Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 11:42Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 29. května 2020 18:16Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 18. května 2017 12:08
gral_bohu7694.jpg
Starost o druhého dělá divy... i ty méně chytré
~Athéna~

Jonathan sténal a kryl si hlavu rukama. Sovy se chytře pokoušely útočit na jeho oči, ale jelikož Jon měl tvář přitisklou k zemi, neměly to snadné. Alespoň dorážely na jeho ruce, které začínaly být plné šrámů, do doby, než jsi přes něj hodila svou bundu a začala je odhánět. Nejdřív se pokusily ještě o několik náletů, ale tvé neúprosné huš je nakonec zviklalo a usadily se na vrcholu voliéry. Jedna z nich si dokonce začala čistit peří.

Mezitím k vám doběhla ošetřovatelka, která se předtím starala o jiné ptactvo a vytahovala vysílačku. "Zavolám někoho na odchyt a hlavně zdravotníka," podívala se na Jona s pozvednutým obočím. "Cos tak začal šílet?" odpovědí se jí nedostalo. Poodstoupila a začala volat potřebnou pomoc.

Mladá sovička tiše zahoukala. Zjevně si z toho nic nedělala. Krom tebe a snad i Jona nikdo o ní nikdo nevěděl. Ale bylo divné, že se do voliéry snažil dostat tak vehementně, až způsobil poprask v širém okolí. Tvá paranoia by nakonec nemusela být od věci.

Jonathan se konečně posadil a rozhlédl se. Oči měl vytřeštěné, a když skončil pohledem na tobě, viděla jsi, jak mu lehce růžoví tváře. "Ann?" bylo jediné, na co se zmohl.
"Idiote!" vyplísnila jej v tu ránu kolegyně, jejíž jméno bylo Dorricka. Snědá, lehce zakulacená, s čokoládovýma očima a vlasy spletenými do copánků. "Co blbneš? Víš, že nemáš dělat kravál, když je někdo v kleci. To jsi padlej na hlavu nebo co?" zamračila se.
Jon vypadal ještě zmateněji než před tím. "Já... co že jsem udělal?" znovu jeho oči těkaly z jedné na druhou.
"Děláš si ze mě prdel?" dala ruce v bok. "Hele, chlape, udělal jsi totální hovadinu."
Jon zavrtěl hlavou a tiše sykl. Poškrábané měl ruce, krk a nebýt tebe, kdoví, jak by dopadl.

Z dálky se ozval tichý bručivý motor malého autíčka, kterým jezdívali ošetřovatelé, když se potřebovali dostat rychle z místa A na místo B. Dalo se přirovnat golfovému vozítku, i když tenhle měl ještě malý vozík. Jakmile zastavilo, vyskočili z něj dva lidé. Rusovlasá dívka (foto) s šedivýma očima. Jako všichni tady měla na sobě uniformu světlé až pískové barvy. Košili s logem jste měli stejnou, jen někdo nosil dlouhé kalhoty, někdo šortky a dámy, které pracovaly mimo výběhy a staraly se o návštěvníky, nosívaly sukně. Ze zad shodila batoh a přiklekla si k Jonathanovi.
Druhý byl starší muž vysoké postavy s lehce nadouvajícím se břichem, ale ne tak moc, aby jej ostatní nazvali tlustým. Podíval se na vršek voliéry, kde nyní spočívaly sovy.
"To bude trochu oříšek," zamračil se, na kapotu autíčka položil dlouhý kufr, s cvaknutím jej otevřel a odhalil tak uspávací pušku. "Nechci, aby se pádem zranily, ale pokud nic neuděláme, uletí a ZOO bude mít problém."

"Hej, Jone," zdravotnice se starala o raněného. Cos věděla, tak zde dlouho nebyla. Nastoupila teprve před pár dny a její jméno jsi zatím neznala. Minimálně nyní byla v takové pozici, že jsi na její visačku neviděla.
 
Snový průvodce - 13. května 2017 10:04
gral_bohu7694.jpg
Mezi čtyřma očima
~Seth~

Když se dveře s tichým cvaknutím zavřely, nastalo v místnosti hrobové ticho. Příliš světla tu nebylo, což celé situaci dávalo ještě temnější atmosféru. Cítil jsi známou vůni pálených bylin, které se často používaly v chrámech, když Egypťané uctívali své bohy. Jediné bylo jisté. Petet na tebe celou dobu hleděl a neuhnul pohledem ani ve chvíli, kdyby ses chtěl ujistit, že se na tebe opravdu kouká.

Zvědavost je prokletí, které se táhlo s lidstvem už několik staletí a nebyla jenom jejich doménou. I bohové byli zvědaví. Proto se často vydávali mezi smrtelníky, aby zjistili, jaké to je. Žít, radovat se, zlobit se. Pocítit emoce. Kdo by tušil, že jednou mezi smrtelníky skončíte nadobro. To však nebyl tvůj případ. Spíše jsi sídlil ve svém ponurém světě a čekal. Možná až příliš dlouho.
Ale jak řekl Petet. Doba se mění a ty sám víš, co je tvou prioritou.

Tvá vlastní zvědavost tě donutila se znovu zahledět Petovi do očí. Ani ses nenadál a celého tě pohltil. Respektive jenom tvou mysl. Chvíli jsi měl pocit, že jsi chycen do víru unášen ve hvězdách, až ses objevil uprostřed pouště. Vítr rozháněl drobná zrnka písku a vysoko nad tebou se tyčil žlutý kotouč a nepříjemně pálil. Zvláštní známý pocit.

"Tady nás nikdo rušit nebude," Petet stál naproti tobě. Na sobě měl dlouhý těžký kožený kabát a celkově byl oděn nevhodně do tak teplého oblečení, ale sám ses mohl vydat v plavkách na Mount Everest a ani by tě neotřáslo (Foto Peta). Nebyla na něm známka zranění. "Tohle," ukázal kolem sebe, "je moje mysl. I když v té rychlosti mě nenapadlo vytvořit nic lepšího," zasmál se, ale vzápětí svůj smích utnul a podíval se na tebe dlouze. "Tefen je možná až příliš upjatý k minulosti, ale," odmlčel se. Vítr zesílil a písek nepříjemně štípal na odhalené kůži. Chvíli trvalo, než se vše kolem uklidnilo.
"Máš pochybnosti, Sethe," přistoupil k tobě a položil ti ruku na rameno. "Tahle doba je složitá. Projevil jsem ti důvěru a ty's uhnul pohledem. Nemyslím fyzicky. Na to se umíš přetvařovat až příliš dobře, ale tady," pěstí tě ťukl nad srdce. "Nevím, co se stalo od doby, kdy jsme byli rozděleni a část viny je i na mých bedrech. Ale důvěra je důležitá na obou stranách."
 
Thór *Chris Hemsworth* - 07. května 2017 17:38
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Hotel Heliopolis



Vyjdeme ven z hotelu a během chvilky je u nás taxík. Zdá se že Matet myslí na všechno. Moc se mi nelíbí že bych měl dávat Helu někomu jinému, ale prozatím to snad vadit nebude. "Bude to jen chvilka, slibuji". Řeknu Hele kdyby vypadala že se jí k Matet moc nechce a pohladím ji. Kouknu ještě na Nárviho a posadím se vedle řidiče. "Zdravím". Pozdravím přátelsky a čekám až se vydáme na cestu.

Během jízdy se dívám z okénka a pozorně sleduji okolí. Sem tam i pro jistotu kouknu na zadní sedačky. Nárvi se zdá být fascinován výhledem a Hela si hraje. Loki, kde ksakru vězíš? Opravdu bych nejraději neztrácel čas a rovnou se vydával někam dál, kde bych mohl zjistit něco o andělích, Peklu nebo snad kde by mohla být má žena. Ale cítím také velkou odpovědnost vůči Hele a Nárvimu, když to vezmu kolem a kolem tak to jsou jediní blízcí které ještě mám. Jediná rodina...

Přišlo mi že to trvalo strašně dlouho, nakonec jsme však zastavily před zajímavě vypadajícím hotelem. Vylezu ven z auta, rozloučím se s řidičem a opět si k sobě vezmu Helu. Kývnu na Nárviho a vydáváme se do hotelu. Matet už má zdá se vše zamluveno, protože mi rovnou podává klíče. "Dobře. Budeme čekat". Odpovím jí s úsměvem a jakmile odejde tak se podívám na Nárviho. "Nevím... Přál bych si aby ano, ale... Raději buďme opatrní". Řeknu tiše a naznačím mu aby mně následoval.

Nejdu však nikam k pokojům ale k recepci. "Zdravím. Mluvíte anglicky?" Zeptám se a pokud odpoví a bude zřejmé že ano tak pokračuji dál. "Je mi to trochu nepříjemné, rád bych se však zeptal na pár věcí. S tou slečnou co pokoje zamlouvala jsme se pořádně nedomluvily na tom co by bylo třeba". Klíčky v ruce položím na pult a opět promluvím. "Myslím že nám by stačil jen jeden pokoj, nejlépe s velkou postelí nebo dvojlůžkový. Taky bych velmi ocenil kdyby v něm byla i koupelna (stačila by sprcha). A pokud by tam mohla být televize a připojení na internet tak by to bylo dokonalé".

Mrknu na Nárviho a čekám na to co řekne recepční. Vím že to bylo dost věcí, ale snad to nějak půjde. Když si vyslechnu odpovědi, tak se ještě nakloním k pultu a promluvím trošku tišeji. "Omlouvám se, ale potřeboval bych ještě jednu laskavost... Mé oblečení není zrovna v nejlepším stavu. Myslíte že by bylo možné sehnat něco nového na nás všechny? Za to bych samozřejmě zaplatil... A pak také bych měl velikou prosbu... Vím že je to nezvyklé, ale myslíte že by bylo možné před dveře toho pokoje postavit někoho z ostrahy? Nechci aby to vypadalo nějak divně, jen bych si byl rád jistý že bude vše v pořádku. Jsme s dětma poprvé v jiné zemi a já bych byl velmi nerad kdyby se jim něco stalo".
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. května 2017 15:56
orora2317.jpg
Lepší a lepší

~NPC Iseut a Gabriel~

Nechtěla jsem spustit toho opeřeného domýšlivce z očí, ale ty jakoby jednaly samy za sebe, neustále těkaly k ženě po mém boku. I to málo stačilo, aby mi jí začalo být opravdu líto. Tohle si snad nikdo nezaslouží. Ano…trestat zrádce je v nejvyšším pořádku, o tom já vím své, ale těžko je lze soudit, když se vám celou dobu snaží zachránit krk. Možná jsem cítila i popíchnutí viny, že jsem se k ní taky nechovala nejlépe, ale co mohlo být větším projevem přátelství, než tahání nebohé Iseut napříč Očistcem?

„Trocha soucitu a laskavosti by Ti neuškodila…“ neudržela jsem svou pusu zavřenou, když jsem viděla, jak pobaveně si zuboženou ženu prohlíží a v hlavě mi stále kolovala lidská díla vyobrazující anděly jako milosrdné a mírumilovné nádherné bytosti. Ano…vzhledem by sice mohl konkurovat lidským modelům a s největší pravděpodobností by je strčil do kapsy. Jen další krásný důkaz toho, jak může hezký zevnějšek zakrývat shnilé jádro. Na povrchnost už u soudu dojela taková spousta lidí, až to nebylo hezké. „Nepřestává mě fascinovat strach, který budí starodávná božstva ve vašich myslích, když se nás tak horlivě snažíte zbavit.“ obrátila jsem elegantně jeho slova, avšak ta následující mě teprve dosti zmátla.

Nechala jsem proběhnout slovní výměnu mezi ním a Iseut, které jsem pouze přihlížela s nedůvěřivým mračením, než jsem se opět nějak projevila. Nijak jsem nepotvrdila jeho domněnku o tom, kdo jsem. Byla jsem si naprosto jistá, že to moc dobře ví a spíše konstatuje pro sebe. Poslouchala jsem, co říká a bylo pro mě těžké se k tomu vyjádřit. Jakoby celá moje podstata odmítala s takovým tvorem hovořit. Tvář jsem měla stejně nečitelnou jako on, ač mě obranářská slova Iseut skoro dojala. Přesto jsem nevěděla, jak pochopit to náhlé ticho, když jí nepřímo přislíbil křídla. Bylo opravdu možné, že by celý svůj vzdor a víru v nás vyměnila za křídla a znovu nabytou loajalitu k andělům?

„Nedovedeš si představit, kolik krve bylo prolito pro údajnou rovnováhu.“ promluvila jsem konečně a cítila, jak neochotně se mé rty hýbou. „Jsem. A taky jsem bohyní pravdy, spravedlnosti a harmonie a ani jednu z těchto cností z vás a vašeho jednání necítím. Nebyla bych tedy překvapená, kdyby mé pocity nepořádku byly způsobeny spíše vašim jednáním, než přežitkem panteonů, které zde stály dávno před vámi a vaším Bohem. Ba naopak mi přijde pravděpodobnější, že je to jen vaše výmluva pro lov na ně.“ Možná to bylo bláhové jednání, ale snad nečekali, že před nimi padnu na zadek a vše odkývu. Navíc, každý má vždy svou vlastní verzi pohádky a já pevně věřila, že svět je dost velký pro nás všechny. Zjevně v nás však dřímala větší síla, než jsme si my sami uvědomovali a kterou tihle opeřenci nepřehlédli. My se viděli na odpis. Mnoho z nás se již rozplynulo v prach a přesto nás tak masivně zastoupené náboženství nenechalo v klidu dožít. Možná bylo pravdou, že stačí tak málo jako praštěné filmy a vykopávky, aby nás nenechaly padnout. A samotné tohle vědomí mi nedovolovalo se vzdát a poslušně se rozplynout v nicotu jako ostatní.

„Na takové místo se snažíme už hodiny dostat.“ kývla jsem hlavou a ohodnotila tak náš úprk za peříčkovou září. První věc na které jsme se shodli a dost možná poslední.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 02. května 2017 12:08
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg
Vulpes non iterum capitur laqueo

Vnímala jsem jak se má mysl jako jakési dlouhé vlákno omotalo kolem dětské nepopsané mysli sovičky a vytvořilo tak uzel, spojilo nás. Stejně jako já jsem se pro ni stala matkou, ona byla mou chráněnkou, mou společnicí. Nyní už nás nedokáže naše pouto porušit nic, kromě smrti.
Mé či její.
Sovička se ještě o něco urputněji začala soukat ze svého přírodního vězení v podobě skořápky titěrného vajíčka, do kterého by se neměla vejít - a přesto..
Láskyplně na sovičku zavrkala, přestože pochybuji že by mi ve skutečnosti dokázala porozumět, a podrbala na hlavě. Myšlenky se přelévaly jako zrnka písku v hodinách, zachvacující mysl mladé sovy jako požár. Majitelce se mezitím konečně povedlo vysoukat ze zbytků a posadit se mi pohodlně do dlaně, zatímco příjimala mé zkušenosti, vůni trávy a stromů, hrubou kůru a další vjemy.

To, že vyrušil v práci mě, bych Johnatanovi, jednomu z mých kolegů, i odpustila. Ovšem to, jak svým křikem vyděsil obyvatelstvo této klece, které se pochopitelně pustili do srdnaté obrany svého domova, plné spárů a klování, byla jeho vlastní chyba. Rychle jsem spustila ruku se sovičkou podél těla.
Johnatan nepřestával řvát a sovy šílely.
"Co ty tady děláš?" opáčila jsem dle pravidla, že nejlepší obrana je útok.

Přišlo mi přinejmenším podivné, že se takhle vrhnul do klece, aby mě zadržel. Jasně, neměla bych si dovolit brát nově narozená zvířata do dlaní, protože by to mohlo způsobit že je odvrhnou vlastní rodiče, ale pochybuji, že by Johnatan z té vzdálenosti viděl. Bylo by snadné ho vyplísnit, že mě zdržuje od uklízení trusu, což někdo čas od času udělat vážně musí, protože bůhví co viděl.
Možná začínám být paranoidní, ale není to tak trochu zvláštní náhoda, že se do mě pustil právě když jsem formovala pouto s novou společnicí?

Mohl si za to sám.
To ale neznamenalo, že ho nechám uklovat k smrti.
Rychle jsem následovala hejno rozčilených sov, abych je donutila vrátit se na původní místa dřív než se začne angažovat další z našich kolegů, který už opustil jiný výběh a hnal se k nám. Cestou jsem popadla bundu, kterou bych měla správně mít na sobě, abych předešla právě tomu, co právě prožíval on, a přehodila jí Johnatanovi přes hlavu.
Já se sov nebála, protože na mě nezaútočí, ale od Johnatana byla pěkná pitomost sem jen tak vtrhnout. Copak ho sakra na základním výcviku nic nenaučili?
"Huš!" vyjekla jsem a zamávala rukou ve vzduchu na sovy. To sice neznělo příliš božsky, ale nic lepšího mě momentálně nenapadlo. "Nechte ho! No tak!
 
Seth *Sebastian Light* - 17. dubna 2017 16:44
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Souboj bratrů

 

Her-Ur, Petet, Tefen

 

Nějak se mi podařilo potlačit slzy a možná tomu dopomohl i Tefen, který mě obvinil, že jsem jeho bratrovy něco udělal: "Cože?" překvapeně jsem se na něj podíval. Už mě to fakt unavovalo. Navíc to, že sáhl po zbrani. Nehnul jsem se ani o píď. Nebudu couvat před ním, ani nikým jiným. Už tak jsem ztratil dost ze svého sebevědomí , když jsem se setkal s anděly.
 

Zasáhl však můj drahocenný synovec, který jej chytil za ruku. Sledoval jsem to bez jediného slova. Pak se ozval Petet. Trochu jsem se natočil a podíval jsem se na něj. Jeho slova dávají smysl. Stál jsem a klidně jsem oddechoval. Hlava mě zase začínala extrémně bolet. Bolela mě stále, ale nyní jsem měl pocit, že se bolest stupňuje. Jako kdyby mi moc kolovala krev v žilách a způsobovala tlak v hlavě, který spouštěl pulzující bolest v hlavě.
 

Podíval jsem se na Peteta, který řekl, že mi věří a že za mě ručí. Cítil jsem, že ví. Uhnul jsem pohledem. Nechtěl jsem to, tak moc jsem nechtěl, abych musel pomáhat andělům, ale když Vám nedají moc na výběr, tak co pak byste udělali? Umřeli byste? Na to se mám moc rád. Petet buď ví a nebo něco tuší.
 

"Netuším , co se jím stalo. Iseut nás začala přesouvat a pak nic nevím, jen to, že jsem dopadl na zem a pak už to víte," řeknu znovu dokola. Pak jsem mlčel, neboť si povídal bratr s bratrem a mým synovcem.
 

Najednou Petet promluvil a jeho slova mě zarazila. Chce se mnou mluvit o samotě? Co po mě chce? Chce, abych mu potvrdil, co si myslí? Co viděl v mých očích? Horus s tím souhlasil a odešel on i bratr Peteta. Zůstal jsem s ním o samotě a mlčel jsem. Začínal jsem se cítit divně. Tohle nechci. Co mám s tímhle dělat?

 
Snový průvodce - 13. dubna 2017 16:57
gral_bohu7694.jpg
Spojení dvou duší
~Athéna~

Ihned si pocítila, že se propojení podařilo. Sovička tě okamžitě přijala za svou matku, za svou bohyni a tím urputněji se dostávala ven ze skořápky. Její mysl byla tak křehká a primitivní. Zalévala jsi ji svými pocity a myšlenkami a tím se mezi vámi utvářelo nerozlučitelné pouto. Až vyroste, bude tvou nenahraditelnou společnicí tak, jako tvá předchozí sova. Na dlani jsi ucítila teplé ptačí tělíčko, jak se sovička konečně dostala z miniaturního vězení. Ve skutečnosti byla o něco větší než vajíčko a bylo s podivem, jak se tam mohla vtěsnat. Příroda je velmi zvláštní.

"Proboha, Ann! Co to děláš?" zaslechla jsi za sebou mužský hlas. V periferním vidění jsi zahlédla Jonathana, který se pracně dostával do klece, což vyrušilo sovy a začal chaos. Sovy začaly nalétávat ke dvířkům a útočily na Jonovy prsty. Jedné se podařilo zarýt dlouhé spáry do jeho ruky, až vykřikl a uskočil. "Co to sakra... Ann! Vypadni ven!" držel si zakrvácenou ruku a třeštil oči.

Sovy neustále dorážely na dvířka voliéry a nárazy se jim podařilo dokončit otevření, s čímž začal mladík. V tu ránu se sovy osvobodily a jejich cíl byl právě vyděšený ošetřovatel. Zakryl si hlavu a čekal na nejhorší.

Rámus přitáhl pozornost nedaleko pracujících zaměstnanců. Byla ranní hodina, takže návštěvníci do ZOO ještě nemohli, ale i tak tu bylo docela dost lidí. V dáli jsi viděla, jak se někdo rychle dostává ven z výběhu, aby šel svému kolegovi pomoct. Tohle všechno mohlo skončit zraněnými lidmi i sovami.
 
Snový průvodce - 13. dubna 2017 16:40
gral_bohu7694.jpg
Petet vs. Tefen
~Seth + Her-Ur, Petet, Tefen~

Tefen se zamračil. Zřejmě nečekal tak vřelé přijetí od svého bratra. Chvíli jej sledoval a pak jeho oči padly na tebe. "Co jsi mu udělal?!" zavrčel a jeho ruka se mihla k rukojeti meče, ale ve stejnou chvíli vystřelila Horova a chytla ho za zápěstí, až to hlasitě zapraskalo. Tefen zafuněl a jen silou vůle se udržel na nohou.
"Není na tobě soudit," i když pohled boha vypadat nesmlouvavě a tvrdě, jeho hlas neztratil na přátelském tónu, což bylo ještě děsivější.

"Kdyby mě omámil nebo nějak ovládal, věděl bys to už ve chvíli, kdy by to udělala. Všichni byste to věděli. Byli jsme nakonec stvořeni jako bojovníci proti Sethovi, ale doba se mění, bratře," koutky rtů mu ani nezacukaly. Měl starost. Ne o sebe nebo svého pána, ale o bratra. "Sžírá tě nenávist k minulosti. Mohu se za Setha zaručit. Věřím mu," vaše oči se střetly. Bylo to zvláštní. Jako by ti pohlédl do duše a zároveň ty do jeho. Byl to jen mžik a jako jediný sis všiml okamžiku, kdy Petet dal najevo nejistotu.

"Co se stalo s bohyní, co byla s tebou? Padla? Po Iseut… ," sklonil hlavu jako by si to dával za vinu.
Her-Ur konečně Tefena pustil, který odkráčel do rohu místnosti a mlčel. "Dělal jsi, cos mohl. Nedávej si to za vinu. Najdeme ji."

"Bastet," ozval se najednou Tefen. "Když jsem šel pro tebe," podíval se na Peta, "byla tam kočka. Byla to jedna z jejich vyslankyň. Díky ní jsi naživu a Bastet by o andělech mohla mít více informací."
Her-Ur se tiše zasmál. "Její změny nálad jsou mnohem nebezpečnější než andělé. V prvé řadě bych chtěl najít..."
Nedořekl, protože jej přerušil Petet. "Rád bych si se Sethem promluvil o samotě, pane."
Bůh pozvedl obočí. "Dobře. Tefene," došel ke dveřím a otevřel je. Počkal, než štír prošel a nakonec je za sebou zavřel. V pokoji jste zůstali sami dva. Nastalo ticho.
 
Snový průvodce - 11. dubna 2017 15:01
gral_bohu7694.jpg
Archanděl Gabriel
~Ma'at + zhroucená Iseut~

Gabriel_UPDATE!!!


Ve vzduchu se mísil vzdálený skřek netvora, který zápasil se sokolem a Iseutiono naříkání. Jestli ses odvážila od nově příchozího odtrhnout oči, třásla se jako osika a její krev zbarvovala konečky jejich vlasů do ruda, protékala ji mezi prsty. Pár kapek dopadlo na neúrodnou půdu. Hned na to zmizely v prachu. Na andělku byl velmi ubohý pohled. Na zádech ošklivé rány, když přišla o křídla a kdysi krásná bytost se zářivě bílými vlasy je nyní měla popelavě šedivé.

Zdálo se, že mladíka pohled na zuboženou Iseut baví. Alespoň měl ve tváři pobavený výraz, i když nebylo jisté, zda je jeho cílem právě ona nebo vaše celková situace. I když se usmíval, dal se jeho výraz přirovnat k pokerface.
Zahleděl se směrem, kde slyšel souboj mezi dvěma tvory. Na chvíli naklonil hlavu na stranu, než konečně promluvil: "Jsou tu dvě možnost. Nebo tři," na chvíli se zamyslel. "Michael chce vaši smrt. Já jsem méně radikálního názoru." Jeho zuby se zaleskly.

"Ma'at, je to tak, že? Nechtěla bys úplně nový začátek? Opět si žít jako bohyně a nebýt pronásledována? Tohle všechno ti můžeme nabídnout. I když za jistou cenu. Tvé loajality."
"Neposlouchej ho!" vykřikla Iseut.
"Drahá Iseut, podívej se na sebe. Zrada je bolestivá," ušklíbl se, což jsi viděla pouze ty, jelikož se Iseut celou dobu krčila a zakrývala si dlaněmi obličej.
Andělka se několikrát nadechla, než byla schopna slova. Její hlas zněl přiškrceně a byl prosycen bolestí. "Bohové nejsou hračky, Gabrieli! Jsou jako my! Ne! Lepší! To vy si hrajete na bohy. Nemáte..."
"To nechceš zpátky svá křídla?" přerušil její proslov. Iseut se rázem přestala třást, a kdyby se nezakrývala oči, měla by překvapený výraz. Dál už nic neřekla.

Gabriel vydechl. "Jde tu pouze o rovnováhu. Panteony byly odsouzeny k zániku už dávno před válkou. Jsi bohyni řádu, že?" zeptal se tě. "Určitě jsi cítila, že něco není v pořádku. Uvěřila bys mi, kdybych ti řekl, že pokud bychom nezasáhli, vaše přítomnost by zničila existenci tohoto světa?"

Zapištění sokola a řev nestvůry se vzduchem prohnalo jako uragán. Byl konec souboje. Cítila jsi, že tvému zvířeti došly síly a stvůra byla opět volná.
"Lepší by bylo si o tom promluvit někde, kde je míň nebezpečno. Co říkáte?"
 
Athéna *Annabeth Ness* - 04. dubna 2017 10:34
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Tempora mutantur et nos mutamur in illis



Čas utíká jako voda. Než jsem se nadála, minuty se přelily v hodiny a hodiny v dny.
Nemůžu uvěřit, že už uběhlo několik dní od toho masakru na studentských kolejích. Scény tak živé, že se mi vypálila do mozku. To, co bylo původně obyčejnou oslavou, kterých se tu během roku odehrály stovky, se změnilo v krvavá jatka a já bohužel musím přiznat, že jsem jich byla součástí.
Při pohledu z okna mne přivítala záplava zvadlých květin a mokrých plyšáků, které doprovázely svíčky. Některé stále ještě hořely, některé vzala voda. Bylo to smutné.
Smutné a nevyhnutelné.

Trofej v podobě démona, který měl tu drzost a zabil kromě množství dětí také moji sovu, byla pramalá útěcha, ale alespoň dostál spravedlivého konce. Sovička byla jako mé druhé oči a její ztráta znamenala značné komplikace pro mou existenci. Již nebudu moct nadále pozorovat místa, kde nejsem přítomna. Ne dokud nevychovám novou. A to může trvat dlouho. Velmi dlouho.
Seděla jsem v sové voliéře, ve své práci, a trpělivě čekala, dokud se nepohne nějaké z vajíček. Díky tomu, že jsem sem chodila téměř každý den jsem měla poměrně přesnou představu, kdy by se měl zázrak zrození, respektive vylíhnutí, konat. Nezbývalo než čekat.
Výři mě pozorovali a z jejich očí bylo těžké určit, zda-li se na mne za ztrátu družky zlobí a nebo se usmívají, protože je jejich "matka" doma.

Než jsem stačila určit pravděpodobnější z těchto možností, vejce se pohnulo. A kdybych náhodou z dlouhého sezení příliš popustila uzdu své fantazie a pouze si líhnutí představila, soví společníci mi ochotně poskytli potvrzení. Začala houkat a mávat křídly. Vzala jsem ji do rukou a tiše čekala.
V tuhle chvíli nebylo nic, čím bych mohla sovičce pomoci. Bylo to pouze na její síle probojovat se ven ze svého dočasného vězení. Mohlo to trvat vteřiny - ale i několik dlouhých hodin.
Znovu jsem se posadila a tiše zavrkala.
Pokud pouto nenavážu, může se stát, že mládě zemře hlady. Doufala jsem tedy, že nic nepokazím. Ačkoliv tu samozřejmě byli ošetřovatelé, kteří se o ni ochotně postarají, pro mládě je vždycky lepší varianta matka. Vždycky.

Líhnutí trvalo pomalu a byl to stejně magický zážitek, jako pokaždé. Houpalo se mi v rukou a prasklinky přibývaly, dokud se neobjevil maličký zobáček a po chvilce také chmýří, které pro tuto chvíli představovalo značnou část peří. Jako poslední na mne vykouklo vypoulené zlatavé oko.
Upřela jsem na ni pohled a soustředila se.
Mysl byla zatím jako prázdný list, který se měl velmi rychle začít zaplňovat barvami a zvuky.

94
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22610402107239 sekund

na začátek stránky