Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:33 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:33Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 04. listopadu 2016 11:43
gral_bohu7694.jpg

Rodinná sešlost
~Sigyn, Loki, Váli + Garmr~

Bylo s podivem, že za dobu, co se tu odehrávalo vystoupení, které nemělo s divadlem nic společného, protože tam jsou všechny rány jenom hrané, nevtrhla dovnitř policie mávající nad hlavami obušky. Takové staré budovy byly většinou útočištěm znuděných puberťáků nebo bezdomovců, hledajících nějakou střechu nad hlavou. Nutno podotknout, že tohle divadlo nemělo na sobě známky vandalismu nebo ubytovacího ústavu. Tedy až do teď.

Mezitím, co se Sigyn skláněla nad Lokim, aby vyléčila jeho rány, se Garmr potýkal s Válim, který na sebe vzal podobnu obrovského huňatého hnědého vlka se žlutýma očima. Pekelný pes vs. vlkodlak. Oba dva by snadno překousli člověka vpůli a ani jeden neměl štěněčí výraz. Cenili na sebe zuby a sledovali se ostřížím zrakem. Oběma se na krku ježila srst.

Obrovský vlk se odrazil za pomocí silných zadních nohou a povalil tak černého psa do první řady sedaček. Jeho zuby nebezpečně přejely po krku Garmra, ale ten se instinktivně bránil drápáním a udržel si tak Váliho od sebe. Byl však v nevýhodné pozici. Vlk jej tiskl k zemi silnými tlapami a do kůže se mu zarývaly ostré vlčí drápy. Garmr věděl, že pokud se z jeho sevření nedostane, může za to zaplatit životem.

Garmr sebou trhl a pokusil se překulit. Pohyb byl tak rychlý, až Váliho překvapil a dostal se zpod něj. Ve chvíli, kdy ještě ležel, vykopl zadníma nohama a uštědřil ránu do vlkova boku. Váli sjel o několik kroků dál a přerývavě dýchal. Černý pes se v tu samou chvíli stavěl na nohy a chystal se na svého protivníka skočit. Packy mu však při odrazu do skoku podjely na dřevěných parketách pokryté prachem a upadl. Na zemi se rozplácl jak široký tak dlouhý. Téhle šance využil větší vlk a jedním skokem překonal vzdálenost meze sebou a psem, rozevíraje obrovskou tlamu plnou zubů. Našel svůj cíl a stiskl Garmrův krk a nemilosrdně jej přitiskl k zemi. Jen díky tomu, že pekelný pes nebyl žádné tintítko, nezlomil mu ihned vaz. Sám táhle zakňučel, protože porážka byla jasná.

O Váliho zvířecí mysl se něco otřelo. Bylo to jemné a lehké jako pírko a uklidňující. Najednou zapomněl, co to vlastně chtěl udělat. Měl pocit, jako by ležel v naducaných obláčcích a nechal se unášet klidným pocitem. Jeho čelist se rozevřela a upustila tak svou oběť. Ta nebyla důležitá. Nyní ne. Vábil jej klid a bezpečí. Jeho nohy se samy od sebe začaly pohybovat. Zamířil k ženě, protože z ní všechno cítil. Bylo to nádherné. Aniž by chtěl, poddal se tomu.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 01. listopadu 2016 18:24
sigyn4699.jpg
Uklidňování situace
- Loki, Váli + Garmr -

Zatímco veškeré mé soustředění se zaměřuje na léčení, na pozadí své mysli vnímám boj, mezi psovitými šelmami a stejně tak i Lokiho krátké zasmání.
Čemu se směje?
Prolétne mi hlavou, ale myšlenku nechám letět dál, protože se jí teď má mysl nesmí věnovat, aby udržela kouzlo, které má na starost.

Několik dlouhých minut nevím o světě, chvílemi mizí i zvuky boje, jak se plně věnuji ranám svého muže. To byl důvod proč se také tak příšerně leknu, když mě zničeho nic chytne za paži.
Ještě to nemám hotové!
Chce se mi protestovat proti jeho vyrušení a zamračím se. Chce mi neco říct, ale hlas mu selhává, takže se k němu nakloním a rozčarování nechám, aby se postupně vytratilo. Přeci jen, musí mít závažný důvod, když mě nenechal, abych jej doléčila.

Ani nevím, co přesně jsem očekávala, že řekne, ale ta dvě slova, která jsou slyšet, mě opařila, jako kýbl vroucí vody.
"C-cože?"
Vydrkotám a otočím se po směru jeho pohledu. Není pochyb, že ten vlk je ten, o kterém Loki mluví.
"Váli."
Šeptnu tiše a teskně. Ztracený syn, kterého Odin ztrestal vlčím prokletím, je přede mnou, ale... Nepozná mě...
Ne proto, že vypadám jinak, než si pamatuje, ale proto, že ve své zuřivosti nevidí a nevnímá na koho útočí. Kvůli tomu také zabil svého vlastního bratra a stavět se mu do cesty by bylo bláznovství.

"Můžeš vstát?"
Otočím se ke svému milému, abych viděla, jak vážná zranění mu zůstala. V hlavě mi přitom šrotuje jak z celé situace vyjít všichni společně živí.
Zuřivý vlk... nerozezná mě ani po hlase, ani po tváři... Musíme ho nějak uklidnit, ale jak? ... Vlk, vlk, vlk... je zvíře ...!!!
Můj myšlenkový pochod ukončilo zářné uvědomnění - Já přece umím uklidňovat zvířata.

Otočím se k bojujícím zvířatům, otevřu svou mysl a vyšlu ji zcela zpříma proti velkému vlkovi. Hledám cestu mentálními obranami ale jelikož vlkodlačí mysl není totéž co vlčí, tak není snadné se tam dostat. Na druhous tranu, není to ani nemožné, protože v tuhle chvíli má v sobě z lidskosti jen pramálo.

Jakmile proklouznu za pomyslnou zeď v jeho mysli, tak rozesílám jednoduchý povel: Ššššt... Uklidni se a pojď ke mě, velký vlku."
S tím i těžce vydechnu, pociťuji jak mi únava decentně klepe na rameno, ale odbydu vnitřním mávnutím ruky. Nemohu se jí poddat, ani kdybych chtěla, protože není vhdoná chvíle.

Jakmile vlk vyplní mé přání, natáhnu k němu ruku, ale nijak se víc nehýbu. Mírové gesto, aby viděl, že mu nechci ublížit.


Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. října 2016 17:17
gral_bohu7694.jpg
Mise
~Seth + NPC Gabriel a Michael~

Hlavním přínosem spojenectví s anděly bylo, že ses cítil opět zdráv. Jakoby žádná muka nebyla. Kdyby tu bylo zrcadlo, neviděl bys na sobě jediný šrám a dokonce oblečení jsi měl čisté a vonělo jako po vyprání. Všechno kolem šlo cítit lehkou vůní květin. Tohle místo bylo až příliš dokonalé, ale nebyl důvod, aby tomu tak nebylo.

"S tím si nedělej starost. Nebudeš o nás vědět a navíc by tě naše přítomnost mohla ohrozit. Až bude čas předání informací, poznáš to a určitě to bude mimo Her-Urovo teritorium," mluvil o něm velmi podivně, ale také bylo otázkou, čím si jejich ostražitost bůh zasloužil. Možná se to nakonec dozvíš sám.

Na tvou druhou otázku ti odpověděl Gabriel: "Nevím. Ztratila se hned z počátku, ale vsadil bych se, že je někde s Iseut. Neboj," usmál se na tebe anděl přívětivě, až to bylo roztomilé, "nebudou tě obtěžovat. Povolám ty nejlepší, kteří je najdou."
Michael se podíval na blonďáka. "Přidej se do pátrání taky," když Gabriel neodpovídal, dodal: "HNED!"
"Jo, jo, jasně," přikývl Gabriel a ihned vyběl dveřmi.

"Takže," začal Michael. "Aby ti Her-Ur uvěřil, proč jsi tam sám bez Iseut, řekneš mu pravdu. Tedy, začneš jí. O naši dohodě nepadne ani slovo, v tom si doufám rozumíme." Lehce zešikmil obočí. "A začneš hned," došel k tobě a dotknul se tě prstem, "teď."

Jakmile to dořekl, svět se s tebou zatočil. Byl jsi jak ve víru, nevěda, jak zaostřit svůj zrak. Zastavil tě až náraz do tvrdé země, konkrétněji ti vroucný polibek vlepil beton. Ležel jsi na něm jak široký tak dlouhý a cítil jsi, jak tě bolí celý člověk. Když ses podíval na ruce, měl jsi je poškrábané, plné modřin a na tváři jsi cítil lechtivý pocit. Ten způsoboval tekoucí pramínek rudé krve. Oblečení jsi měl potrhané a celkově jsi vypadal příšerně.

Tohle byla jedna věc, ta druhá byl zvuk odjišťovaných zbraní a mnoho hlavní mířících tvým směrem. Obestoupili tě muži oděni jako jednotka SWAT včetně zakrytých obličejů maskami a ochrannými brýlemi. Na jejich helmách trůnil Her-Urův znak.
Jeden z nich se ostražitě zeptal: "Kdo jsi a jak ses sem dostal?!"

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 30. října 2016 17:12
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Poušť



Helu jsem nechával aby mi dále seděla na ramenou a dělala si s mými vlasy co chce. Konec konců jsou to jen vlasy, vždy je mohu upravit nějak jinak. Pokud by mi je tedy nespálila, to by bylo velmi nepříjemné. Když Nárvi spadne tak se jen ušklíbnu a opatrně, tak aby mi nespadla Hela jej jednou rukou postavím zpět na nohy. "Teoreticky ano.. Mohu to zkusit". Odpovím Nárvimi na jeho návrh o mém kladivu, samotného mně to ani nijak nenapadlo. Nejspíše kvůli tomu že teď myslím na jiné věci. Hela najednou začala ukazovat na oblohu. To nevypadá dobře.. Zamračím se a kouknu na Nárviho. "Zázraků? To spíše katastrof." Odpovím prostě a chvíli zvažuji co dál. Bouře je ještě daleko, mohly bychom se skrýt. A nebo ji pokusit třeba obletět. Chviličku se tím směrem ještě dívám a pak se pokusím přivolat své kladivo. Pokud se mi to povede, tak kouknu na Nárviho a Helu. "Dobře, oba se mně pořádně chytněte. Pokusíme se tu bouři přeletět". Počkám až tak učiní, vylétnu do vzduchu a zamířím přímo proti bouři, s úmyslem přeletět nad ní.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. října 2016 16:46
loki94861.jpg
Je to on
~Sigyn, Váli + Garmr~

Vnímat něco jiného než palčivý stisk svého syna nedokážu. Jsem jako ve snu, v němž padám do bezedné jámy a světlo v jejím ústí je menší a menší. Přešly mě dokonce myšlenky o záchraně své existence. Mezi smrtelníky se říká, že těsně přes skonem vidíte celičký svůj život. Já viděl vše, kvůli čemu byl na mě Váli naštvaný. Vše, co mi zde vpálil do obličeje bez nejmenšího slitování a kvůli čemu jsem ležel pod ním a byl škrcen. Nevnímal jsem ani černého psa končícího na synových zádech a jen si vydechl úlevou, že jsem mohl zase projednou popadnout dech. Ale na jak dlouho?
Není ten strop nádherný? pomyslím si.

Můj výhled mi zakryje líbezná tvář. Koutky úst se mi lehce pohnout nahoru, ale to je vše. Tělem mi rázem začne proudit teplo. Sem tam ve mně něco škubne nebo se ozve štiplavou bolestí, ale jsem tak slabý, že nedokážu ani syknout. Pomaličku rozpoznávám tvář, dlouhé zlatavé vlasy, něžný dotyk jejích dlaní. Pootevřu ústa. Chci něco říct, ale hrdlo mám vysušené jako troud.

Zatnu zuby, protože se její magie dostala k mé noze. Bolí to, ale to je cena za její léčení. Letmo si vzpomenu na scénu z Avengers, které se všichni smějí. Cítím se jako rozmašírován Hulkem o podlahu. Musím se tomu, chtě nechtě, zasmát. Asi mi přeskočilo, když v tak ošidné situaci myslím na film.

Mezitím se Garmr potýkal s druhým vlkem. Naproti němu byl malý a neměl nejmenší šanci. Sice se do sebe několikrát zaklestili zuby a drápy, ale nakonec vyhrává pes Helheimu. Podobně jako u prvního jej svírá do obrovských čelistí a vlk mizí jako duch. Jeho pozornost se vzápětí obrací na obrovského hnědého vlka, kterým je Váli sám. Stihne se nanejvýš připravit na náraz. Oba dva spadnou do první řady míst na sezení a pod jejich váhou dřevo praská. Garmr se pokusil kousnout svého protivníka do svalu levé nohy, ale zuby cvakly na prázdno. Jakmile měl možnost, odskočil od Váliho a udržoval si odstup, připraven na další útok. Pod ním se tvořila malá kaluž z odkapávajících kapek krve.

Má mysl se jasní. Chytnu svou ženu za paži, i když mne každičký pohyb bolí. Snažím se mluvit, i když jazyk nenachází kousek vlhkosti. Můj hlas je velmi tichý a sípavý. Mezi několika slovy, které jsem se pokoušel vyslovit, nakonec zazní dvě, kterým jde rozumět: "Náš syn." Pokud hned nepochopila, můj pohled ji napoví, že něco není v pořádku.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. října 2016 09:23
gral_bohu7694.jpg
Ale kde se strýček nachází?
~Áres~

Ticho přerušované praskáním, řinčením a tříštěním, jak jsi v amoku ničil vše, co ti přišlo pod ruku. Šel z tebe strach. Pokud ses někdy přiblížil k tomu, jaký jsi byl kdysi, bylo to nyní. Po tak dlouhé době v tobě opět vřela krev a chuť pustit se bezhlavě do boje byla tak silná, až se kolem tebe vznášela aura zloby a pomsty těm, kdo ublížili tvé milé. Byla pryč. Nikde jsi neviděl povlávající rudé vlasy, nikde jsi neviděl její rty, na které si tak nerada nanášela rtěnku. Její dokonalé křivky, které se při každém pohybu vlnily, a byla o tolik dokonalejší, než kterýkoliv smrtelník. Viděl jsi jí i v její tehdejší kráse, kdy vypadala jako řecká bojovnice. Vlasy měla zrzavé, ne tak červené, v dlouhých loknách ji spadaly až po pás a přitom se jí nikdy nezacuchaly.

Tvá zloba byla dlouhá a každý, kdo se byť jen podíval, co se to děje, vstřebal do sebe kousek tvého rozpoložení, tvého chtíče ničit a rvát se. Pokud se kolem něj nikdo nenacházel, začal si vybíjet zlost na věcech. Horší to bylo v případě, když se v blízkosti objevila nevinná oběť, která byla ihned napadena. Netrvalo dlouho a kolem tebe to vypadalo jako na bojišti. Kdesi v dáli jsi zaslechl sirény policejních aut. Brekot plačícího dítěte proříct chaos jako nůž máslo a uvědomil sis, co jsi to vlastně způsobil. Destrukce byla vždycky ve tvém nitru a tak dlouho jsi ji ze sebe nedostal, že nyní měla šílené následky.

Co by ti asi na to řekla Artemis.
 
Snový průvodce - 29. října 2016 09:45
gral_bohu7694.jpg
Domov, sladký domov... nebo spíš pomalu se rozpadající?
~Hádes~

Potom, co jsi odešel od Artemis a Área, ses potloukal světem a snažil se získat víc informací týkajících se grálu. Místo toho jsi však zjišťoval, jak moc je svět zapleten do andělských sítí. Jejich přítomnost byla snad všude. Pokud si nebral v potaz to, že křesťanů ve světě nebylo zrovna málo a některé země byly silně věřící, kterým ses raději vyhýbal obloukem, měl jsi neustále pocit, že tě někdo sleduje. Nakonec ses rozhodl vrátit se do podsvětí, které samo o sobě vypadalo jako pohřebiště sebe sama. Už velmi dlouho jsi sledoval chátrat svůj domov. Bylo otázkou, jak ses ke svému vězení stavěl. Bylo to jediné místo, které jsi mohl nazvat svým domovem, ale zároveň to bylo místo, kam jsi byl uvrhnut, abys nedělal problémy.

Seděl jsi na svém trůnu a sledoval jsi v mlze, co se dělo nahoře. Záživné jako Hry o trůny to nebylo, ale doufal jsi, že se někde objeví zmínka o pokladu, který andělé ukrývají ve svém ráji. Bylo jen s podivem, jak se většina bohů potýkala se vším možným, ale grál ustoupil do pozadí.
Áres s Artemis řešili jakýsi problém v Itálii a zdálo se, že bůh války je velmi vážně nemocen. I když jsi je sledoval skrze mlhu, cítil jsi pazoury smrti, jak si jdou pro Áreovo tělo. Později se jim podařilo porazit démona nemoci a nemoc tak ustoupila.

Tvou pozornost zaujalo něco jiného. V hrudníku ti prudce škublo a na chvíli se ti udělalo nevolno. Někde, ne na Zemi, někde právě padl podobný svět tomu tvému. Zahleděl ses do mlhy. Mohl jsi jen zahlédnout konec podsvětí patřící jinému panteonu, jak se propadá do nicoty, jak přestává existovat. Tohle nebylo dobré. To samé se mohlo stát i s tím tvým.
Další záškub ti přenesl pohled do mlhy po tvé levici. To už bylo moc. Dva andělé právě použili tvůj portál, tvé dveře, aby se přemístili někam jinam. I když jsi cítil, že ukradli tvé dílo, vložili do toho něco nového. Svou špetku existence.

Strýčku! ozvalo se náhle a v mlze se objevil Áreův obličej a hned na to zmizel. Slovo však pokračovalo jako v ozvěně, dokud nakonec neutichlo. Bůh války potřeboval pomoc a ty‘s pomoc potřeboval také. Nad hlavou se ti vznášelo nebezpečí. Andělé dokážou vymazat celý svět, kradli duše a ukradli tvé dílo. Tohle jsi nemohl nechat bez odezvy. Sice ti uniklo, proč zrovna bůh války potřeboval pomoc, ale věděl jsi, kde přesně je.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 24. října 2016 12:05
sigyn4699.jpg
Záchrana milého
- Loki, Váli + Garmr -

Vlci mají silnější vůli, než se zdálo... a nebo je to jejich pánem, jež vládne nemalou mocí. Svou snahou jsem upoutala pozornost jednoho vlka a jak se jít proti mě. Podvědomně zacouvám a připravuji se, že se budu muset bránit holýma rukama, když v tom přiskočí na pomoc Garmr a velmi rychle se zbaví jednoho z protivníků.

Mezitím druhý vlk pustí Lokiho ruku a vyběhne mstít svého druha, zatímco jeho pán prochází podivuhodnou a evidentně velmi bolestivou proměnou na jednoho ze svých služebníků. Stáhnu se úplně na kraj pódia pod kterým jsme a vylezu na něj. Můž-vlk se pokusí ze sebe sklepat cáry vzdáleně připomínající oblečení, ale bezúspěšně. Vyběhne proti Garmrovi a srazí jej do první řady sedaček, kde se začnou rvát na život a na smrt.
Garmre, vydž.
Vyslovím vduchu zbožné přání a přeběhnu jeviště k druhé straně, abych přiklekla k Lokimu.

Spěšně ho pohladím pot váři, aby si uvědomil mou přítomnost.
"Jsem u tebe, lásko... Vydrž, budeš v pořádku."
Kdo ví, zda uklidňuji jeho nebo spíš sebe, ale říct jsem to potřebovala, abych potlačila slzy. Ničí mě, vidět ho takhle... Jako bychom netrpěli už dost.

Neváhám ani vteřinu a i přes zuřící bitvu drápů a tesáků, se snažím soustředit na vyléčení zranění svého muže. Je jich tolik, že léčit to postupně by sice bylo bezpečnější a byla by větší šance na úspěch, ale není čas. Kdykoli se může stát, že se muž-vlk obrátí proti nám a Garmr mu v tom nebude moci zabránit.
Položím dlaně na Lokiho hruď a nechám se pohltit vidinou těla svého muže trochu jinak. Jakmile s výdechem otevřu oči, nevidím Lokiho jako takového, ale mapu jeho těla zevnitř. Krevní oběh brázdí své cesty jako řeky, průhledné orgány jako pohoří, pod nimi kosti... Na takovéhle mapě se snadno hledá, kde je problém - zraněná místa pulzují barvami, podle kterých vnímám vážnost zranění. Červeně pulzující ruka a krk značí krvácení, mozek vysílá jasně žlutý signál a jelikož podobně, akorát světle, poblikávají i další orgány, tak pociťuje otřes. Zlomená noha se hlásí oranžově.

Z mých rukou na hrudi se do mapy začne vlívat světle modrá záře, která se rozlézá k barevně se hlásícím místům a přinásí úlevu raněnému. Zastavuje krvácení, zatahuje rány, uklidňuje otřesený mozek a napracuje přerušenou kost. Jakých kvalit dosáhnu záleží na tom, jestli mě něco vážného vytrhne ze soustředění, či nikoli.

Zobrazit SPOILER

 
Váli *Valerius Liarsson* - 22. října 2016 18:20
valiko34786.jpg
Kousat, trhat, drásat...
- Loki, Sigyn -

Mé vnitřní zvíře se pomalu prodírá na povrch. nebráním mu... Pro jednou se nevzpouzím, protože pokud někomu ublížím, tak to bude ten, komu ublížit chci. Každý prst vydá své nehezky znějící lupnutí, jak vyskočí z kloubu a naskočí zpět v poněkud pozměněném tvaru. Nehty tvrdnou, prodlužují se a stávají se ostřejšími.

Rána, kterou jsem otci zasadil o zem s ním silně otřásla, ale stále vnímal, zatímco jsem jej škrtil. Pach krve se začne rozlézat vzdušným prostorem a ještě víc burcuje touhu se zakousnout a rozsápat mu hrdlo.
Díky rudému oparu před očima a mým naprostým zaujetím svou činností, ani nepostřehnu příchod někoho dalšího, do doby, než se ozve ženský hlas.
Postupně...
Proletí mi hlavou a stisk na krku zesílí. Slyším velmi dobře jaký kvapík hraje srdce ženy za mnou a tak vím, že mi od ní nehrozí valné nebezpečí - ona si totiž jasně uvědomuje, že střet se mnou prohraje.

Přítomnost psa na mě dopadne zcela doslova. Ve chvíli, kdy jej zaznamenám je už pozdě na odražení jeho skoku.
Skrytý...
Není to obyčejný pes, to poznám. Jinak by se před mým zostřenýmy smysly neukryl tak snadno. Ztrácím rovnováhu, pokrčené koleno z podřepu padá k zemi, ruka s drápy na krku otce sebou cukne a zanechá hlubší šrámy v kůži. Další krev sytí vzduch. Možná jsem mu svým pádem na jeho hruď vyrazil i dech, kdo ví, ale můj loket se nacházel v oblasti žaludku, což jistě nebylo příjemné. Jeho boj. Mě čeká jiný.

Pes padl stranou, ale ve chvilce byl znovu na nohách a šel po jednom z mých vlků. Nakážu druhému aby pustil otce a zaútočil na psa, zatímco já nechávám zmizet poslední střípky strachu z proměny a nechám se obklopit bolestí, která celý proces provází.

Je zvláštní prožívat to při plném vědomí a jiné, než pod vlivem úplňku. Když Luna povolává svého vlčího syna, obvykle si ráno nic nepamatuji a tak veškerá ta bolest je zapomenuta společně s vlčími činy, kterých se dopouštím. Dnes tomu však bude jinak. Dnes je všechno jinak.

Padnu na čtyři, ruce už téměř proměněné, tlapy na nohou rozervaly boty. Obě ramena vyskočí z kloubů a znovu naskočí jinak. Mám chuť křičet, ale z hrdla se dere vlčí vrčení. Nohy se zkrátí, naopak čelisti prodlouží, látka oblečení se na určitých místech trhá, ale vzdorovitě se snaží dál držet na těle. Když se nahrbím a skloním hlavu, přeci jen hlesnu něco jako lidský výkřik bolesti skrze ostré zuby v tlamě... to jak se ocas nemůže dostat ven z kalhot a je nucen brázdit si cestu příliš těsnou nohavicí.

Prudce hlavu narovnám a již to není tvář muže, co se dívá na svět vlčíma očima, ale mohutný vlk sám. Zkusím ze sebe sklepat cáry oblečení, ale nejde to. Nechám to být, není to až tak podstatné... Vyběhnu proti psovi, jež překazil mé plány na spravedlivou pomstu. Nyní se mi bude zodpovídat on. Bůh lží neuteče a možná stihne zemřít na nemalý počet zranění, jež ode mě obdržel.

Pes není o moc větší, než já sám... a ať už oba vlci při jeho zaměstnávání padli či nikoli, teď přicházím s útokem já.

Vlk


Zobrazit SPOILER

 
Seth *Sebastian Light* - 22. října 2016 14:04
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Dohoda uzavřena

 

NPC Gabriel, Michael

 

Anděl mi sdělil, že informace, kterou jsme mu poskytl mu je užitečná. Věřil mi, že to myslím upřímně a já to myslel. Už mě nebavilo se za něčím honit, abych skončil jako kdysi. Chtěl jsme moc a chtěl jsem žít, ne zemřít pro něco o čem nic nevím.
 

Ucítil jsem, jak mě vzal kolem ramen a pak jsme se přesunuli. Pocítil jsem příval energie a moci. Najednou jsme byli v nějaké místnosti, která vypadala jako poradní místnost nebo taková ta místnost, kde se lidé scházejí, aby probrali důležité obchodní záležitosti. Rozhlížel jsem se a vnímal přítomnost několika andělů, ale před námi byl jenom jeden, ale jeho chladný pohled, který mě naprosto ignoroval mě svým způsobem děsil.
 

Věděl jsem, že je to MIchael. Už se mi o něm zdálo. Anděl v místnosti se bavil nejdřív pouze s druhým. Až když zjistil, že jsem přijal jejich nabídku, tak se jeho pohled obrátil na mě. Přivítal mě a pak mi řekl, co bude mým úkolem.
 

Kývl jsem, že rozumím. Věděl jsem, co bude mým úkolem, byl jsem zvědavý jaký důvod si vymyslí proto, že jsem tam dorazil jenom já. Rozhodně jsem si nepřál, aby další bohové na něco přišli. Věděl jsem, že pokud to zjistí, tak mě zlynčují, ale nebyl jsem si jistý, zda je horší lynčování od slábnoucích bohů nebo od andělů, kteří by ze mě udělali jejich loutku a stejně bych bohy musel zradit.
 

"Co přesně po mě chcete? Informace, jak Vám je budu podávat?" zeptal jsem se. Chápal jsem to s tou infiltrací, ale nechápal jsem přesně, jak to bude fungovat. Jak jim budu pomáhat.

"Kde vůbec skončila Ma´at, pokud se mohu zeptat?" snažím se mluvit uctivě, aby věděli, že vím, kdo tady tomu velí.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20994091033936 sekund

na začátek stránky