Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:36Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 28. října 2019 17:09
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Je po všem?!


A-Team a velký Z

Nechtělo se mi věřit, že jsme to zvládli.

Mlátil jsem do titána hlava nehlava a cítil postupnou úlevu. Bylo fajn to všechno tímto způsobem ze sebe dostat. Kdyby nebylo otce, tak bych tam nejspíše zůstal. Tak jsem akorát ještě naposled udeřil balvanem a nechal ho na něm.

Rozeběhl jsem se za ostatními, pohledem přitom vyhledal svou bohyni měsíce, neboť až teď jsem si začal uvědomovat, že jsem jí nikde neviděl. Uklidnilo mně, že jí nesl v náručí hromovládce.

Když nám cestu zastoupili storucí, už jsem čekal, že se rozhodli nám bránit v cestě a připravoval jsem se na další boj. Nic takového se naštěstí nedělo.
”Souhlasím s Artemis.” Rozhodl jsem se podpořit svou ženu. Bylo to pro ni důležité a tím pádem to bylo důležité i pro mně. Aspoň toto jsem se naučil ve svém lidském životě.
Svrbí mně ruka, když zaslechnu Thanatosovo jméno. Ten zmetek to způsobil. Parchant jeden.
Dostal to, co si zasloužil. A není mi ho vůbec líto, ba naopak jsem rád, že je po něm.
Teď bych totiž neměl problém mu dát jednu přes hubu.

Byl jsem rád, že jsme mohli pokračovat v cestě dál. Párkrát jsem jsem klopýtl, ale nebylo to nic, co bych nezvládl.
Konečně jsem stáli před bránou. Nemohl jsem tomu uvěřit, že bych se odsud skutečně mohl dostat. Bál jsem se, že tu zůstanu a už nikdy nespatřím světlo. Že se na mně zapomene.

Mlčky jsem vzal do náruče svou milovanou a vydal se s ní do bezpečí. Ještě jsme se na otce podíval. Měl jsem totiž naprosto jasno. Nehnu se od ní, už ani na krok. Nevrátím se, abych mu pomohl a budu doufat, že se s ním ještě uvidím.
”Jak se cítíš?” Zeptal jsem se Artemis s neskrývanou starostí v hlase.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 28. října 2019 16:13
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V KOBCE
Loki




"Co?" Ohlédnu se na Lokiho, když na rameni ucítím jeho ruku. Myslel sem, že zase chce pronášet nějaké své rozumy, ale asi sem se spletl. "Promiň.. Ještě nejsem úplně ve své kůži". Omluvím se mu za své chování a od dveří odstupuji dál. Stále sem trochu vyčerpaný a myšlenky mám úplně rozházené, takže je pro mně těžší se soustředit. Snad to brzy přejde.

"Musím říct, že byt máš hezky zařízený. Až mně to překvapilo.. Bral sem od tebe tu truhlu s jablkem a meč. Ten máš u sebe ve skříňce, spolu s pistolí". I když bych si s tím mečem dokázal představit spíše sám sebe a Lokimu bych dal svou dýku. Ještě když sem neměl své kladivo, tak sem trénoval s meči neustále. "Měl, ale Válimu. Doufám že už je na tom lépe. Musíme se za ním zastavit a vzít i to jablko". I kdyby se mělo celé spotřebovat, stálo by to za to, když bychom tím zachránily jednoho z nás.


Najednou.. To teď ze mně mají všichni takový vítr? Že poslechnou až Lokiho? Všimnu si jeho výrazu. "Co? Sem zcela v klidu, neboj". Pronesu s mírným pousmáním a vyjdu z těch dveří když se konečně otevřou. Překvapí mně jak se mi Nárvi vrhá kolem krku. Je to trošku zvláštní, ale příjemné. Asi si dělal starosti co se se mnou vlastně dělo. "Ahoj. Neboj, nic se neděje. Sem v pořádku. Omlouvám se, pokud sem vás nějak vylekal". Řeknu mu a také jej obejmu. "Co Hela, je v pořádku?" Zeptám se zvědavě a pomalu se pak odtáhnu, abych si v klidu vyslechl odpověď.


"Jdeme za Válim. Doufám, že ho doktor pomocí toho jablka vykurýruje. Budeš dávat pozor na sestru, bratra, i na to, kdyby se mu ozval Forseti. Budeme teď potřebovat každou ruku. Zvládneš to?" Zadávám mu úkol, který doufám splní, z úcty ke mně. Může požadovat aby šel s námi, ale to nepřipadá v úvahu. Nechtěl bych toho chlapce nějak ohrozit.


Her-Urovi věnuji jen jeden jediný chladný pohled a pak se podívám na Lokiho. "Dej mi klíčky od skříňky. Vezmu ty věci a sejdeme se u Váliho pokoje. Ty můžeš přinést to jablko. A zkus zavolat Garmra. Pokud by měl někoho poslouchat, pak tebe. Když tu není Sigyn". Garmra z toho důvodu, že už nechci používat štíry jako způsob přepravy když máme vlastní. Nebudu Egypťanům dlužný více než už sem.


Doufám, že tentokrát nebude Loki příliš remcat. Chci se ujistit že Válimu bude aspoň o trošku lépe a pak hned můžeme vyrazit. Nechci ztratit ani vteřinu. Svou ženu mám na dosah a nedovolím aby mi jí někdo opět sebral.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 28. října 2019 10:39
artemis_alyss28072.jpg
Otec?
~Athéna, Áres + Zeus, Afrodita, Apollón~

Otevřela jsem oči a chvíli jsem nevěřila tomu, co vidím. Blesky. Všude byly blesky a najednou se v nich objevil otec. Sálala z něj síla a mě naplnila naděje, že by to nakonec mohlo dopadnout dobře. Celé tělo mě bolelo, a když jsem se pokusila zvednout, zahekala jsem bolestí. Rozhlédla jsem se, kde je můj bratr, ale neviděla jsem ho. Úzkost naplnila moje plíce a v krku jsem měla najednou knedlík. Zatřásla jsem hlavou. Musela jsem jim pomoct, ale cítila jsem se jak paralyzovaná.

Ozvaly se rány jak z děla. To Kronos několikrát udeřil nohou do země, která začala pukat. Praskliny se rozšiřovaly ke stěnám a dále ke stropu. Je vůbec možné, aby Tartaros padl? Vypadalo to, že ano. Ať už ti tři udělali cokoliv, Kronos se zdál být neschopen dalšího boje. Nebo mu to Áres nedovolil.

Zeus dopadl nedaleko na zem, ale ihned se zvedl na nohy. Podíval se mým směrem. Opětovala jsem jeho pohled. Nevěděla jsem, jestli mám mít zlost, že se tady schovával nebo být ráda, že nás dostal z prekérní situace. "Otče?" vzhlédla jsem, když ke mně pomalu došel. Sklonil se ke mně a jeho silné ruce mě zvedly. Kdysi bych křičela, ať mě pustí, ale mělo to smysl? Stejně bych se nepostavila na nohy. Jednu ruku jsem mu dala kolem krku.

A pak jsme všichni běželi. Dokonce i Afrodita a Apollón ve formě motýlů, čímž se mi viditelně ulevilo. Běželi jsme za Athénou, která sledovala své světlo vedoucí rovnou k bráně. Už jsme tam skoro byli, když nám cestu zatarasili storucí. "Oni mají strach," hlesla jsem. "Co se stane, až Tartaros padne?" podívala jsem se na otce.
"Vše, co v něm je, zanikne," odpověděl.
Zkroutil se mi žaludek. "Nemůžeme je tu nechat. Plnili jenom tvoje rozkazy, otče," doufala jsem, že mě někdo podpoří. Pak mi došla ještě další věc. "Kdo tu ještě je?"
Zeus se na mě smutně podíval. "Kéž bych to věděl. Musel jsem bránu zavřít, než se sem dostali andělé, ale nevím, kdo všechno prošel. Thanatovi už není pomoci a Afrodita," podíval se k roji motýlů, který se semkl v malou kouli, "by mohla vědět více." Znělo to trochu, jako by ji káral za rozhodnutí utéct před světem nahoře.

Pokud mě někdo podpořil v rozhodnutí, že bychom storuké v Tartaru neměli nechávat, tak Zeus pravil: "Osvobozuji vás z břemene strážit Tartaros pod podmínkou," přísně se na ně podíval, "že si na povrchu najdete místo, kam smrtelníci nikdy nevkročí, a tak zůstanete skryti před jejich zraky."
Na chvíli nastalo ticho, ale nakonec se tři obři rozestoupili a uvolnili nám cestu. Tentokrát se jako první rozeběhl Zeus se mnou v náručí a bral schody po dvou.

Čím víc jsme se přibližovali k bráně, tím mé a Athénino tělo více zářilo, i když to její mnohonásobně více. Sem tam někdo klopýtl, jak se Tartaros zatřásl, ale cesta byla volná. Naše světla v paprscích udeřila do brány, která se s praskáním začala pomalu otevírat. Proběhli jsme skrze. Hekatoncheirové taktéž proběhli skrz a běželi dál po schodišti, po kterém jsme se s Athénou posledně tak trapně skutálely.

"Synu," otočil se k Áreovi a bez dalšího slova mě předal. To jako vážně? Nelíbilo se mi, že se mnou zachází jako s míčkem. "Nechám bránu otevřenou, ať kdokoliv, kdo hledal uvnitř útočiště, má možnost zachránit si život. Musím však u brány zůstat a odrazit zpět vše, co nesmí vyjít ven," připravil si svou bleskovou zbraň. Áres to měl jasné. Musel se mnou vyběhnout do bezpečí a popřípadě se pak vrátit, aby otci pomohl. Já bych to nějak přečkala, a navíc by se mnou byla Afrodita s bratrem. Nic moc, ale lepší než nic. Athéna měla na vybranou. Zůstat a pomoct otci, nebo jít s námi.
 
Snový průvodce - 28. října 2019 10:39
gral_bohu7694.jpg

Bohové vs. titán
~Áres, Athéna, (Artemis) + Zeus, (Apollón, Afrodita)~

Bylo to jako se dívat na zpomalený film, kde všichni máte stejný cíl. Zasadit titánovi ránu, která jej nakonec skolí. Alespoň to tak mohlo připadat bohyni lovu, která se mezitím začala probírat a mdle hleděla vaším směrem.

Kronos byl sice mnohem větší, silnější, ale nečekal, že na něj zaútočíte všichni tři najednou. Každý z vás vedl útok na jinou část těla. Athéna si vybrala hlavu, Áres hrudník a Zeus jeho krk. Před jeho obličejem se objevila bohyně moudrosti. Chystal se jí zachytit, ale dřív, než se mu to podařilo, jej Áres vší silou udeřil obrovským balvanem do hrudi. Kronos zavrávoral. Athéna se musela přizpůsobit a když Áres opět zvedal balvan k dalšímu útoku, odrazila se od jeho vrcholku a zminula tak svou trajektorii letu. Hrot jejího kopí se zapíchl rovnou mezi oči. Dřív, než titán stačil zařvat, po jeho levé paži vyšplhal Zeus a zanořil svou bleskovou čepel do titánova krku. Ozvalo se zachrčení.

Rozlícený titán se napnul a dupnul. Tartaros se znovu zatřásl. Dupl znovu, při čemž shodil jak Dia, tak i Athénu. Áres mu uštědřil ještě několik ran balvanem, když Zeus zakřičel: "Áree! Musíme odsud zmizet!" přitom se sehnul k Artemis, a vzal ji do náruče. Afrodita se objevila i s Apollónem, který byl stále v bezvědomí. "Kdes celou dobu byl?" její hlas zněl vyčítavě a pak vyděšeně vzhlédla, když strop nad vašimi hlavami začal pukat. Opět se s Apollónem proměnila v hejno motýlů, ale tentokrát se držela v blízkosti obou bohů.

"Athéno, veď nás," podíval se na ni Zeus. Světlo Artemis pomalu pohasínalo a neměli jste moc času, než pohasne i to Athénino.
"Áree! Jdeme s tebou nebo bez tebe!" zvolal ještě Zeus, pokud bůh války stále mlátil do titána.

Všichni se rozeběhli za Aténou. Naštěstí ze síně, v níž jste před chvíli bojovali, vedlo schodiště rovnou k bráně. Běžet v roji motýlů nebylo extra příjemné, ale lepší, než byste museli někdo nést i Apollóna.

Těsně před branou vám cestu zastoupili hekatoncheirové. Všech sto očí na vás shlíželo. Nebyla to zlost, nýbrž strach. Celý Tartaros se otřásal v základech a chodba za vámi se začala bortit. Nestálo se snadno a storucí obři vám nyní zabraňovali v úniku.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 28. října 2019 09:32
loki94861.jpg
Nope
~Thór~

O Ódinovi má stejné mínění jako já. Stále jsem si však vzpomínal, když řekl, že by lhal, kdyby nemohl, tak co to bylo? Neměl právě on stát v první linii a po všech pátrat? Musel to za něj dělat někdo jiný? Thór byl sice naštvaný na Her-Ura, ale u mě si každou minutou získával větší a větší respekt. Já bych na jeho místě takový klid nezachoval a Thóra poslal do temných hlubin, ze kterých není návratu. Ohrozil všechno, o co se Hór snažil, a přesto jediný trest byl, že jej zavřel do místnosti, kde nemá svou moc, ani své zbraně nic. Jenom oblečení na sobě. No dobře, tak když to podám takhle, tak to zní jako krutý trest.

Nehodlal jsem egyptského boha nijak obhajovat. Neměl jsem důvod bránit jeho pověst. To ať si dělá sám. Teď záleželo jenom na tom, aby se Thór vzchopil a začal uvažovat více rozumně, ale on byl vždycky horká hlava. Ač jsem byl rád, že mi přislíbil pomoc u Sigyn, jeho další konání způsobilo, že jsem zakoulel očima.

"Thóre," došel jsem k němu a položil mu ruku na rameno a zatáhl, abych jej dostat ode dveří. Jestli se mi to povedlo, tak jsem se na něj trochu přísněji podíval. "Takhle nikomu nepomůžeš. Na boj jsem připravený, ale byl bych raději, kdybych do něj mohl něco použít. Jako zbraň," pak mi došla jedna věc. "Moment. Tys byl u mě v bytě?" Jak jinak by jablko získal. "Cos odtamtud všechno vzal?"

Co se týkalo boha spravedlnosti, pokrčila jsem rameny. Kdyby se někde ztratil, byl bych raději. "Neměl se ozvat?" otázka padla spíše do větru, protože Thór neměl mobil a na mě číslo neměl. Ještě že tak, protože bych jej jinak poslal do prdele.

Zaklepal jsem na dveře. "Můžete otevřít," podíval jsem se ještě na boha hromů, aby nic nevyvedl.
Když se dveře otevřely, jako první dovnitř nakoukl Nárvi. Bylo na něm vidět, že je zvědavý a když Thór vyšel, vpadl mu do náruče a objal jej. Netušil jsem proč. Tak dlouho zamčený nebyl. Her-Ur stál s Tefenem po boku a Tjefet se opíral zády o zeď vedle dveří. Nejspíš otevíral on.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. října 2019 23:25
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

ÚTOK!


A-Team v čele s velkým Z

Můj plán s lanem zafungoval. Byl jsem tím velice potěšen a to obzvláště, když se můj pohled střetl s otcovým. Vždycky jsem si svým způsobem přál, aby na mně byl hrdý a teď se na chvíli zdálo, že tomu tak skutečně je. Zatřepal jsem hlavou, teď nebyla vhodná chvíle na cokoliv.

Přišel jsem o provaz, který sehrál velmi důležitou roli a potřeboval jsem za něj najít náhradu. Rozhlédl jsem se kolem sebe, než se můj pohled zastavil na zemi u stěny, co byla nejblíže.
Balvan. Přešel jsem k němu a vzal si ten, který byl velikostí stejně jako já.
To bude muset zatím stačit. A když ne, tak budu nucen udělat něco, co se mi poměrně příčí a to obzvláště teď, když tu je přítomná Artemis. Nerad bych ji zbytečně ohrozil… a to nemluvím pouze o ní.
Neváhal jsem ani chvíli a svou pozornost, hlavně onen balvan, přesunul na titána na zemi, začal do něj bezhlavě mlátit.
Když se Athéna soustředila na hlavu, tak se rozhodnu věnovat hrudníku, nerad bych se jí pletl pod nohy. Nemluvě o tom, že je lepší, když se to takto rozprostřeme.

Nechal jsem se ovládnout frustrací z toho, co se za poslední dobu stalo. Jak andělé unesli Artemis a já se jí snažil vypátrat. Když se mi to podařilo, tak si pro změnu na mě nevzpomínala a když si vzpomněla, tak jsem se ocitl tady. To by jednoho opravdu nasralo do nepříčetnosti. (58%)
 
Athéna *Annabeth Ness* - 27. října 2019 09:35
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis
~ Artemis, Árés, Apollón, Afrodita, naše smrt Kronos a ... a sakra, Zeus?! ~



Bývaly doby, kdy můj největší problém byl kolik kuliček vína mi obětovali mladí chlapci, kteří se modlili za dobrý boj. Věřili byste tomu? A teď tohle.
Pokusila jsem se Krona napadnout, ale pravda je, že tomuto Titánovi stěží byť jen rozcucháme vlasy, natož že bychom ho nějak smrtelně zranili. To neříkám proto, že bych se hodlala vzdát - mám svůj život docela ráda - nicméně je dobré realisticky počítat s tím, že tento boj nebude jednoduchý.

Jsem ráda, že je po mém boku Árés. I přes naše neshody, které jsme v minulosti měli, to byl jeden z nejschopnější vojevůdců, nejlepší válečník, kterého bych si mohla přát. Kdybych si mohla vybírat, nejspíš bych si vybrala právě jeho.
Byli jsme to my dva proti Kronovi. Artemis a Apollón, sourozenci slunce a měsíc, byli oba v podstatě bezvědomí a Afrodita, inu... je Afrodita.
"Co budeme dělat?" byla nicméně docela dobrá otázka.

Otázka, na kterou odpověď nenechala dlouho čekat. Kronos nezaútočil, naopak, zaujalo ho cosi jiskřivého. A ano - byl to on. Otec.
Otec nikdy příliš nezvažoval, co by jeho útok mohl provést ostatním. Naštěstí se mi povedlo se jeho útoku vyhnout, jinak by mě blesky poranily. (100% - je tohle vůbec možný?)
Jsem však skutečně ráda, že ho vidím.

Lano mezitím změnilo majitele. Árés se nezdržoval dlouhými řečmi a zaútočil, stejně jako Otec. I já jsem nezůstala pozadu, i když jsem na zlomek vteřiny zaváhala. Někdy jsem trávila příliš času přemýšlením na místě, kde to nebylo nutné.
Vyvolala jsem své kopí a s rozběhem zaútočila na Krona. S Otcem a bohem války po boku jsem se cítila jistější, ostrá zbraň míhající se ve vzduchu. Boha nelze zabít, ačkoliv bychom si to přáli. Možná, že je to dobře. Možná ne. Proto jsem útok nevedla na srdce, tak jako u smrtelníka, ale na hlavu. I kdyby se něco nezdařilo, mohla bych Krona alespoň poranit v oblasti očí, nebo mu v nejlepším případě do hlavy udělat otvor. Šance, že mu provedu něco nehezkého je v oblasti hlavy vyšší, než kdybych se soustředila na hrudník. Aspoň doufám. (55%)


 
Thór *Chris Hemsworth* - 26. října 2019 18:49
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TO JE NĚJAKÝ VTIP?
Loki




"Tak to je dobře.." Upřímně se mi aspoň trošku uleví, když slyším že sem nikomu nic neudělal. Nejvíce by mně štvalo, kdyby se stalo něco Matet a Lokimu. Nemluvě o Hele, Nárvim a Válim, ale ti tam naštěstí nebyli. "Nárvi?" Zopakuji po něm. Her-Ur je mi ukradený, s ním sem skončil, ani ta jeho banda mně nezajímá. Ale byl bych velmi nerad, kdyby si to Nárvi celé nějak špatně vyložil. Nemám s ním takové pouto jako u Váliho, al i tak, mám toho chlapce rád a nerad bych ztratil jeho přízeň.


Čekal sem, že mi bůh ohně začne popisovat různé cesty, nebo aspoň jednu a co k tomu budu potřebovat. Moc rád bych odtud zmizel a kde jinde by bylo lepší zavzpomínat na staré časy? Možná že by mi Eitri dokázal vytvořit další Mjölnir. Bez toho kladiva se cítím jako bez ruky.

"Jak to myslíš?" Ptám se nechápavě když mi řekne že na tohle nebudu mít čas a zvědavě se na něj zadívám. Uslyším jméno své ženy a jako by se mi na chvíli zastavilo srdce. V obličeji mám nechápavý, spíše tedy nevěřícný výraz. "Tohle není vtipné Loki". Říkám bohovi zcela vážně. Aby jen tak najednou začal mluvit o Sif. Chce mně provokovat? Né, to by jistě neudělal. Né po tom všem, co se stalo.


Uslyším jméno svého otce a vzteky praštím rukou do zdi. Zabolí to, možná sem si i trošku odřel klouby, ale na tom nezáleží. "Zbabělec! Posílá nějaké poskoky, místo toho aby ji zachránil sám!" Je už tak starý, hloupý a nebo bezmocný? Že se o to ani nepokusil? Začnu se rozhlížet zda mám u sebe všechny své věci, hlavně tu dýku. Pokud by to leželo třeba někde opodál, pak si to vezmu a vyrazím ke dveřím. "Nesmíme ztrácet čas. Doufám že jsi připravený na boj.. Osvobodíme Sif a pak najdeme Sigyn. Přísahám". Řeknu odhodlaně a začnu bouchat na dveře. Sif.. Má lásko. Už si jdu pro tebe! Vře mi krev v žilách při pomyšlení na to, co jí mohli ti opelychanci udělat. Všechny je roztrhám na kusy, pokud zkřivili jen jediný z jejich krásných vlasů.

"Forseti tu ještě není?"
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 26. října 2019 14:43
loki94861.jpg
Veselá kopa jako vždy
~Thór~

Nevím, proč jsem k jeho žvýkačce v duchu ještě dodal: Nebo jako dvakrát použitý toaleťák. Nicméně mi to sedlo a zadržel jsem úšklebek, který by si Thór mohl špatně vyložit.
"Všichni naživu a statika domu drží, takže nám to celé na hlavu nespadne," ujistil jsem jej a chvíli si ho prohlížel. Bylo to zvláštní jej takhle vidět. Naštvaného na otce, i když se zklidnil.
"Her-Ur nevypadá, že by se ti chtěl mstít. Je venku s Nárvím a dvěma chlápky. Kloboučník a ten ukecaný," upřesnil jsem.

Svou žádostí mě dost zaskočil. Polkl jsem a chvíli přemýšlel, jak mu to podat. "Thóre," zvážněl jsem. Kdysi mi to moc nešlo, ale čas mě tomu naučil nebo to bylo divadlo a film? "Na tohle nebudeš mít čas," nečekal jsem na jeho reakci a pokračoval dál: "Sif, tvoje žena, je v pořádném průšvihu a potřebuje pomoct," přečkal jsem záplavu, která se na mě z jeho strany vrhla*. "Teď se znovu nenaštvi, ale byl to Ódin, kdo za ní poslal pomoc, ale místo toho pomoc skončila málem s prostřelenou hlavou a teď to bude na nás," ani jsem si neuvědomil, že jsem do toho zakomponoval sebe. A co Sigyn? Neměl jsem tušení, kde hledat a možná andělé, co drží Sif, budou vědět, kde je moje žena. "Možná něco potom dostaneme z andělů, co jí drží." Hodně mi toho bylo řečeno při cestě sem.

Poznámka pod čarou
 
Thór *Chris Hemsworth* - 23. října 2019 22:05
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V "KOBCE"
Loki




"Heeej! Slyší mně tam někdo?" Volám na dveře, nevědíc zda mně za nimi někdo prvně slyšel, nebo ne, jelikož žádné odpovědi se mi nedostalo. Lehce do nich bouchnu a je jasně cítit že všechna má síla je pryč. "Do háje.." Tiše si povzdychnu a vrátím se zpět k posteli, na kterou se posadím. Kdo ví, jak se mnou po tom včerejšku bude Her-Ur zacházet. Pokud by chtěl, tak by mně v téhle díře mohl držet snad věčně.

Trvalo to, už sem se chtěl vrhnout na ty dveře a začít křičet, když tu náhle se otvírají a do nich vchází Loki. Sem si jist že za dveřmi jsou i další, ale to je jedno. "Hej! A kde je to kafe?" Zavolám ještě, ale to už se dveře zavírají. To je mi tedy péče.


"Co myslíš? Cejtim se jak vyžvýkaná žvýkačka.." Jo, to by bylo přesný. Zmuchlaný, bez chuti... "Co se stalo? Jsou všichni v pořádku? Co on?" Ptám se zvědavě. Nerad bych někomu ublížil, tedy i když u někoho by mi to až tolik nevadilo. Počkám až mně Loki ujistí že sem nikomu nic neudělal a pak z postele vstanu. Dojdu přímo k němu a nakloním se k jeho uchu, pro případ že by někdo poslouchal.

"Musím odtud pryč, jinak mi asi hrábne.. Znáš nějaký způsob jak se dostat na Nidavellir? Musím sehnat něco lepšího než je ta plácačka co mi Her-Ur dal.. Bude tam ještě Eitri? Nebo jiní?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.20035099983215 sekund

na začátek stránky