Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 05. listopadu 2016 15:10
gral_bohu7694.jpg
Společnost Nakhen Limited, Londýn
~Seth~

"S kým že?" podivil se voják a jeho zbraň se k tobě o kus přiblížila. I ostatní se po sobě podívali. "Jackensi, zavolej Starkovi, že tu máme narušitele a zjevně i blázna zároveň. A zavolejte i policii. Oni se o něj už postarají. Ty," podíval se na tebe, i když jsi díky brýlím neviděl, jak se tváři. Ale jeho tón hlasu mluvil za vše. "Vstávej! Zkus si něco a budeme policii předávat tvou mrtvolu."
Bylo s podivem, že zde mohli mít zbraně. Známe to. Británie, země, kde nemůžete mít v tašce ani pepřák a objevíte se na území někoho, kde je celá zbrojená jednotka. Jestli měl Her-Ur takový vliv, pak nebylo s podivem, že z něj andělé měli vítr.

Když ses postavil na nohy, dva z nich tě chytli a celá skupina se rozešla směrem k budově. Jackens mezitím mluvil po vysílačce s někým, komu říkali Stark. Mohl jsi zaslechnout: "Přiveďte ho do zasedačky v přízemí. Rád bych si s ním promluvil." To jméno jsi už zaslechl ve spojitosti s někým důležitým.
Jak přikázal, tak i udělali.

Co se týkalo pozemku společnosti Nakhen Limited, nebyl malý, ale zároveň byl součástí rušného Londýna, takže se jen málokdo pozastavoval nad tím, co tu taková firma pohledává. K přispění k tomuto názoru tu byla i skutečnost, že v Londýně se nacházelo více obdobných společností. Budova uprostřed prostorného areálu. Na čele budovy visel název společnosti. Vojáci tě však nevedli předním vchodem, ale zamířili do postranního, kudy chodil jenom personál. Nikdo nechtěl, aby ostatní kladli otázky.

Chodba, kterou jste šli, byla ponurá. Na zdech nic neviselo a jejich bílá barva nepříjemně odrážela světlo zářivek. Podrážky bot ti dopadaly na šedivou jednolitou podlahu a sem tam se mihly dveře vedoucí do další tajemné části budovy. Když jste minuly třetí, konečně se velitel jednotky zastavil, vytáhl kartu a přiložil ji ke scanneru. Ozvalo se cvaknutí, ty, velitel a další dva ozbrojenci vešli do už něco příjemněji vypadající místnosti. Zbytek zůstal na chodbě. Uprostřed stál oválný stůl a, ať už to bylo s podivem, vypadala přesně jako místnost, ve které ses setkal s Michaelem.

Těžkooděnci tě nekompromisně zatlačili do židle a následně ti spoutaly ruce za zády. Po obou tvých stranách se postavil jeden a velitel zůstal stát opodál, čekajíc na svého šéfa.

Netrvalo dlouho a dveře se rozevřely. Dovnitř vstoupil muž se světle modrýma až šedivýma očima a černými vlasy. Jeho výraz nepatřil někomu, kdo vedl takovou korporaci. Strniště mu trochu ubíralo na vážnosti. A hlavně nevypadal jako bůh, kterého se andělé bojí. Ne, že bys v něm Her-Ura poznal. Taky to mohl být obyčejný smrtelník.
Oděný do šedivé košile, u níž měl rozepnutý knoflík límečku a do dlouhých černých kalhot vypadal jako obyčejný zaměstnanec, který by se měl někomu zodpovídat. Ne naopak.

Muž se zastavil, prohlížeje si tě zvědavým pohledem. "Prý hledáte Her-Ura," řekl pobaveně. Kývl na velitele a v tu chvíli jednotka opustila zasedačku. "Co po něm chcete, pane..." s odmlkou se posadil na kraj stolu.

Zobrazit SPOILER
 
Váli *Valerius Liarsson* - 05. listopadu 2016 10:58
valiko34786.jpg
Podivný klid v duši
- Sigyn, Loki + Garmr -

Vyhrávám. Sice jsem obdržel pár škrábanců, ale nikde nic vážného. Oproti tomu, můj soupeř má sice hlubší rány, avšak nic, co by jej přímo hrožovalo na životě. Tuto chybu se v souboji snažím napravit a každou příležitost využívám k zakousnutí se do protivníkova krku.

Za pomoci kluzkých parket se vítězně dostáváme ke konci našeho boje, kdy stačí málo a rozerval bych jeho hrdlo po troskách sedací soupravy divadla. Z mého konání mě však vytrhne něco jiného.

Klid.
Rudá mlha před očima se dává na ústup, čelist proti mé vůli povolí. Oklepu se. Nechci... Já... Potřebuji přece dokončit... Co jsem to vlastně chtěl...? Znovu se oklepu, bráním se tomu, ale nejde to... Zakňučím. Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal.
Co to je?
Vztek ze mě vyprchává a mou mysl naplňuje klid, stejně jako nutkání se rozejít určitým směrem. Ta žena... Zjistím, když se ohlédnu a udělám váhavý krok jejím směrem. Vábí mě k sobě, cítím jak mě volá, ale nechápu to. Proč chce, aby vražedné monstrum šlo k ní?

Zkusím se ještě jednou vzepřít té vůli, tomu pocitu, který mě nutí jít blíž. Slabě zavrčím, ale i poslední naježené chlupy postupně ulehnou do srsti a žena slibuje bezpečí. Žádné boje, žádná nenávist, žádná zlost. Slunečná krajina plná štěstí a úlevy... Proč mám jen pocit, že je to až příliš utopistické? Ano, je to lež. Vím to, ale moc s tím nenadělám... Celé mé vlčí já se téměř až rozběhne k ní a mé osobní vědomí s tím nic nenadělá.

Jsem tak klidný až z toho pozvolna propadám do depresí. Pohlížím na vlastní tlapy a kráčím k ženě, zničen faktem, že jsem tak snadno prohrál veškerou svou šanci na pomstu.
Vlčí čumák vítá nataženou dlaň, prvně zdráhavým přičichnutím, poté oči vyhledají ty její aby se ujistily, že slibované bezpečí je skutečné a teprve až po tom se natáhnu pro dotek dlaně a nechám se pohladit.

Je to velmi zvláštní, vnímat sám sebe takhle. Moje lidské vědomí již není zaslepené vztekem a tím, že jsem se proměnil samovolně vím, co dělám, ale přesto jsem teď pod vlivem jiného kouzla, než které s sebou přináší úplňěk.
 
Seth *Sebastian Light* - 04. listopadu 2016 19:35
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Tak tohle jsem teda nečekal

 

NPC Gabriel, Michael

 

Vysvětlili mi, že oni mi dají vědět, až budou chtít informace a že jinak se mám prostě chovat normálně. Kývl jsem, že jsem to pochopil. Na mou otázku ohledně Ma´at jsem taky vlastně nedostal jasnou odpověď, protože ani oni nevěděli, kde se nachází.
 

Michael přikázal Gabrielovi, aby se přidal k pátrací skupině a Gabriel odběhl. Osaměl jsem s Michaelem, který mi vysvětlit, že mám mluvit pravdu a nemám mluvit o dohodě s nimi. Napadlo mě, jestli si o mě myslí, že jsem takový idiot, že si myslí, že bych nakráčel k Her-Urovi a v prvním momentě bych mu řekl o té dohodě a ani jsem neměl čas se ho na to zeptat, protože řekl, že moje mise začíná teď a mě se všechno zatočilo. Padal jsem , všechno se točilo a na nic jsem se nemohl soustředit.
 

Bylo to velmi nepříjemné. Ale mnohem víc nepříjemné bylo to, že jsem dopadl na tvrdý beton. Projela mnou bolest a na chvíli jsem nemohl popadnout dech. Když jsem se konečně nadechl, zkusil jsem pohnout rukama, ale bylo to bolestivé, vlastně mě bolel celý člověk. Podíval jsem se na ruce, vypadal jsem jak po dvaceti kolem v ringu. Měl jsem modřiny a škrábance. Sáhl jsem si na tvář, kde mě něco lechtalo, na prstech jsem měl krev.
 

Ten pocit, co jsem měl v nebi, že jsem čistý a při síle byl pryč. Dostal jsem se na všechny čtyři a snažil se zastavit houpání země pode mnou.  Už houpání ustalo, chtěl jsem se zvednout, ale nějak jsem k tomu ani nedostal příležitost. Uslyšel jsem zvuk, zvedl jsem hlavu, aby spatřil zbraně, které na mě mířily. V duchu jsem si řekl, že to už si ze mě dělají prdel.  Stáli kolem mě vojáci, nebylo jim vidět do tváře a na helmách měli znak Her-Ura.
 

Jeden z nich se mě zeptal, kdo jsem a jak jsem se tam dostal. Posadil jsem se a zvedl ruce tak, aby viděli, že v nich nic nedržím: "Jsem Sebastian Light, přišel...no jsem tady, abych se viděl s Her Urem. Bude vědět, kdo jsem!"
 

Nehýbal jsem se, nehodlal jsem je provokovat. Už tak jsem měl debilní den, nechtěl jsem se nechat zastřelit těma lidmi, kteří slouží mému synovci.

 
Snový průvodce - 04. listopadu 2016 12:06
gral_bohu7694.jpg
Mjö-mjö!
~Thór + Nárvi, Hela~

Nic se nestalo. Vždycky, když ses pokoušel přivolat Mjöllnir, jsi měl zvláštní pocit spojení. Sice to byla jenom zbraň, kterou jsi používal k boji a pro směřování své moci, ale obyčejná určitě nebyla. Kladivo si vybralo tebe a poprvé, když jsi jej vzal do ruky, jsi v mysli ucítil propojení, které se tě drželo po celou dobu jeho užívání. Přivolávání Mjöllniru vždy doprovázel známý pocit, že se blíží. Dokonce, i když jsi jej nemohl přivolat na Helheimu, věděl jsi, že tam někde je. Nyní jsi však ten pocit neměl. Žádné propojení, nic. Tvé prsty neolizoval známý brnivý pocit. Kladivo tu prostě nebylo.

Nárvi ne tebe nejistě hleděl. "Děje se něco?" rozhlédl se, jestli náhodou kladivo neuvidí. "Nemělo tu už být?"

Hela radostně pokračovala s hrátky s tvými vlasy. Jestli se ti podaří rozčesat to klubíčko, co nyní jsi v nich měl, bude to zázrak.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 04. listopadu 2016 11:43
gral_bohu7694.jpg

Rodinná sešlost
~Sigyn, Loki, Váli + Garmr~

Bylo s podivem, že za dobu, co se tu odehrávalo vystoupení, které nemělo s divadlem nic společného, protože tam jsou všechny rány jenom hrané, nevtrhla dovnitř policie mávající nad hlavami obušky. Takové staré budovy byly většinou útočištěm znuděných puberťáků nebo bezdomovců, hledajících nějakou střechu nad hlavou. Nutno podotknout, že tohle divadlo nemělo na sobě známky vandalismu nebo ubytovacího ústavu. Tedy až do teď.

Mezitím, co se Sigyn skláněla nad Lokim, aby vyléčila jeho rány, se Garmr potýkal s Válim, který na sebe vzal podobnu obrovského huňatého hnědého vlka se žlutýma očima. Pekelný pes vs. vlkodlak. Oba dva by snadno překousli člověka vpůli a ani jeden neměl štěněčí výraz. Cenili na sebe zuby a sledovali se ostřížím zrakem. Oběma se na krku ježila srst.

Obrovský vlk se odrazil za pomocí silných zadních nohou a povalil tak černého psa do první řady sedaček. Jeho zuby nebezpečně přejely po krku Garmra, ale ten se instinktivně bránil drápáním a udržel si tak Váliho od sebe. Byl však v nevýhodné pozici. Vlk jej tiskl k zemi silnými tlapami a do kůže se mu zarývaly ostré vlčí drápy. Garmr věděl, že pokud se z jeho sevření nedostane, může za to zaplatit životem.

Garmr sebou trhl a pokusil se překulit. Pohyb byl tak rychlý, až Váliho překvapil a dostal se zpod něj. Ve chvíli, kdy ještě ležel, vykopl zadníma nohama a uštědřil ránu do vlkova boku. Váli sjel o několik kroků dál a přerývavě dýchal. Černý pes se v tu samou chvíli stavěl na nohy a chystal se na svého protivníka skočit. Packy mu však při odrazu do skoku podjely na dřevěných parketách pokryté prachem a upadl. Na zemi se rozplácl jak široký tak dlouhý. Téhle šance využil větší vlk a jedním skokem překonal vzdálenost meze sebou a psem, rozevíraje obrovskou tlamu plnou zubů. Našel svůj cíl a stiskl Garmrův krk a nemilosrdně jej přitiskl k zemi. Jen díky tomu, že pekelný pes nebyl žádné tintítko, nezlomil mu ihned vaz. Sám táhle zakňučel, protože porážka byla jasná.

O Váliho zvířecí mysl se něco otřelo. Bylo to jemné a lehké jako pírko a uklidňující. Najednou zapomněl, co to vlastně chtěl udělat. Měl pocit, jako by ležel v naducaných obláčcích a nechal se unášet klidným pocitem. Jeho čelist se rozevřela a upustila tak svou oběť. Ta nebyla důležitá. Nyní ne. Vábil jej klid a bezpečí. Jeho nohy se samy od sebe začaly pohybovat. Zamířil k ženě, protože z ní všechno cítil. Bylo to nádherné. Aniž by chtěl, poddal se tomu.

 
Sigyn *Sebille Moretti* - 01. listopadu 2016 18:24
sigyn4699.jpg
Uklidňování situace
- Loki, Váli + Garmr -

Zatímco veškeré mé soustředění se zaměřuje na léčení, na pozadí své mysli vnímám boj, mezi psovitými šelmami a stejně tak i Lokiho krátké zasmání.
Čemu se směje?
Prolétne mi hlavou, ale myšlenku nechám letět dál, protože se jí teď má mysl nesmí věnovat, aby udržela kouzlo, které má na starost.

Několik dlouhých minut nevím o světě, chvílemi mizí i zvuky boje, jak se plně věnuji ranám svého muže. To byl důvod proč se také tak příšerně leknu, když mě zničeho nic chytne za paži.
Ještě to nemám hotové!
Chce se mi protestovat proti jeho vyrušení a zamračím se. Chce mi neco říct, ale hlas mu selhává, takže se k němu nakloním a rozčarování nechám, aby se postupně vytratilo. Přeci jen, musí mít závažný důvod, když mě nenechal, abych jej doléčila.

Ani nevím, co přesně jsem očekávala, že řekne, ale ta dvě slova, která jsou slyšet, mě opařila, jako kýbl vroucí vody.
"C-cože?"
Vydrkotám a otočím se po směru jeho pohledu. Není pochyb, že ten vlk je ten, o kterém Loki mluví.
"Váli."
Šeptnu tiše a teskně. Ztracený syn, kterého Odin ztrestal vlčím prokletím, je přede mnou, ale... Nepozná mě...
Ne proto, že vypadám jinak, než si pamatuje, ale proto, že ve své zuřivosti nevidí a nevnímá na koho útočí. Kvůli tomu také zabil svého vlastního bratra a stavět se mu do cesty by bylo bláznovství.

"Můžeš vstát?"
Otočím se ke svému milému, abych viděla, jak vážná zranění mu zůstala. V hlavě mi přitom šrotuje jak z celé situace vyjít všichni společně živí.
Zuřivý vlk... nerozezná mě ani po hlase, ani po tváři... Musíme ho nějak uklidnit, ale jak? ... Vlk, vlk, vlk... je zvíře ...!!!
Můj myšlenkový pochod ukončilo zářné uvědomnění - Já přece umím uklidňovat zvířata.

Otočím se k bojujícím zvířatům, otevřu svou mysl a vyšlu ji zcela zpříma proti velkému vlkovi. Hledám cestu mentálními obranami ale jelikož vlkodlačí mysl není totéž co vlčí, tak není snadné se tam dostat. Na druhous tranu, není to ani nemožné, protože v tuhle chvíli má v sobě z lidskosti jen pramálo.

Jakmile proklouznu za pomyslnou zeď v jeho mysli, tak rozesílám jednoduchý povel: Ššššt... Uklidni se a pojď ke mě, velký vlku."
S tím i těžce vydechnu, pociťuji jak mi únava decentně klepe na rameno, ale odbydu vnitřním mávnutím ruky. Nemohu se jí poddat, ani kdybych chtěla, protože není vhdoná chvíle.

Jakmile vlk vyplní mé přání, natáhnu k němu ruku, ale nijak se víc nehýbu. Mírové gesto, aby viděl, že mu nechci ublížit.


Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. října 2016 17:17
gral_bohu7694.jpg
Mise
~Seth + NPC Gabriel a Michael~

Hlavním přínosem spojenectví s anděly bylo, že ses cítil opět zdráv. Jakoby žádná muka nebyla. Kdyby tu bylo zrcadlo, neviděl bys na sobě jediný šrám a dokonce oblečení jsi měl čisté a vonělo jako po vyprání. Všechno kolem šlo cítit lehkou vůní květin. Tohle místo bylo až příliš dokonalé, ale nebyl důvod, aby tomu tak nebylo.

"S tím si nedělej starost. Nebudeš o nás vědět a navíc by tě naše přítomnost mohla ohrozit. Až bude čas předání informací, poznáš to a určitě to bude mimo Her-Urovo teritorium," mluvil o něm velmi podivně, ale také bylo otázkou, čím si jejich ostražitost bůh zasloužil. Možná se to nakonec dozvíš sám.

Na tvou druhou otázku ti odpověděl Gabriel: "Nevím. Ztratila se hned z počátku, ale vsadil bych se, že je někde s Iseut. Neboj," usmál se na tebe anděl přívětivě, až to bylo roztomilé, "nebudou tě obtěžovat. Povolám ty nejlepší, kteří je najdou."
Michael se podíval na blonďáka. "Přidej se do pátrání taky," když Gabriel neodpovídal, dodal: "HNED!"
"Jo, jo, jasně," přikývl Gabriel a ihned vyběl dveřmi.

"Takže," začal Michael. "Aby ti Her-Ur uvěřil, proč jsi tam sám bez Iseut, řekneš mu pravdu. Tedy, začneš jí. O naši dohodě nepadne ani slovo, v tom si doufám rozumíme." Lehce zešikmil obočí. "A začneš hned," došel k tobě a dotknul se tě prstem, "teď."

Jakmile to dořekl, svět se s tebou zatočil. Byl jsi jak ve víru, nevěda, jak zaostřit svůj zrak. Zastavil tě až náraz do tvrdé země, konkrétněji ti vroucný polibek vlepil beton. Ležel jsi na něm jak široký tak dlouhý a cítil jsi, jak tě bolí celý člověk. Když ses podíval na ruce, měl jsi je poškrábané, plné modřin a na tváři jsi cítil lechtivý pocit. Ten způsoboval tekoucí pramínek rudé krve. Oblečení jsi měl potrhané a celkově jsi vypadal příšerně.

Tohle byla jedna věc, ta druhá byl zvuk odjišťovaných zbraní a mnoho hlavní mířících tvým směrem. Obestoupili tě muži oděni jako jednotka SWAT včetně zakrytých obličejů maskami a ochrannými brýlemi. Na jejich helmách trůnil Her-Urův znak.
Jeden z nich se ostražitě zeptal: "Kdo jsi a jak ses sem dostal?!"

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 30. října 2016 17:12
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Poušť



Helu jsem nechával aby mi dále seděla na ramenou a dělala si s mými vlasy co chce. Konec konců jsou to jen vlasy, vždy je mohu upravit nějak jinak. Pokud by mi je tedy nespálila, to by bylo velmi nepříjemné. Když Nárvi spadne tak se jen ušklíbnu a opatrně, tak aby mi nespadla Hela jej jednou rukou postavím zpět na nohy. "Teoreticky ano.. Mohu to zkusit". Odpovím Nárvimi na jeho návrh o mém kladivu, samotného mně to ani nijak nenapadlo. Nejspíše kvůli tomu že teď myslím na jiné věci. Hela najednou začala ukazovat na oblohu. To nevypadá dobře.. Zamračím se a kouknu na Nárviho. "Zázraků? To spíše katastrof." Odpovím prostě a chvíli zvažuji co dál. Bouře je ještě daleko, mohly bychom se skrýt. A nebo ji pokusit třeba obletět. Chviličku se tím směrem ještě dívám a pak se pokusím přivolat své kladivo. Pokud se mi to povede, tak kouknu na Nárviho a Helu. "Dobře, oba se mně pořádně chytněte. Pokusíme se tu bouři přeletět". Počkám až tak učiní, vylétnu do vzduchu a zamířím přímo proti bouři, s úmyslem přeletět nad ní.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 30. října 2016 16:46
loki94861.jpg
Je to on
~Sigyn, Váli + Garmr~

Vnímat něco jiného než palčivý stisk svého syna nedokážu. Jsem jako ve snu, v němž padám do bezedné jámy a světlo v jejím ústí je menší a menší. Přešly mě dokonce myšlenky o záchraně své existence. Mezi smrtelníky se říká, že těsně přes skonem vidíte celičký svůj život. Já viděl vše, kvůli čemu byl na mě Váli naštvaný. Vše, co mi zde vpálil do obličeje bez nejmenšího slitování a kvůli čemu jsem ležel pod ním a byl škrcen. Nevnímal jsem ani černého psa končícího na synových zádech a jen si vydechl úlevou, že jsem mohl zase projednou popadnout dech. Ale na jak dlouho?
Není ten strop nádherný? pomyslím si.

Můj výhled mi zakryje líbezná tvář. Koutky úst se mi lehce pohnout nahoru, ale to je vše. Tělem mi rázem začne proudit teplo. Sem tam ve mně něco škubne nebo se ozve štiplavou bolestí, ale jsem tak slabý, že nedokážu ani syknout. Pomaličku rozpoznávám tvář, dlouhé zlatavé vlasy, něžný dotyk jejích dlaní. Pootevřu ústa. Chci něco říct, ale hrdlo mám vysušené jako troud.

Zatnu zuby, protože se její magie dostala k mé noze. Bolí to, ale to je cena za její léčení. Letmo si vzpomenu na scénu z Avengers, které se všichni smějí. Cítím se jako rozmašírován Hulkem o podlahu. Musím se tomu, chtě nechtě, zasmát. Asi mi přeskočilo, když v tak ošidné situaci myslím na film.

Mezitím se Garmr potýkal s druhým vlkem. Naproti němu byl malý a neměl nejmenší šanci. Sice se do sebe několikrát zaklestili zuby a drápy, ale nakonec vyhrává pes Helheimu. Podobně jako u prvního jej svírá do obrovských čelistí a vlk mizí jako duch. Jeho pozornost se vzápětí obrací na obrovského hnědého vlka, kterým je Váli sám. Stihne se nanejvýš připravit na náraz. Oba dva spadnou do první řady míst na sezení a pod jejich váhou dřevo praská. Garmr se pokusil kousnout svého protivníka do svalu levé nohy, ale zuby cvakly na prázdno. Jakmile měl možnost, odskočil od Váliho a udržoval si odstup, připraven na další útok. Pod ním se tvořila malá kaluž z odkapávajících kapek krve.

Má mysl se jasní. Chytnu svou ženu za paži, i když mne každičký pohyb bolí. Snažím se mluvit, i když jazyk nenachází kousek vlhkosti. Můj hlas je velmi tichý a sípavý. Mezi několika slovy, které jsem se pokoušel vyslovit, nakonec zazní dvě, kterým jde rozumět: "Náš syn." Pokud hned nepochopila, můj pohled ji napoví, že něco není v pořádku.

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. října 2016 09:23
gral_bohu7694.jpg
Ale kde se strýček nachází?
~Áres~

Ticho přerušované praskáním, řinčením a tříštěním, jak jsi v amoku ničil vše, co ti přišlo pod ruku. Šel z tebe strach. Pokud ses někdy přiblížil k tomu, jaký jsi byl kdysi, bylo to nyní. Po tak dlouhé době v tobě opět vřela krev a chuť pustit se bezhlavě do boje byla tak silná, až se kolem tebe vznášela aura zloby a pomsty těm, kdo ublížili tvé milé. Byla pryč. Nikde jsi neviděl povlávající rudé vlasy, nikde jsi neviděl její rty, na které si tak nerada nanášela rtěnku. Její dokonalé křivky, které se při každém pohybu vlnily, a byla o tolik dokonalejší, než kterýkoliv smrtelník. Viděl jsi jí i v její tehdejší kráse, kdy vypadala jako řecká bojovnice. Vlasy měla zrzavé, ne tak červené, v dlouhých loknách ji spadaly až po pás a přitom se jí nikdy nezacuchaly.

Tvá zloba byla dlouhá a každý, kdo se byť jen podíval, co se to děje, vstřebal do sebe kousek tvého rozpoložení, tvého chtíče ničit a rvát se. Pokud se kolem něj nikdo nenacházel, začal si vybíjet zlost na věcech. Horší to bylo v případě, když se v blízkosti objevila nevinná oběť, která byla ihned napadena. Netrvalo dlouho a kolem tebe to vypadalo jako na bojišti. Kdesi v dáli jsi zaslechl sirény policejních aut. Brekot plačícího dítěte proříct chaos jako nůž máslo a uvědomil sis, co jsi to vlastně způsobil. Destrukce byla vždycky ve tvém nitru a tak dlouho jsi ji ze sebe nedostal, že nyní měla šílené následky.

Co by ti asi na to řekla Artemis.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13409304618835 sekund

na začátek stránky