdyby mě praštila do hlavy a omráčila, nejlépe někde svázala a nechala mě tak. Byla jsem ji za to vděčná.

Následovala jsem Área do temných hlubin spletitých chodeb skrytých pod městem. Abychom nešli úplně na slepo, vyvolala jsem miniaturní měsíční kouli, která svítila tak akorát, abychom viděli chodbu před sebou a zároveň neoslepli.

"Kudy teď?" zastavili jsme na rozcestí dvou chodeb. Na zdi před námi byly namalované znaky. "Tenhle znám," ukázala jsem na symbol. "Pokud se nemýlím, tak označuje cestu směrem k... hmm... pokladu," řekla jsem trochu nejistě. "Jinak řečeno, je to znak používaný mezi anděly. Půjdeme tím směrem? Je vysoká pravděpodobnost, že vede přímo ke grálu. Ale může to tu být jako rozptýlení," podívala jsem se na Athénu. "Co myslíš?" pro dnešek jsem udělala dost roztržitých rozhodnutí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.21259880065918 sekund

na začátek stránky