| |||
![]() | Probuzení jak po řádném flámu s obry ~Thór + Matet a Serqet~ Od doby, co jsem upadl v nemilost Hórova oka, jsem si vše pamatoval jenom útržkově a ani tak jsem si nebyl moc jistý, jestli vzpomínky jsou skutečné nebo výplodem mé bujné fantazie. Byl v nich přítomen Thór, Nárvi, pak nějaký doktor, co se představil jako Serqet a Matet. A hodně sestřiček. Vím, že se mnou Thór mluvil a ptal se na něco. Já mu na to odpovídal. Ne, že bych si pamatoval, co jsem mu přesně říkal, ale nějak ho to rozlítilo. Klasika. Přestával jsem mít přehled o tom, co je skutečné a jenom sen. Tolikrát jsem se ponořil do tmy, že mi to přišlo už normální. Dokonce jsem si hrál s myšlenkou, že ta tma zas tak špatná není, a dokonce se v ní cítím příjemně. Bylo to lepší, než na světle, kdy mnou cloumala bolest. A tak jsem se nechávala na jejich temných vlnách unášet. Slyšel jsem hlasy a na jazyku jsem ucítil pachuť rozpuštěné pantofle. Chuť po nějaké době tak zintenzívněla, že jsem musel otevřít oči, abych se dozvěděl, co se to sakra děje. Ale taky to mohl být další sen. Těch jsem za poslední dobu měl nějak moc. A pak mi dali do úst úplně něco jiného. Bylo to sladké a šťavnaté a z ničeho nic jsem pocítil tak silný nával energie, že to mnou trhlo. Zbytek už znáte. *** Ještě jsem rozdýchával to, že jsem pozřel kousek zlatého jablka. Jako by mi někdo píchnul sloní dávku adrenalinu. Thór měl jako obvykle přiblblé poznámky, ale prostě jsem se s ním musel zasmát. Mezitím se doktor podíval na mou hruď. "Hm, vypadá to lépe," zkoumal můj hrudník takovým způsobem, až mi to nebylo příjemné. "Možná bude třeba ještě kousek, ale zatím počkáme a uvidíme," konečně odtáhl ty pazoury a já povytáhl obočí, aby mě laskavě odpoutal. "Počkal bych do zítra," navrhl jsem. "Stejně se teď nepostavím na nohy, ale cítím se o něco líp. Díky," podíval jsem se na Thóra. Jakmile jsem byl volný, posadil jsem se o něco výš a opřel se o polštáře. Sjel jsem pohledem na truhličku, kterou Thór položil vedle mě. Předtím jsem ji tak nestudoval, takže jsem si nově vyrytých run vůbec nevšiml. Vzal jsem ji do ruky a chvíli ji prohlížel. Trávil jsem i nějaký čas s Frigg, která se na takové věci zaměřovala, i když jsem asi mohl dávat lepší pozor. "Pokud byly runy správně poskládány a provedl se dobře rituál, pak ano," snažil jsem se z run vyčíst o něco víc, než můj šikovný syn. Byl jsem na něj náležitě pyšný. "Počkal bych do zítra. Tyhle," ukázal jsem na dvojici run, "se pojí s měsícem a jeho svitem. Takhle naopak," přemístil jsem prst, "znamená konec jeho svitu, takže v konečném důsledku by mohlo stačit nechat jablko zavřené v truhličce přes noc. Pokud tohle nevyjde, pak se musí uvnitř nechat až do úplňku a nejlépe se ponechat na jeho přímém svitu. A co se týče kolik z něj nechat," prohlížel jsem si další runy, ale moc jsem jejich kombinaci nerozuměl, "tak doporučím nechat i ohryzek. Krájet jenom okolo. Idunn by věděla přesně," položil jsem truhličku zpátky na lůžko a oddechl si. "Kde je Hela s Válím?" zeptal jsem se. Tak trochu jsem čekal, že tu budou taky. |
| |||
![]() | JABLKO FUNGUJE?! Když slyším zase o doktorovi, tak zavrtím hlavou a povzdychnu si. Bohyně, která je teď v mužském těle, se baví se sestřičkami.. Že si nevybere ani ženy, ani muže. Já na jeho místě.. No vlastně ani nevím, doufám, že se mi něco takového nikdy nestane. Byla by to strašná potupa, kdyby mně tak viděla třeba Sif. Nemluvě o Lokim, už slyším ty jeho vtípky, od rána do večera. Serqet je teď ale jednou z posledních věcí nad kterou bych přemýšlel, musím se soustředit. "Já vím že bys chtěl.. Ale nejde to. Vypadáš, jako by tě někdo přejel parním válcem. A navíc, musíš se postarat o sestřičku". Sice nevlastní, ale rodina. Teď se to tak musí brát více než kdy jindy. Zhluboka se nadechnu a kývnu na Matet že může. Jen mrknutí oka a jsme na místě. Doktorovi jen přikývnu když se zadívá na kousek jablka v mé ruce, ale dále bych ho jít nenechal. Ještě že nemusím nijak zasahovat. Popravdě, začínám být trochu nervózní, ale nechávám doktora pracovat. Zajímalo by mně, co je to co dal Lokimu, nevypadá to jako Ambrózie. Přijdu blíže k posteli a jelikož se zdá, že ten driják funguje, tak mu dám ten kousek jablka a nám všem, nezbývá nic jiného než čekat. Mohlo to být prár minut, ale mně to přišlo jako věčnost. Už sem se chtěl začít ptát co se děje, že to nefunguje, když v tom se Loki probere. Jako by byl opilý a pak stačilo lusknout prsty, aby se mu vyjasnila mysl. "Ať se propadnu.." Ono to vážně funguje. Nebyl sem si moc jistý. Jistě, je to zlaté jablko, ale.. vzhledem k těm všem okolnostem.. kdo ví co se mohlo stát. "Spíše se mu podívej na hruď, doktore". Řeknu Serqetovi. Měl by zkontrolovat tu runu. Podle toho budeme vědět, zda bude dobré to dát i Válimu, nebo né. "Taky jsi tak vypadal.. Bylo to vážně hrozné. Jak jsi tupě zíral a slintal. Až sem si říkal, že tě budeme muset dát do nějakého domova". Řeknu s vážnou tváří, pak to však nevydržím a pobaveně se usměji. Nemohl sem si to odpustit, už mně štvalo být tak vážný a nervózní. Jeden vtípek na Lokiho účet, svět se snad nezboří. "Našly jsme to jablko. Nevěděl sem co si počít a tak jsi kousek dostal. Doufám, že to bude stačit". Dám mu chvilku na zpracování a pokud doktor usoudí, že ta runa na jeho hrudi je už v pořádku, tak ho můžeme odpoutat. Truhličku kterou dosud třímám v druhé ruce položím pak vedle Lokiho na lůžko a zcela vážně začnu. "Mám samozřejmě spoustu otázek, ale teď postačí aby jsi mi zodpověděl jednu. Všem se nám bude hodit trochu odpočinku". Na chviličku se odmlčím, odkašlu si a začnu. "Nárvi přišel na to, že některé z run na téhle truhle vypadají podobně jako ty na mém voze s kozli. Takže, jak tohle funguje? Může se snít jablko a nechají se pecky se stopkou a pak opět doroste?" To je asi to nejhlavnější, co mi teď vrtalo hlavou. Samozřejmě by mně zajímala i Idunn a spousta dalších věcí, ale nechám Lokiho odpočívat, sotva se probral. Ať mi na to odpoví, vezmu si zpět truhlu a konečně si budu moci dát nějaké dobré pití! |
| |||
![]() | Akce zlaté jablko |
| |||
![]() | BLBÉ, ZLATÉ JABLKO Není co předstírat, je mi jasné, že chlapec bude po Lokim, bystřejší než já. Vždy když sem měl nějaký problém, dokázal sem se z toho pomocí svalů nebo svých schopností dostat. Ale teď? Začíná mně štvát, že nevím co s tím. A při tom to určitě může být nějaká drobnost, něco co nám uniká mezi prsty. Kéž bych do té truhly mohl prostě praštit a vypadlo by více jablek! Idunn a nebo Loki, zkrátka někdo, přidělal na truhlu zdá se nové runy. Jenže to nám moc nepomůže. Povzdychnu si a snažím se přemýšlet když Nárvi zmíní mé kozli. Tanngnjóst a Tanngrisni.. Kdepak asi skončili? Vře mi krev v žilách, při představě že by se mohli dostat do pracek těch opelichanců! "Musel sem nechat kosti a kůži.. Ale ano, měl sem něco na voze, ale i na popruzích". Přiznám chlapci. Né že by nám to k něčemu bylo, nikdy sem se moc nezajímal jak to funguje. Což byla možná chyba. Když se ozve Matet, tak se na ni podívám. Chvilku o tom přemýšlím a pak poslouchám tu debatu mezi ní a Nárvim. Představa že tu máme jablko ze kterého nikdy neubude.. To by bylo dobré. Bylo by to úžasné! Ale.. mohlo by to tak skutečně být? Do hajzlu! Řešení našich problémů, přímo na dosah ruky. A já si nejsem jistý co bych měl dělat! Vezmu si truhlu od chlapce, otevřu ji a vytáhnu svou dýku. "Buď připravena mně vzít rovnou k Lokimu do pokoje. A ať tam přijde i Serqet". Řeknu Matet a podívám se na Nárviho. "Vážně nevím co s tím, takhle zmatený sem dlouho nebyl.. Ale vím, že tu máme jedno jablko. I kdybychom jej museli použít celé, nebude to promarněné když tím zachráníme životy dvěma bohům... Odkrojím malý kousíček a uvidíme co se pak stane. Ten kousek dám Lokimu, snad to pomůže, aby se mu udělalo jasno. Snad nám to on pak bude moci celé osvětlit". A nebo mně pěkně seřve, že sem to jablko nějak poškodil a už se nevrátí do původní formy. To je ale jedno, nebudu dále vyčkávat! Dýkou opatrně ze strany toho jablka odříznu malý kousek. Ke středu to má ještě kus, ale i tak sem velmi opatrný, nechci aby se poškodila třeba jen stopka! Dýku pak zandám, truhličku zavřu a sevřu v jedné ruce. V té druhé mám kousíček jablka, který opatruji jako by to byl ten největší poklad. Ono to tak také vlastně je... "Prospi se. Ráno ti dám vědět jak to dopadlo". Řeknu chlapci, vstanu a dojdu k Matet. "Můžeš". Kývnu na ní a sem připravený na přemístění. Snad tohle všechno k něčemu bude. |
| |||
![]() | Kdo jsi? |
| |||
![]() | Aktualizace původního příspěvku (ruší se vzhled Orjana, protože jej potřebuju jinde). Humble servant ~Sigyn~
|
| |||
![]() | Hlavní téma: zlaté jablko |
| |||
![]() | SILNÝ, NÉ-CHYTRÝ Matet prozatím nechávám zcela být, vůbec ji nevnímám. Možná to nebude znít hezky, ale v téhle chvíli je jedna z posledních věcí, které by mně zajímali. Místo toho podávám truhlici chlapci a sleduji jak si s ní počíná. Stále mně to všechno mate, nedokážu si vysvětlit, proč je jen jedno jablko, jak k němu Loki přišel a kde je Idunn. Našel ji snad a přinutil aby mu tu truhlici dala? Příliš mnoho otázek a málo odpovědí, přestává se mi to líbit. Ano, to o tom očarování samozřejmě už vím, ale spíše by mně zajímalo ostatní. Jako třeba to, proč na mně tak přichytrale Nárvi kouká. Připomíná mi to Lokiho, když jsme bývali na výpravách a on vždy s něčím začal. Jako by věděl všechno nejlépe, chytrák jeden. Kdo z nás dvou teď zachraňuje život tomu druhému? "Ovšem že nebylo jen jedno.. Ale nechápu, na co tím narážíš. Jestli něco víš, tak to řekni rovnou". Po Matet jen střelím né příliš vřelý pohled a pak chlapci přikývnu, že truhlu otevřít může. Znovu se podívám na jablko a pak se zaměřím na runy. To co zvládnu si přečtu sám, jinak poprosím Nárviho. "Měly bychom si pospíšit, ať Loki a Váli zbytečně nečekají.. Je těch jablek více, nebo jen jedno? Mohu ho bez obav že bych něco zkazil použít?" Ptám se na rovinu. Rád bych věděl více, mnohem více. Ale čas se nám krátí a na to nesmíme zapomenout. |
| |||
![]() | Spánek se někdy přeceňuje |
| |||
![]() | ZLATÁ JABLKA Chápu že chce doktor dělat to co by měl a patrně bude i velice zvědavý ohledně toho jablka, ale má smůlu. Je naše, né jeho a já ho nedám z ruky, dokud si nebudu pravdu jistý, že by se jím takhle neplýtvalo. Kdo ví, zda tohle není poslední kus na Midgardu.. Komentáře Matet skoro ani nevnímám. Tedy samozřejmě vnímám co říká, ale nezajímá mně to, nijak jí na to neodpovídám. Jen přikývnu a s díky se nechávám přenést. Prvně k Lokiho skříňce, kam uložíme vypůjčené věci. Sem ve velikém pokušení si ponechat ten meč, byla by veliká škoda kdyby takovou impozantní zbraň nikdo nepoužíval. Raději ne.. Kdo by to pak měl zase poslouchat? Nechám ho na místě a doufám, že ho aspoň někdo z těch tří (Loki, Váli, Nárvi) použije. Kývnu na Matet, vezmu ji za ruku a hned jsme v mém pokoji. Zatím co mluví, já si vezmu ten palcát (tak abych ho k sobě mohl přivolat když bude třeba). Nemyslím že bych ho v brzké době měl používat, ale pokud mně život něco naučil, tak to, že opatrnosti není nikdo dost. Trochu se upravím a Matet nás může opět přemístit. Jindy bych asi volil zaklepání, ale teď nechci budit malou Helu. Ona odpočinek potřebovat bude, dnešek musel být únavný. Podívám se na dveře do ložnice a opatrně nakouknu dovnitř. Vejdu a párkrát šťouchnu do Nárviho, aby se vzbudil. Mrzí mně že ho takhle otravuji, určitě by si také rád odpočinul, ale to bude muset počkat. Dojdeme ke gauči, Nárviho nechám se posadit a počkám ještě chvilku, aby se řádně probral. Pak se posadím vedle něj a otevřu tu truhlu. "Našli.. Jedno. Ale ještě než ho použijeme, potřebuji aby jsi se na něco podíval". Řeknu mu, nechám jej aby si v rychlosti třeba prohlédl to jablko a pak mu ukážu ty nápisy, ohledně zmenšování, či co to bylo. "Dokážeš to přečíst? Nerad bych jej zbrkle využil, aniž bych věděl zda s ním něco není. Třeba jestli není nějak.. očarované, nebo něco.." |
doba vygenerování stránky: 0.18813395500183 sekund