Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:54 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 19:54Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 04. října 2016 15:56
gral_bohu7694.jpg
Před divadlem
~Sigyn~

Během tvého čekání se docela vyčasilo, i když modrá obloha zůstávala schovaná za hustým mračnem jako by se bála shlédnout na chaotický svět pod sebou. Londýn v takových chvílích byl nic moc. Po dešti beton ztmavl a zvedl se lehký opar. Skoro jako město duchů, až na nepřítomnost duchů a přítomnost neustále proudícího davu z místa A do místa B. Nikdo si tě nevšímal. Proč by. Vypadala jsi jako všichni ostatní. Všední a ničím nezajímavá. Krutá pravda života smrtelníků. Tady jsi zapadala do davu a každý, kdo se trochu lišil, byl považován za podivína.

Pocítila si lehký záchvěv energie a potom ze zdi divadla vyskočil Garmr. Tentokrát vypadal jako černý kříženec mezi psem a vlkem, i když spíše měl blíže k vlkům. Zamířil rovnou k tobě. Zastavil se před tebou, štěkl, udělal kolečko a znovu štěkl a zamířil k vchodu do divadla. Pak se k tobě opět vrátil, štěkl a vrátil se před vchod a packou začal hrabat po zavřených dveřích. Nevrtěl ocasem a uši měl našpicované rovnou ke vchodu.
 
*Árés* Alexander Rubin - 01. října 2016 20:11
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
No táááák kostky. Fungujte.
Artemis, má bohyně

Byl jsem opravdu překvapen, že se mi podařilo toho jednoho opeřence dostat k zemi. Štěstí mi zas pro jednou přálo. Měl bych z toho tím pádem, co nejvíc těžit, než se to zase změní. Neboť štěstí je příliš vrtkavé.
Zatraceně… Co jsem to říkal? Přítomnost andělský zřejmě nepůsobí dobře na smrtelníky a tak nějak je pochopitelné, že se chtějí zdekovat a to co nejdál od něčeho nepochopitelného, nemožného, neskutečného.
Nicméně jsem se snažil tomu nevěnovat větší pozornost, ještě by toho ti dva bastardi mohli zneužít a tak jsem do toho pod sebou bušil hlava nehlava. Abych mohl vyřadit ze hry nejdříve jeho a potom toho druhého kašpara. Nevšiml jsem si tím pádem, co se stalo s mou bohyní.
No tak, Artí, zlato.... teď by se hodila tvá pomoc.
Přeci jen jsou ti dva tak nějak v posile a já jsem před nějakou chvíli byl nakažen virem. Nemám nejmenší tušení, kolik mám ještě šťávy a to, že se mi něco podařilo, neznamená, že se mi bude dařit pořád.

Hod
 
Snový průvodce - 30. září 2016 09:56
gral_bohu7694.jpg
Na neznámém místě
~Seth~

Gabriel sykl a chodidlem, které měl na tvém krku, tě udeřil rovnou do spánku. Docházela mu trpělivost.
"Proč se bráníš! Mohl bys mít vše, co by sis přál, ale jediným tvým úkolem by bylo najít ostatní a přivést je," Gabriel začal chodit v kruhu kolem tebe.
Tvoje hlava byla na hranici vybouchnutí. Ani ten kopanec tomu moc nepomohl. Hlavní příčinou byl boj o vlastní mysl, který jsi sice vyhrál, ale jen tak tak.

"Už nemůžeš nic ztratit, ale získat. Nebudeš muset žít mezi smrtelníky. Budeš mít svůj palác, svůj vlastní život. Nikdo už na tebe nevztáhne ruku. Tohle budeš mít, když se sám podvolíš nebo je tu druhá možnost," zastavil se a v očích mu nebezpečně blýsklo. "Donutíme tě k tomu a to tak příjemné už nebude. Ztratíš sám sebe a budeš pouhou loutkou. Ne, nikdo to nepozná. Nikdo z bohů, které potkáš. Tak co chceš? Odsud se stejně nedostaneš, Sethe," tvé jméno vyslovil smířlivě. Dokonce se i zastavil.

“Podvol se a budeš neporazitelný. Dáme ti zbroj, zbraně, život, který toužíš mít. Ta pitomá koule je jen zástěrka, abyste se o ni rvali jako psi. Není nic víc, než udičkou, i když nepopírám její existenci.“

Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 30. září 2016 09:18
gral_bohu7694.jpg
Uvěznění na poušti
~Thór + Hela a Nárvi~

Nárvi se zarazil. Zmínil jsi jeho otce. Nepředpokládal, že by byl naživu. Ne potom, co se stalo, a mladík věděl, že si toho pamatoval zatraceně málo. Skoro nic. Z té osudné noci měl jen útržky vzpomínek. V hlavě slyšel pouze křik, pláč a vrčení. Pak se probudil na Helheimu. Zprvu nevěděl, kde je. Byl mladší než teď, ale dítětem už nebyl. Až když se objevila Hela a přivítala jej ve svém skromném království, nazvala jej bratříčku a časem mu řekla, že Váli není jeho jediným bratrem. Že jsou tu další. Otázky přibývaly, ale odpovědí bylo tak málo. Tohle byl nejspíš jeho trest, ale nikdy si tím nemohl být jistý. Uvěznění mělo za následek, že měl výpadky. Ty se prohloubily, když do Helheimu vtrhli andělé a zajali Helu.

"Myslíš otce?" Nárvi tě chytil za paži. I když vypadal slabě, jeho ruka tě nesmlouvavě drtila. "On je naživu?" nešlo poznat, zda v jeho hlase slyšíš vzrušení nebo smutek. Telefon jej vůbec nezajímal. Ne potom, co jsi odhalil, že jeho otec je naživu. "Co můj bratr? Váli? Je taky naživu?"

Hela radostně pleskala Thóra po hlavě a tiše se chechtala. Netušila, o čem se bavíte. Jen jí to ohromně bavilo.

Zdálo se, že mladý bůh je najednou nesvůj. Začal chodit sem a tam a nehleděl na to, že zarývá špičky bot do písku. "A... a co matka?" zastavil se. "O ní něco víš?"
 
Váli *Valerius Liarsson* - 27. září 2016 20:03
valiko34786.jpg
Souboj míří do finále...
- Loki -

Pomalu jsem se nechal pohlcovat vlkem. Krutosti, se kterou jsem momentálně jednal, bych asi sám za sebe nedosáhl... I když... Kolik z toho, co teď dělám je vlk a kolik opravud já? Netroufám si nad tím přemýšlet. Křik vlastního otce ruší jakékoli myšlenky a mé srdce naplňuje jakási úleva a radost. Ucítím runu, kterou mi Forseti udělal, zdá se mi to, nebo také žhne radostí z plnícího se úkolu? Kdo ví...
Netuším nad čím otec během mých slov přemýšlel, ale vím, jakého výsledku se dobral. Nechám mu tu chvilku na vydechnutí a šepot bolestí lámajících se slov. Proč bych si nepočkal, když jsem čekal takovou dobu.
Nebudu s tebou bojovat.
Zklamal mě svým stanoviskem. Velmi. Čekal jsem, že se bude více rvát o svou existenci.
"Pak to budu mít snažší, než jsem si myslel."
Skoro si až povzdechnu, přesto však vítězná úleva je na hlase znát. Přikleknu na jedno koleno a pravačkou ho chytnu pod krkem.
"Tvé hloupé sázky, tvé posmívání ostatním bohům, tvé nerrrozvážné činy a vypočítavost... Pro ostatní jsme kvůli tobě byli odpad."
Drápy tisknou krk.
"... Kéž skončíš v Helheimu a nikdy z něj nevylezeš... Doufám, že tam potkáš Baldrrra."
Sice se nemstím za tohoto boha, ale věřím, že po smrti otce budu v očích Forsetiho očištěn. Nejspíš se sám budu dál nenávidět, ale už to nebudu mít dvojitě. Doufám.
zvednu jeho hlavu za krk a pak s ní třísknu do země, při čemž stisk na krku stále sílí...
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 27. září 2016 18:44
loki94861.jpg
Ztracený syn
~Váli~

Pomalu mi to začínalo docházet. Každý dílek skládačky zapadal na své místo a rozeběhl ty správné závity. Rodinu? Ji? Lhala kvůli mě? Plakala? Myslel tím vším Sigyn? Mou drahocennou družku? Trpěla? Otče...

Díval jsem se na něj neschopen jediného slova. Tolik vzpomínek se mi najednou vracelo a způsobovalo můj vnitřní boj. Nejraději bych mu vmetl do tváře, že o ničem nemá ani zdání, proč a jak. Otče... vrčivý hlas na mě štěkal a já věděl, kdo se to nade mnou tyčí. Najednou jsem viděl pravdu skrytou za jeho bolestí staženou tváří, za jeho zuřivostí. Viděl jsem chlapce tolik obdivující mého soka, Thóra, boha hromů. Malého kluka, který se rád pral se svým mladším bratrem a byl vždycky tím silnějším. Matné vzpomínky, kdy jsme všichni spolu na zahradě hráli hry, jeho smích, jeho pláč, když spadl a ošklivě si poranil koleno o kameny. Tolik bolestivých vzpomínek a nedovolovaly mi cokoliv říct. Nic, co by obhájilo mé činy.

Vždy jsem chtěl pro rodinu to nejlepší. Chtěl jsem, aby z Váliho byl udatný válečník, Nárvi spíše tíhnul k vědomostem a poznání. Sigyn milovala vše živé a co životem oplývalo. Proto jsem odmítl nabídku žít s rodinou na Gladsheimu a usídlil se v nemalém domku obklopeného zahradami, ale vždy v dohledu Ódina, Otce všech bohů a mého pokrevního bratra.

Přede mnou stál můj syn. Váli. Najednou to všechno začalo dávat smysl. Obrazy, jeho nehraná a nepředstíraná zlost. Nenáviděl mě tolik, že byl schopen mne bez mrknutí oka zabít. Nebudu se před ním hájit. Má i nemá pravdu. Spalovala jej zlost, která proudila i mnou. Viděl jsem v něm sebe a věděl jsem, že by jej ještě víc rozezlilo, kdybych zapíral.
Ale co vlastně? Thór byl mou železnou koulí na noze. Nad hlavou mi praskal Ódinův bič. Jak jinak si vydobýt nějaké postavení, než všem dát znát, že si se mnou nemůžou zahrávat. Se mnou, Sigyn, mou rodinou. Sigyn jsem nikdy nelhal. Nikdy. To jsem věděl. Ale i mne sem tam zachvátil amok vzteku a nedokázal jsem se kontrolovat. Viděl jsem to přímo před sebou.

Bolest, tak příšerná, mi projela celým tělem a stáhla mne do klubka. Alespoň se o to pokusila, ale vlk mě držel pěvně a bez milosti. Vykřikl jsem. Oči mi zalily slzy agónie a noha pulzovala, jako by do ni opakovaně bušilo mohutné kladivo. Měl jsem ji podivně zkroucenou a pod Váliho, pod nohou mého syna, se zdála být tak křehká.

Dokázal jsem vyslovit pár slov a ani jsem si nebyl jistý, zda je slyšel. Vydechl jsem je s náznakem utrpení. "Nebudu s tebou bojovat." Nebudu. Je to můj syn. Kvůli němu podstupujeme se Sigyn takové riziko. Kvůli nám všem.

Zobrazit SPOILER
 
Seth *Sebastian Light* - 22. září 2016 10:24
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg

Prohlídka mysli

 

Gabriel

 

Ten tlak na mou mysl rostl každou chvíli víc a víc. Měl jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Musel jsem se mu dívat do očí. Nešlo mi uhnout pohledem. Pak jsem najednou začal vidět něco z jeho vzpomínek. Jako kdybych spadl do nějakého filmu.
 

Jak jsem to tak sledoval, nutilo mě to přestat se bránit. Jako kdybych se musel dívat. Ztrácel jsem koncentraci a bolest hlavy polevovala. Sledoval jsem vzpomínku nebo myšlenku, sám jsem netušil, co to vlastně sleduji, jak drtil pěstí nějaké dveře se jménem, pak jak anděla někdo drží pod krkem a pak, jak hází jablko a pak jeho útěk. Bylo to matoucí, nedávalo to žádný smysl a pak jsem si vzpomněl, že to všechno je tady, abych ztratil koncentraci, aby se mi mohl hrabat v hlavě.
 

Znovu jsem se snažil vzpomenout na to, co je důležité a vymanit se z jeho moci (hod:59), což se mi povedlo, ale jenom částečně. Chvíli jsem dokázal vnímat to, že ležím na zemi, pod andělovou botou a že se na mě dívá a snaží se mi dostat do hlavy a za moment jsem se zase utápěl v jeho vzpomínkách, které mě mátly a dělali mi v hlavě pořádný zmatek. Ale svůj boj jsem nevzdával. Nehodlal jsem se jenom tak vzdát. 

 
Váli *Valerius Liarsson* - 21. září 2016 17:25
valiko34786.jpg
Souboj s otcem
- Loki -

Vážně, otče?
Můj vnitřní komentář k výstřelu, který daleko víc ublíží mým uším než tělu a to i přes fakt, že jsem dost nepříjemně zasažen. Není to poprvé, co mám kulku v kožichu, ale rozhodně je lepší ji vytáhnout dřív, než později. Přesněji než se spustí má regenerace. Lovit ten drobný kousek kovu v již zacelém mase je opravdu odporně bolestivé.
To dává otci čas, aby vzal nohy na ramena a pokusil se utkat s vlky...
Ten v levo je udeřen a se zakňučením se stáhne, pravý však na nic nečeká, přeběhne jeviště a skočí po kořisti. Čelisti se zaklesnou do paže a mou silou zhmotněný vlk srazí nepřítele k zemi. Sevření nepolevuje a ještě zaškube hlavou, jako by mu ruku chtěl urvat. První vlk, jenž schytal ránu do čenichu, se oklepal, také přeběhl jeviště, schody přeskočil a svou cestu skončil v uličce za hlavou otce, kterou mu tímto zastoupil.

Poté, co jsem si dlouhými drápy vyoperoval kulku zaseklou mezi žebry, se volným krokem vydám k otci na zemi a přistupuji směrem k jeho nohám.
"Zuby, drrrápy... vlky..."
Odpovím na jeho otázku až příliš doslovně, při čemž pomalým pohybem rozhodím rukama a nechám zdeformovaný kousek kovu pokrytý mou krví dopadnout na zem.
"Pomstu za sebe a svou rrrodinu."
Dodám, abych upřesnil to, oč mi vlastně jde.

"Nemáš nejmenší představu kolik bolesti si nám způsobil!"
Začnu s výčitkami, aby si uvědomil dopad všeho, co kdy udělal.
"Schálně... Kolikrrrát za věčnost si ji viděl v slzách, hm? Velmi, velmi vzácně... Snažila se to v sobě držet i před námi, ale JÁ ji nakonec drrržel v objetí, když to už nezvládla! Lhala kvůli tobě i nám! Že prrrý stesk po tobě, ale bylo za tím víc... Grrr... Vše, co jsi prrrováděl ostatním! Choval ses jako naprrrostý ignorrrant!!!"
Vrčící hlas se postupně zvyšuje a tón nabírá na štěkavosti.
"Trrrpěla, ale stejně jako jsi ty nasazoval své lživé masky, tak ona hrrrála své divadlo. Halila se do kostýmů ve kterrrých dávala znát, že je vše naprrrosto v pořádku a skrrrývala prrroplakané noci za silným závojem."
Ano, o matčiných chvílích za otcovi nepřítomnosti bych mohl hovořit hodiny a nebo napsat knihu. Proto se raději věnuji obrazům... takovou depresivní knihu by si totiž nikdo nekoupil, ale obraz? Proč ne? To je přece pro smrtelníky umění a každý, vidí jeho hloubku jinak. Někdo by se mohl divit, kolik z nich depresivitu obrazů velmi oceňuje.

"Hájila tě, jak mohla a my jí ty lži uvěřili. Žili jsme v iluzi, kterou jste nám vy dva serrrvírovali! Osudová chyba, které jsme se dopustili, když jsme se té bláhové iluze skvělého otce zastali! Zaplatili jsme cenu za tvé hříchy, otče... a podívej se na sebe..."
Pohrdavě se uchechtnu.
"... jak krrrásně si ze všeho vyvázl... Nezkoušej mi vyprrrávět další lži. Nás stihl větší trrrest, než tebe! Měl jsi být spoután a trrrpět do konce Devíti světů, ale stejně jsi byl prrropuštěn ze svých "okovů" dříve, než jsi zasluhoval. "
Nenávist zakořeněná až v morku kostí, vztek nahromaděný staletími, to vše a ještě víc se odráží v mým vlčích očích.
"Přišel čas abys platil za své činy!"
S těmi slovy přichází zvednutí pravé nohy a silný úder do jeho levé. Do dupnutí na holeň vkládám sílu lámající kosti.

Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 20. září 2016 21:48
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Cesta pouští ("Aneb, Mojžíš byl pěkněj sráč!")




To co se začalo dít mně velmi matlo. Hela se už předtím chovala divně, skoro jako malé dítě. Jenže z ničeho nic tak začala i vypadat! Co to kruci... Překvapeně se na holčičku u svých nohou dívám a prohlížím si ji. Vypadá vážně sladce, tak nevinně. Skoro mně až mrazí když pomyslím na to kdo Hela byla a kdo je teď.

Když se ozve Nárvi tak se na něj zadívám a přikývnu. Nemám mu to za zlé. Je fakt že kdyby mi tohle kdysi někdo řekl tak bych se smál také, možná ještě více. Ale čas hold mění i bohy.. "Většinou sám sebe. Dobrý způsob jak si získat pozornost smrtelníků a při tom nezveřejnit svou pravou totožnost. Zřejmě to byl dobrý nápad, protože to samé napadlo i Lokiho". Odpovím Nárvimu a pomohu mu na nohy.

Cítím jak se mně Hela drží. Cítit na své ruce její nyní malou ručku je velmi zvláštní pocit. Kouknu na ni a přátelsky se usměji. "Co kdyby jsi strejdovi pomohla? Já si tě posadím na ramena a když cokoliv uvidíš, tak mi řekneš ano?" Pohladím Helu po vláskách a pokud by nezačala třeba nějak vyvádět tak si jí skutečně posadím na vlastní ramena. Pomalu vyjdu směrem vpřed a podívám se při tom na Nárviho.

Můj mobil je zdá se k ničemu a tak se není oč bát. Podám mu jej a začnu vysvětlovat. "Tomu se říká mobilní telefon, nebo-li "mobil". Je to vlastně přístroj sloužící primárně ke komunikaci i když na něm lze provádět i mnoho jiných věcí. Třeba někomu posílat textové zprávy, s někým mluvit a nebo na těch modernějších tu osobu i vidět, tedy "videohovor". Pak lze přehrávat třeba i nějaké písničky... Lidé jsou občas pošetilí, ale mají určitou... vynalézavost". Ušklíbnu se a pokračujeme dál. "Ten můj je však nefunkční". Dodám ještě. Aby nebylo takové úděsné horko, tak sem tam kolem nás nechám zavanout studený vítr nebo třeba pár sněhových vloček na ochlazení.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 20. září 2016 20:30
loki94861.jpg
Souboj bohů
~Váli~

Bylo to těsné. Málem mě dostal, ale já v poslední okamžik udělal úkrok do strany a tak se vyhnul jeho drápům, ale cítil jsem lehký závan, jak mě jeho pazoury těsně minuly. Potřeboval jsem získat čas, a tak jsem v rychlosti vytáhl svou zbraň, kterou jsem měl celou dobu skrytou v podpažním pouzdře. Vystřelil jsem po něm. Sice jsem nepočítal s tím, že bych boha kulkou zabil, ale zatraceně to bolí. Dále tu byli vlci, kteří se na mě vrhli, když jsem ohrozil jejich pána.

Prvního se mi podařilo při skoku udeřit pažbou pistole do čenichu, až vlk zakňučel a odvalil se bokem. Druhý mu byl přímo v závěsu, což jsem už nestihl a jeho ostré zuby se mi zaťaly do paže a strhly mě rovnou k zemi. Dopadl jsem na zadek a snažil se nějak dostat ze sevření vlkovy čelisti. Neměl takovou sílu, jak jsem si představoval, ale i přesto se má tvář křivila bolestí.

"Odvolej ho!" vykřikl jsem a zatínal zuby. "Co proti mě máš?!"

Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17594313621521 sekund

na začátek stránky