Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 22:32Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 23. května 2021 19:10
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Zrcadlo. ukaž mi...

Obrázek

Jory

,,Ano. Nějaká část lidí spí na takových lůžkách. Říkají jim postele." Jiní spí na velkých matracích, co se dají srolovat a říkají jim futony, jiní na zemi, na slámě... Lidé jsou různí, jinak majetní, žijí na různých místech. Ale zde, ve velikém moderním městě, se spí na posteli. A nejen to.
Téměř nahá postava na mém lůžku přímo vyzývá k nevhodným myšlenkám. Ani po stovkách let nejsem schopný se vymanit ze své primitivní podstaty, toužící po krvi! Avšak při přihlédnutí na okolnosti na naše setkání si nejspíš jen k večeři dám nějaké maso a vše bude zase dobré.

,,To je normální. Taky jsem byl, kdysi." Vzpomněl jsem na ten děsivý masakr, andělé s námi neměli tolik práce, ach ne. To lidé vyvraždili můj národ. Lidé jejich víry!
Had se může cítit všelijak. Pravděpodobně neví, co je strach, a zmatení je rozhodně na místě. Možná také zvědavost? V jiné podobě se jeho hadství smrštilo jen na drobnou velmi omezenou podobu. A to nemluvím o celém jeho lidském těle.

,,Uvidíš. Pojď, pomohu ti." Natáhl jsem k němu ruku a postavil ho na nohy, s menší pomocí jsem ho odvedl do drobné koupelny. V rohu stojí sprchový kout a naproti němu záchod. Vedle umyvadlo se zrcadlem.
,,To je sprcha. A tohle... To tě nejspíš zajímá!" Ukázal jsem směrem k tomu skleněnému objektu potaženému úzkou vrstvou lesklého kovu.
,,Takhle nyní vypadáš, Jormungandre." Postavil jsem ho před zrcadlo, aby se v něm vzhlédl, než jsem ho vůbec postavil do sprchy. Přišlo mi, že to může zabrat nějaký čas, než si prohlédne vlastní obličej, krk a vše co mohl v zrcadle nad umyvadlem vidět.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 23. května 2021 17:49
sigyn_iko39614.jpg
Všechno je v pořádku…
~Heimdall~

Vše je jak má být. Loki, já a chlapci, spokojení a spolu. City našeho vztahu byly jako malý poklad, který jsme si chránili. Ano, zastávala jsem se Lokiho, ale veřejně nedal najevo, jak moc mu na tom záleží, ani jak moc mu záleží na mně a chlapcích. Byla to maska, hra, kterou jsme hráli společně, aby Loki mohl pokračovat v tom, co dělá a Odin, nebo kdokoli jiný neměl potřebu vyhrožovat mu přes nás.

“Vždy se budou dívat… Ale mě to nevadí.“
Odpovím svému muži a láskyplně ho pohladím po tváři. Loki náš dům chrání před vševidoucíma očima, které vidí pravdu, očesanou o určité detaily našeho vztahu. Díky tomu si nemusím dělat starosti, že by naše hra byla nedokonalá. Nejraději bych s manželem protančila celou nadcházející noc, ale to by nebylo moudré. První tanec ze slušnosti, druhý protože hodím smutné oči a na třetí posedět, poté se nechat vytáhnout někým jiným, prohodit pár slov pro udržení dobrých vztahů a nechat Lokimu prostor. Něco se vždycky semele a já se přistihnu, jak se vlastně trochu těším, co Loki vymyslí tentokrát.

Sif mě často lituje. ‚Ubohá Sigyn‘ říkává, mít já takového manžela, tak skočím z Bifröstu. Od Friggy jsem zase slyšela, že bych měla být důraznější a od jeho činů jej zrazovat. Loki je svůj… a já jsem jeho, z vůle Všeotce. Má odpověď prakticky na všechny rady tohoto typu. Jen já zřela duši svého muže a vím, jaký v nitru skutečně je.

Není to tak dávno, kdy se spokojenost rozlila po celém Asgardu. Hlasy, které se do mě či Lokiho pouštěly, pomalu utichly. Loki sice dál dělal své šprýmy, ale nic z toho příliš nenarušovalo místní klid.
Jeho zbylé děti jsem se naučila mít ráda. K Jormunganderovi je cesta nejnáročnější, není zrovna v přístupné lokalitě, ale hodlám na tom zapracovat. Fenrir se ubytoval u Týra a tak za nimi příležitostně zajdu, abych ho pohladila a sblížila se s ním. Stačí kus masa (vhodně podaný, aby ho nevzal i s prsty), aby si někoho oblíbil, oproti tomu s Hel se dá domluvit nejlépe i nejhůře zároveň. Na rozdíl od svých zvířecích bratrů mluví, ale má své názory, postoje a komplikovanou mysl. Kdyby Lokiho chtěla uznat za svého otce, přijala bych ji za dceru… Vždy jsem trochu skrytě toužila po holčičce. Jenže Hel, dá se říci, adoptovala Frigga a navíc už z ní byla mladá dáma. Okouzlující a krásná, po svém otci, ať ho uznává nebo ne.

******

Vydala jsem se navštívit Heimdalla. Neuškodí mu taky občas vidět někoho z očí do očí a on sám na návštěvy příliš nechodí. Když jsem byla mladší a svobodná Bílý Ás pro mě byl velmi atraktivní, ale nikdy jsem mu nic neřekla. Sem tam jsem za ním zašla, jako to dělali i někteří další bohové a dělala mu společnost na jeho věčné stráži.
Pak jsem se vdala. Mé sympatie k Heimdallovi šly do pozadí, avšak nezmizely úplně. Vždy jsem k němu cítila úctu, pro jeho schopnosti a zodpovědnou úlohu, ale nyní je pro můj vztah s Lokim a naši hru stejným nepřítelem jako Odin sám.

Položím mu ruku na rameno, překvapeně mě osloví, prý co já tady. Inu… Prostě se mi zachtělo vyjít si ven a dělat mu společnost. Má nějaké podivné narážky, kterým plně nerozumím. Prý jestli mi tohle něco připomíná.
Možná mi to má připomínat mé dřívější návštěvy? Naráží na to, že jsem se dlouho neukázala?
“O čem to mluvíš?“ Hraji nepochopení. Tvářím se, že nemám ponětí, co by mi to mělo připomínat. Následně naprosto doopravdy nerozumím, proč zmiňuje své matky. Co ty mají co dělat s mou návštěvou?
Poznámku raději přejdu mlčením a pousměji se. Možná mu tady z té samoty trochu přeskakuje. Byla by to velká škoda, ale stát se to může.

“Mohl bys někdy přijít na návštěvu. Dlouho ses nebyl podívat na děti.“ vytknu mu, abych svedla řeč jinam. Vedu syny k zodpovědnosti a Heimdall je příkladem, který jim dávám… Především Válimu, protože Thór jenž mu je vzorem, má k zodpovědnosti daleko. Ocenila bych, kdyby se u nás ukázal a trochu přispěl k tomu, aby si chlapci z takového setkání něco pozitivního odnesli.

Asi jsem se víc zasnila nad tou představou a možnostmi, co by si moji milovaní synové od strážného boha osvojili.
“Proč jsi stále na stráži?“ Ptám se.
“Proč stále bojuješ?“ Zazní z mých úst.
“Opouštíš to tady někdy vůbec? Vždyť tu je klid a mír. Ragnarok nehrozí. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych se přimluvit. Odin by jistě uznal, že nemusíš stát na stráži.“ Pokračuji mírným hlasem, klidným a melodickým.
Místo toho však místností zní: “Mohl by ses vrátit na Himinbjörg a opět strážit Bifröst a Asgárd. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych tě tam vzít. Ódin by byl rád, protože teď jsme až příliš zranitelní.“

‘Bude to znít, jakože se vymlouvám, ale poslední dobou opravdu nějak nevím kam dříve skočit. To víš... Bez mého dohledu by se tu dříve nebo později vyrojilo něco, co by ten klid narušilo.‘
Zazní jako jeho odpověď. Pousměji se a vlastně si i trochu povzdechnu. Heimdall… Zodpovědný za všech okolností a nikdy nepoleví.

Zahledím se směrem k Asgardským budovám a vnímám drobný ruch v ulicích. Jak krásně nám tu všem je.
‘Sigy… Vždycky je co strážit… Odin to ví. Asgard a jeho lid... zažívá období klidu, ale možná… Možná je to jen otázka času. Třeba stačí jen chvíle nepozornosti, to snad víš, ne? Nemáš, čím bys mě přemluvila…‘
Vyhnu se přímému střetu našich očí. Nejsem si jistá, jestli si chci vyměnit pohled do duší.
‘Nicméně stále ti neodpovídám na otázku… Proč jsem stále na stráži. Řekl bych, že ze stejného důvodu jako jsi přijala břímě manželské ve snaze usměrnit Lokiho činy do nějakých snesitelnějších mezí. Nehledě na to jak hrozných věcí se dopustil a jak hrozný dopad to na tebe mělo, nehodlala jsi ustoupit. On si vždy najde cestu jak někomu zatopit. Bojuješ s tím každý den, chráníš nás všechny před Lokim a nehodláš se vzdát. Protože to byl a JE tvůj smysl bytí… Já... Uh... Já dělám úplně to samé. Můj smysl bytí je chránit bohy… Včetně tebe.‘ Pokrčí rameny, jako by chtěl zamaskovat nějaké vnitřní přiznání a pokusí se stočit řeč jinam. ‘Jak jsi se sem vůbec dostala?‘

Heimdallova slova jsou zvláštní. Těší mě, že nezná pravou povahu našeho vztahu s Lokim, znamená to, že ať už Loki kolem našeho sídla obestřel jakékoli kouzlo, tak zatemňuje i vševidoucí pohled zlatozubého boha. Na druhou stranu mám pocit, jako by se mi napůl svěřoval o svých citech ke mně a tím probouzí mé odsunuté sympatie.
“Včetně mě?“
“Včetně mě?“
Ne, že by mi to nelichotilo, ale mé srdce patří manželovi. Přesto… Něco mě nutí v tomto směru pokračovat. Přijdu blíž a sednu si vedle něj. Má v určitých věcech pravdu, vždy jsem fungovala jako určitý diplomat mezi Lokim a ostatní bohy. Zastávala se ho, snažila najít společné řešení k nápravě, navrhovala kompromisy. V ostatních bozích jsem tak budila dojem, že ve svém manželství nejsem šťastná, ale smířila jsem se se svou rolí a snažila jsem se ji plnit, co nejlépe. Jenže jak má jedna bohyně stačit na usměrňování nezdárného manžela a ještě výchovu dvou synů?

“Klasickou cestou k Bifröstu jsem přišla. Jako kdybys už z dálky neviděl, že k tobě mířím.“
“Klasickou cestou přes Bifröst jsem přišla. Jak jinak?“
Krátce se odmlčím a podívám se směrem k cestě, kterou vidím před sebou a za ní rozprostírající se domov nás všech.
“Asgard by zvládl chvíli bez hlídání. Měl bys za mnou někdy přijít. Schází mi dobrý přítel, kterého jsem v tobě vždy měla.“
“Asgard je v plné síle, připraven na tvůj návrat. A mně schází dobrý přítel, kterého jsem v tobě vždy měla.“ Nasadím trochu důvěrnější tón a ve tváři se mi mihne velmi jemné začervenání.

“Přišel bys někdy?“
“Vrátíš se? Prosím…“ Smutné zelené oči, krásné dívky se jen krátce zahledí do tváře svého společníka, než zase sklopí pohled.
 
Heimdall *Rick Mardall* - 23. května 2021 13:09
snmekobrazovky202105100022412499.jpg

Creepy bohyně


Sigyn



Zamrkám na “Sigyn“, vlastně ani neskrývám zklamání, že nepobrala mé vtipné přirovnání a ještě se pro jistotu zeptá koho mám na mysli.
„No přece moji matku… Respektive všech devět matek...“ Jen prostě dodám. Zde jsme u toho, tohle by skutečná Sigyn pochopila… A dost možná by mě i majzla něčím těžkým po hlavě, když si z Lokiho utrpení dělám legraci. Za to tahle napodobenina jen protáhne ten svůj medový ksichtík do takové podoby, že to vypadá až děsivě neprakticky. Nevím, kdo má dneska mučící šichtu, ale pozitivně laděné horory mu jdou…
„Přijít na návštěvu?“
Zopakuji ještě jednou po ní a chvíli uvažuji zda tohle opravdu řekla, nebo zda jsem jen za tu dobu bez schopností neztratil tolik krve. Ví vůbec, že jsem se měl s Lokim navzájem zapíchnout? V jakém panteonu chodíte pravidelně navštěvovat děti někoho koho jednou máte vědomě zabít a on vás? Heh, čistě teoreticky kdybych se neválel ve vlastní špíně, ale bylo by všechno v pohodě a opustil bych svojí hlídku, abych je navštívil jako hodný strejda. Nebo líp! Co kdybych je navštívil a zrovna by nastal Ragnarok? Úplně si to umím představit. Řekl bych: Tak děcka, je to tady! Kde je váš tatík? Musím ho zabít, ale vy si klidně hrajte... Bylo by to asi hodně divný, jestli ne rovnou trapný. Nemluvně o tom, že jsem byl jediný, kdo ani nemusel někam chodit, aby se na někoho podíval. Jó... Někdo si tady neudělal přípravu, nezjistil na koho si to vlastně hraje a před kým to stojí. A tak to i vypadá. Celé to je hodně blbá iluze a za ní zcela jistě ještě blbější anděl. Ale co, tak budeme naoko spolupracovat.

„Ehm, promiň… Co ti budu povídat.“ Nenápadně pootočím hlavu doprava, abych se mohl alespoň periferně podívat tam, kam ona často hledí. Kromě svého stínu ale nic zvláštního nevidím. Kam to hledíš rádoby Sigy? Jako kdybys byla duchem jinde... Ale poté se okamžitě obrátím na osobu přede mnou. „Bude to znít jakože se vymlouvám, ale poslední dobou opravdu nějak nevím kam dříve skočit. To víš... Bez schopností, klečet zbídačený v poutech, snášet pravidelné a fakt intenzivní mučení a učit mluvit Tika a Toka, kteří ještě neotevřeli pusu, umí být dost náročné.“ V mém hlasu jde bezpečně poznat ten sarkasmus, ale dle předchozí zkušeností si nedělám naděje, že si toho všimne. Ovšem i přes absenci mých schopnosti si dokážu všimnout já jejího pohledu, který nezvykle těká jednu chvíli na mě, poté za mě a pak na malou chviličku opět na mě, ale tentokrát nějak hrozně zvláštně. Ze zkušenosti vím, že malé, často jednoduše přehlédnutelné detaily umí být velice důležité. Ten chvilkový pohled je velice krátký. Ano, sice mi to připomíná můj pohled, když jsem kdysi z nudy sledoval jeden daleký panteon jejichž jazyku jsem nerozuměl ani slovo. Ale k čemu slova, když stačilo sledovat, jak si to rozdávají zvířecí bozi. Navíc mám pocit, že to byli sourozenci...
Můj pohled...

Tehdy jsem se nějak přestal divit, že Thór nerad hady… Ale to odbíhám od tématu. Chtěl jsem říct, že to je takový ten pohled, co by si přál, aby tohle nikdy nemusel vidět. A to není zrovna úplně nejlepší znamení. Musím vypadat fakt zuboženě… Na druhou stranu mi přijde, jako kdyby to byla na chvíli ta pravá Sigyn jakou si pamatuji. Možná nejde o iluzi…

„Hmm?“ Zamyšleně skoro až zabručím, když na ni zamyšleně hledím, nějak se snažíc rozlousknout celou tuhle nevšední situaci. Co si budeme, je jasný, že tady jde zase o lámání mé vůle. Co mi není jasný je, že pořádně nevím, co přede mnou vlastně stojí. Možná jsem se zmýlil. Možná to není iluze. Možná to je opravdová Sigyn, jen není sama sebou… Pak je ale otázka, co dělá tady a co to s ní vlastně je? Že by tohle bylo to jejich poddání a věrné sloužení andělům? To se potom ani nemůžou divit, že se raději nechávám stáhnout z kůže... A pokud je tady ona, je tady i Loki? Nebo snad i jiní naši bohové? Tolik a ještě více otázek, které stojí jen na vrtošivém slovíčku možná…
Ale za pokus nic nedám… Tedy, možná zase vypíchnuté oči, ale to je jedno...

Opět se tedy soustředím na Sigyn, která se opět tlemí jako úplný idiot. Za předpokladu, že tam někde je opravdu ona, pak teoreticky víme, že se dokáže na malý okamžik dostat z tohoto zvláštního stavu. Ale proč, jaká je příčina? Dokázal bych ji dostat nějakým způsobem zpět? Třeba vyvoláním vzpomínek nebo pocitů? Stačilo by mi i jen pár vteřin, aby mi sama sundala pouta a potom bych mohl zkusit vymyslet, jak nás odsud dostat. „Sigy…“ Podívám se hluboko do jejích očí mezitím vyhledávajíc tu skutečnou osobu, kterou teď potřebuji… Pokud tam tedy opravdu je. Stále platí, že to může být jen past. Musím být obezřetný... „Tam už není co strážit. Ódin se vzdal své existence. Moje pevnost je jen zřícenina. Ásgard byl zničen a jeho lid…“ Na chvíli se odmlčím, protože se mi před zrakem mihnou ty jejich nebohé pohledy. „Jeho lid byl do jednoho pobitý anděli. Ale o tom snad víš ne? Přeci jen tě sem přivedli, aby jsi mě přemluvila…" Řeknu, jako kdyby to ani nestálo za zmínku, ale pořád ji skoro bez mrknutí oka sleduji. „Nicméně stále ti neodpovídám na otázku…“ Kývnu hlavou, abych dal na najevo, že si to uvědomuji. „Ptáš se, proč stále bojuji.“ Kdybych neměl ruce zcepenělé a ještě k tomu připoutané, asi bych se i podrbal na bradě, na které za tu dobu vyrostl vous. „Řekl bych, že ze stejného důvodu, jako jsi kdysi ty dobrovolně odpykávala trest, který náležel jen Lokimu. Nehledě na to jak hrozná ta situace byla a jak hrozně měla jednoho dne skončit, nehodlala jsi ustoupit. Bojovala jsi za osobu před sebou, chránila jsi Lokiho a nehodlala jsi se vzdát. Protože to byl a JE tvůj smysl bytí. Já... Uh... Já dělám úplně to samé. Můj smysl bytí je chránit bohy. Nebo alespoň ty, co ještě žijí... Včetně tebe.“ Pokrčím rozbolavěle rameny. Nemluvně o tom, že si umím vysvětlit důvod, proč jsem ještě stále na živu a v zajetí. Nemám pražádnou chuť ulehčovat lov těm ptáčkům.

„Můžu se zeptat? Jak jsi se sem vůbec dostala?“ Nebudu lhát, i když mi asi řekne nějakou blbost, jsem popravdě dost zvědavý. Přeci jen je to po dlouhé době první tvář, kterou znám a není to zásluhou nekonečného oddělování mého těla. Navíc potřebuji, aby semnou mluvila. Potřebuji, aby tady byla, co nejdéle je to možné.
 
Amitiel *Lisa Grey* - 23. května 2021 12:16
gkyk7986.jpg

„Z hněvu vzniká spor, ze sporu konverzace, z konverzace skutek.“




Tábor
Gabriel, Michael


Hned jak na mě Michael pohlédne, tak raději skloním hlavu a hledím si svého. Nemám ráda když se takhle hádají, měly bychom držet pohromadě. Přijde mi že teď je to zapotřebí než kdy dřív. Iseut. Měla jsem ji ráda, vždy nám to spolu šlo. Kéž bych se jí mohla podívat do očí a zeptat se: Proč?

Kvůli lásce? Může něco takového vůbec cítit, k bohovi? S lítostí ve tváři se podívám na Gabriela. Chudák, co všechno musí snášet. Zajímalo by mě, jak to celé vidí Rafael. I on je archanděl, měl by k tomu také něco říct, ne?


Jak je tak poslouchám, přemýšlím o Iseut a o tom, co by bylo horší. Zda přijít o křídla, nebo o vlastní vůli a muset sloužit Armoniel. Nikdy jsme spolu příliš nevycházely. Doufám že mně nepotká ani jedna z možností.

Situace se konečně uklidní a Michael řekne že se vrátil Amabael. Nevím proč, ale chce mně u toho až budou vysvětlovat o co jde. Dobrá, jsem zvědavá. Naposledy se podívám k táboru, říkajíc si zda jim vůbec půjde nějak pomoc, rozevřu křídla a společně s Gabrielem vyrazim ke věži.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 23. května 2021 11:29
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

KDO SE PTÁ... HODNĚ SPÍ

Loki, Matet, Mnemosyne




Já vím, bylo toho hodně. Ale je třeba nějakých odpovědí abychom konečně mohly začít něco dělat. A je toho ještě více co bych chtěl probrat. "Jo, to by šlo". Potvrdím Matet když zmíní onoho tajemného anděla. Že by šlo o nějakého špeha? S tím co vím o Horusovi bych se tomu vůbec nedivil. Zvědavě povytáhnu obočí když mluví o těch knihách.

Nejsem si úplně jistý, ale tahle myšlenka mně docela láká. Mít něco navíc, co by nám mohlo pomoci. Určitě by tam byla nějaká mocná kouzla, možná i to co bych chtěl já. Možná až bude čas, bych mohl rozhodit sítě. "Aha.. Tak to nic, zapomeň na to." Mávnu rukou když odpoví na tu druhou věc. Něco málo jsem slyšel, ale zae tak moc se v egyptské historii nevyznám.


"Odpočinula? Vypadám na to že to potřebuju?" Namítnu na návrh egypťanky. Nelíbí se mi představa že by mě měl někdo omámit, zdrogovat, nebo cokoliv jiného. Asi bych jí poslal do háje, kdyby nešlo o Sif. Povzdychnu si a podívám se na Lokiho s Nárvim. "Tak ráno.. Taky si zkuste trochu odpočinout". S tím se rozloučím a jdu do mého pokoje, kde nechám Matet aby mi připravila ten driják. Napadá mně asi dvacet věcí co bych dělal raději než spal, ale co, hádat se nebudu.

"Tak dobrou noc". Všechno to vypiju a dříve než bych rád, se mi začínají zavírat oči.. Nevím jak dlouho sem spal, ale budí mně bouchání na dveře. Otráveně se posadím, zívnu a protřu si oči. "No jo, kdyť už jdu.." Vstanu a jen ve spodkách jdu otevřít dveře. "To je hrůza tohleto. Napřed mně zdrogujete a pak nenecháte ani vyspat". Namítnu rozespale. Přes to že mám vymezený čas, ještě zajdu do koupelny a aspoň použiju ústní vodu. Pak už na sebe rychle hodím oblek a můžeme jít.


Po přemístění nechávám štíra aby zvládl incident se sestřičkou, já se jen mile usmívám. Hned poté následuji štíra až na místo. "Ahoj". Pozdravím všechny kdo čekají a vyslechnu si instrukce. Zní to spíše jak setkání s nebezpečnou šelmou, ale budiž. Po otevření dveří pomalu a opatrně pokračuji dovnitř. Nové bohyni kývnu na pozdrav a dle instrukce se posadím a následně ulehnu, na volné lůžko. Podívám sr na obě ženy a čekám co bude dál.
 
Snový průvodce - 23. května 2021 09:01
gral_bohu7694.jpg
Humble servant
~Sigyn~



Zvuk nedaleko zurčícího potoka doplňovalo štěbetání ptáků a šustění listí, když se větvemi prohnal vánek. Sluneční paprsky tvořily na pohybující se hladině odlesky a zároveň tě příjemně hřály na tváři. Seděla jsi na stoličce vedle domu, kde jsi žila se svým manželem Lokim, bohem lží a ohně. I když vaše první setkání nebylo příkladem zamilovanosti na první pohled, důkazem vaší lásky byli dva chlapci, kteří se proháněli po zahradě a hráli si na otrlé válečníky.

Ten vyšší s hnědými vlasy proháněl mladšího bratra, který měl více vlasy jako ty. Oba dva se smáli. Váli a Nárvi. Taková jména jsi jim dala. Malý Nárvi zakopl o kořen stromu, který byl společníkem domu už desítky let. Chlapec se svalil do země a Váli se okamžitě zastavil, aby svému bratrovi pomohl. Opět zazněl smích. Nemusela jsi mít obavy.

Na tvém rameni spočinula ruka a na temeni jsi pocítila teplý dotek rtů. "Drahá," šeptl tvůj manžel Loki u tvého ucha a jeho stín tě úplně zakryl. Klekl si vedle tebe a rukou tě objal kolem pasu. Když jsi se na něj podívala, jeho spokojenost tě konejšila. Takový uměl být jenom vedle tebe a synů. "Jsi připravená?" zeptal se. Chvíli ti trvalo, než sis vzpomněla, na co bys připravená měla být. Bál, který pořádal Všeotec a pozval všechny bohy. Dokonce i Lokiho, který měl pověst takové zábavy vždycky nějak pokazit, ale možná tentokrát s tebou po boku bude držet ústa na uzdě.

Loki se postavil a zamířil k chlapcům. Jako obvykle se k němu jako první rozeběhl Nárvi a Váli zůstal stát opodál. Vždycky mu nějakou dobu trvalo, než došel ke svému otci a nechal si pročísnout vlasy prsty mezitím, co mladší bratr seděl v otcově náruči.

"Má paní," ozval se za tebou. Jeho snědá kůže byla opakem tvé vlastní nebo manželovy. Když ses na něj podívala, měl hlavu skloněnou. Orjan byl darem Ódina za to, že si vezmeš Lokiho. Jako by doufal, že to alespoň trochu napraví způsobenou křivdu. Ty i tvůj manžel jste přijali Orjana do rodiny a byl velmi užitečným pomocníkem, když jste potřebovali pohlídat děti nebo udržet dům v čistotě.
"Šaty máte připravené. Pro vás jsem navíc vybral šperky, které se k nim hodí," sklonil se ještě víc, a když jsi ho propustila, vydal se k Lokimu a dětem, aby předal podobnou zprávu i jemu. Pak přebral Nárviho a Váliho chytil za ruku, aby je odvedl k jídlu.

Loki se na tebe usmál a prsty ti přejel po tváři, když k tobě došel. "Raději bych nikam nechodil," pomohl ti na nohy a ty's vsunula ruku do té jeho. "Vždycky se divně dívají," přes jeho tvář se přehnal stín.

Vaše ložnice byla obrovská. Přes širokou postel byly přehozené kožešiny, ve kterých jste spávali a díky teplu, které udržovaly, vám stačily lehké hedvábné přikrývky, pod kterými se vždy rýsovala vaše těla. Oblečení na bál jste měli položené na křeslech a tvé šperky ležely na toaletním stolku.

***

Nyní jsi žila v domnění, že nenastala válka mezi bohy a anděly a severský panteon nikdy nepadl. Nepamatovala sis na život Sebille Moretti. Všechno bylo tak, jako by to nikdy neskončilo. Loki nezavinil smrt Baldra, i když si zasloužil o to, že kvůli němu bůh přišel o část ucha a na tváři měl ošklivou jizvu. Jeho syn Váli měl stále za vzor Thóra, ale svým otcem tolik neopovrhoval. A nebylo tu nic, co by ti naznačovalo, že je něco špatně.

***
~Sigyn, Heimdal~

Tvůj život po boku Lokiho pokračoval bez menší chybičky. Jediné, co jsi sem tam musela řešit, že bůh lží opět někoho napálil nebo nachytal, ale nebylo to nic, co by mělo způsobit Ragnaröck, jak Ódin rád neustále připomínal. Dokonce sám tomu přestal věřit a propustil i Lokiho děti, které měl s obryní Angrbodou. Nikdy jste o tom moc nemluvili, protože si Loki příliš nepamatoval, jak k tomu mohlo dojít a dušoval se, že ti nikdy nebyl nevěrný. Věřila jsi mu.

Obávaná Hela se stala miláčkem Asgárdu.
Když se jednou objevila na duhovém mostě, kde ji sám přivítal Heimdal, vypadala jako ztracená dívka. Nevypadala napůl jako kostlivec, jak si to o ní všichni mysleli. Ódin ji vzal pod svá ochranná křídla a ubytoval ji ve své pevnosti.

Poprvé spatřila svého biologického otce Lokiho, i když jej jako otce nebrala. Říkala mu prostě Loki. Frigga si ji oblíbila a oblékala ji do světlejších barev, než na co byla Hela zvyklá.

Co se týkalo Fenrira a Jörmungandra, tak ti neměli lidskou podobu, ale mohli svobodně žít. Fenrir se usídlil v Týrově sídle a šlo na něm vidět, že lituje bohovy paže. Stal se jeho náhradní.

Had dál obýval moře, ale už se na něj nevydával Thór, aby jej ulovil nebo se s ním utkal. Konečně měl klid.

Takhle pokračovala idylka dál. Byla jsi spokojená a neměla jsi důvod nic měnit. Proč taky. Konečně jsi byla šťastná. Co jsi však nevěděla, tak se vše odehrávalo ve tvé hlavě a ve skutečnosti jsi byla úplně někde jinde. Jako tělo bez duše ses procházela mezi stany, kde žili další bohové. Nevšímala sis nikoho z nich, protože v hloubi mysli jsi byla na mnohem lepším místě.

Ani jsi nevěnovala pozornost tomu, že k tobě slétl archanděl Michael, vzal tě do náruče, aby tě odnesl do bílo stříbrné pevnosti uprostřed města. Nepřišlo ti ani divné, že jsi před sebou viděla spoutaného Heimdala, kterého jsi poznala po dotyku. Zmínil se, že by ti jeho pozice měla někoho připomínat, ale neměla jsi tušení o čem mluví. Místo toho jsi mu vyčetla, že by se mohl někdy stavit na návštěvu.

V tvé zamlžené mysli jsi ho neviděla připoutaného. Nacházela ses s ním před bránami na konci duhového mostu Bifröst. Seděl na lavičce. Pak jsi najednou obrátila a řekla: "Proč stále bojuješ?" zeptala ses. Měla jsi pocit, že to nebyla tvá slova. V duchu jsi slyšela, že říkáš úplně něco jiného. "Mohl by ses vrátit na Himinbjörg a opět strážit Bifröst a Asgárd. Pokud bys opravdu chtěl, mohla bych tě tam vzít. Ódin by byl rád, protože teď jsme až příliš zranitelní."

Stála jsi u Heimdala a snažila ses ho přesvědčit, aby šel s tebou.

úkol pro Sigyn a Heimdala
 
Snový průvodce - 23. května 2021 08:29
gral_bohu7694.jpg
Noční klid
~Thór, Loki + Nárvi, Matet~

Nakonec jste se všichni rozešli do svých pokojů. Respektive Loki s Nárvim zůstal a Thór s Matet odešli. Štírka Thórovi připravila bylinkovou směs, kterou přimíchala do medoviny, aby nedávala obyčejný čaj. Napití se moku mělo za následek, že Thóra velmi brzy přepadl spánek, a i když se dušoval, že nezamhouří oka, nakonec se tak stalo.

Mezitím se noc změnila v ráno a Thóra vzbudilo vehementní bušení na dveře. Ne, že by se někdo chtěl dobít dovnitř, ale spíš, aby byl vzbuzen. Bylinky s medovinou zafungovali až příliš dobře, takže se někdo už notnou půl hodinu pokoušel dobouchat. Sice stačilo otevřít dveře a vejít, ale přece jenom je tu nějaké soukromí.

Ten, kdo se snažil probrat boha hromů ze snění, byl Tjefet. Když se před ním dveře konečně otevřely, vydechl úlevou a mnul si přitom ruku.
"Dobré ráno... teda, dobré velmi brzké ráno, protože asi za dvacet minut vyjde slunce a v tu dobu už musíme být u Sif. Takže na obléknutí," sjel tě pobaveně pohledem, "máš minutu."

Potom, co chvíli čekal, než konečně mohl zase použít svůj štíří um a přemístit se přímo do nemocniční chodby, kde to málem schytala sestřička nesoucí tácek s léky, která nečekala, že by se před ní měl někdo objevit. Tjefet se jí začal okamžitě omlouvat a potom ji prsty sáhl na spánek. Sestřička se najednou uklidnila, na chvíli se jí zakalil pohled, ale během chvilky se opět vrátil a ona s úsměvem pokračovala dál. Jako by se nic nestalo.

"Pojď," pobídl Thóra a zamířil rovnou k místnosti, kde byla Sif. Na chodbě čekali Loki, Matet a Serqet. Her-Ur tady nebyl.

"Dobré ráno," usmála se štírka a pak přiložila prst na rty. "Vejdi do pokoje potichu. Nejlépe pomalu a nedělej moc prudkých pohybů. Mnemosyne už začala s přípravou rituálu. Vedle Sif bude volné lůžko. Lehni si a na nic se neptej. Mnemosyne ti řekne, co máš dělat," informovala a velmi pomalu otevřela dveře.

Ven se vylinula omamná vůně aroma lamp, která téměř zahalila mysl. Jak říkala Matet. Sif ležela na lůžku a kolem ní byly nasypané různobarevné okvětní lístky. Svíčky hořely v okruhu obou lůžek. V místnosti byla mladá žena s vlasy po ramena. Na sobě měla róbu, která se vůbec nehodila do dnešní doby. Na pravé paži měla tetování. Když si všimla nově příchozího, jen ukázala na volné lůžko po pravé straně. To bylo znamení, aby si Thór lehl.

Mnemosyne
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 23. května 2021 08:28
loki94861.jpg
Pokec
~Thór + Nárvi, Matet~

Matet si dala jenom sodovku a viděl jsem na ní, jak i přes tmavou kůži docela zrudla, když Thór spustil. Doufal jsem, že je mu jasné, že teď s Matet flirtoval a jestli ne, tak chudák holka. Přešel jsem to mírným zavrtěním hlavy a upitím ze sklenky, aby si toho nikdo nevšiml.

"Hm, dobře," kdyby měla notes, tak si okamžitě začne zapisovat každého Thórovo slovo. Kdyby tu nebyla Sif, byl by z nich sladce roztomilý páreček. Sice bych si musel častěji čistit zuby, ale nikomu jsem neupíral štěstí.

Grál, pomyslel jsem se. Bylo to už několik dní, co se nám zdál sen a co jsme pro to udělali? Nějaké svitky máme, dokonce nějaké spojence, ale stále jsme se k cíli nepřiblížili ani o kousek. A pokud byla pravda, co jednou říkal Her-Ur, tak nikdo z nás nemá šanci se do Ráje dostat. Nikdo z nás není nevinná duše, protože my typické duše smrtelníků nemáme. Takže buď najdeme někoho nevinného nebo naučíme nemluvně aportovat.

"Jasně," přerušila tok mých myšlenek Matet, když reagovala na Thóra. "A co anděl, který je na naší straně, ale ostatní ještě o něm neví?" zeptala se.
Pozvedl jsem obočí, protože to mě zaujalo. Nicméně Thór chrlil jednu otázku za druhou a já si řekl, že by mohl aspoň na chvíli počkat, než tazatel odpoví.

Matet to nějak nevadilo, a velmi svižně odpovídala dál. Tentokrát na otázku týkajících se knih. "No, Her-Ur po knihách pátrá. Jsou celkem tři. Kniha mrtvých, kniha živých a kniha Thowtova. Zvlášť nemají téměř žádnou moc, ale pokud se spojí, tak se už dějou věci. Ale to nevím, protože se to ještě nikdy nestalo," pokrčila rameny.

"A deset ran Egyptských na nás seslal Bůh, takže o tomhle bych se moc nezmiňovala. Nějaký Mojžíš si postěžoval, že je jeho lid v otroctví a pak to šlo do kytek," na chvíli se zamyslela, aby si utřídila myšlenky. Alespoň se mi to zdálo. Nárvi seděl a díval se do klína, jako by doufal, že si ho už nikdo nevšimne.

"A Mnemosyne myslela ten spánek vážně," podívala se na Thóra o něco přísněji. "Jestli chceš, připravím ti směs, která by ti měla pomoct usnout. Jde o to, aby si tvoje mysl odpočinula," poklepala na hodinky.
 
*Árés* Alexander Rubin - 22. května 2021 22:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
V sedmém kruhu
Artemis a Zeus, nově i Lucifer

Ani v nejmenším jsem tomu parchantovi nevěřil. Nepotřeboval jsem mu však vyhrožovat nahlas jako někdo. Za mně mluvili moje oči, které ho celou tu dobu propalovali. Hlavně mě celou dobu zaměstnávali myšlenky týkající se toho dítěte. Něco mi říkalo, že se s tím budu ještě dlouhou dobu srovnávat. Pokud má však pravdu, tak dítěti zatím nehrozí nebezpečí a to je pro teď hlavní.

Nesnášel jsem to přesouvání. Tu pohlcující tmu. Ten křik, který byste slyšeli i s těmi nejlepšími špunty do uší. Vlastně nesnášel jsem celé zpropadené peklo. Svým způsobem jsem se nedivil tomu parchantovi, proč se chce vlastně odsud dostat.
Chytil jsem Artemis za ruku, pokud to dovolila, aby věděla o mé přítomnosti. Není v tom sama. Zároveň jsem se ujišťoval, že se mi nezdá. Potom zážitku s Tartarem mám občas problém rozlišit, co je skutečné a co není.
”V pořádku?” Zeptal jsem se jí tiše a jen, co jsem to vyslovil tak bych si dal facku. Nic nebylo v pořádku. Byli jsme tady. Ještě ke všemu se dozvěděla, že se stalo nemožné a je matkou. Do hajzlu, to má docela dost daleko od toho být v pořádku.

Pokud mně držela za ruku, tak jsme se jí vůbec nepustil a celou dobu se jí držel. V opačném případě jsem šel po jejím boku. Snažil se to tu moc neprohlížet. Čím méně si toho budu pamatovat tím to pro mě bude lepší.

Jenže ten zatracený les jen tak nedostanu z hlavy.
”Kurva.” Ulevím si skrz pevně zaťaté zuby, když se samozřejmě musíme dostat přes něj.
Pokud ty zvuky nevydává něco jiného než to zatracené psisko, tak to vypadá, že se blížíme k cíli. Sebrat psa. Lucifera vzít s sebou. Snadné jako facka. Málem jsem se svému jednoduchému plánu vysmál. Samozřejmě, že v tom cítím asi milion problémů. Nevěřím tomu, že by to mohlo jít hladce. Něco se určitě vysere. Jen nemám nejmenší tušení co.
Ignoroval jsem jeho kecy ohledně tohoto místa. Nejsme žádní turisté a toto není poznávací zájezd.
Jestli jsme se doteď s Artemis nedrželi za ruce, tak teď jsem tu její ruku svíral jako nějaké záchranné lano. V duchu jsem si opakoval jediné: Nechci tu zůstat. Nechci tu zůstat. Nechci tu zůstat. S tím jsem snažil jít dál za Luciferem.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 22. května 2021 22:25
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Na návštěvě
Kurent, Her-Ur

S vypůjčeným oblečením od Cala jsem se cítil opravdu zvláštně. Nebylo to však tím, že by mi nebylo. Kupodivu jsme měli velmi podobnou velikost. Je to jen nezvyk.
Přišlo mi vhodnější si na tuto schůzku vzít na sebe civil. Bylo na čase si přestat hrát na to, co vlastně nejsem.
Celou dobu křečovitě svírám v rukou kufřík s penězi a doufám, že jsem se nedostal takhle hloupě do pasti. Jediné co mně na tom celém uklidňuje je Calova přítomnost.

Upřímně doufám, že to štíro-taxi nebudu muset znova absolvovat. Byl jsem z toho tak zaskočený, že jsem jakž takž udržel obsah žaludku. Což představovalo černé kafe a velmi dobrý croissant v té kavárně, kde jsme předtím byli.
Abych se pravdu přiznal, čekal jsem něco opravdu jiného, než tohle. Velkou firmu, spoustu kravaťáků. Je fakt, že hlídač s ještěří hlavou byla poměrně kuriozita, co to celé narušovala.
Chytili dalšího anděla? Co to sakra? Tahle informace mně poměrně zaskočila. Podíval jsem se tázavě na Cala. S jasnou otázkou, zda je to normální.

Neměl jsem tušení, co jsem chtěl dál dělat. Najít svůj pantheon byl můj hlavní cíl. Spojit s nimi síly, protože tato doba je nebezpečná pro vlka samotáře. Jenže pak jsem se seznámil s Calem a s ostatními. Jejich fungování mi imponovalo. Cal byl naprosto skvělý společník. Začínal jsem být zmatený, co vlastně chci. Zatraceně.
Rozhodl jsem se proto raději soustředit na štířici, která nás vedla a snažil se s ní držet krok. Něco mi říkalo, že kdybych jen blbě odbočil, tak bych byl ztracen.

”Ehmm… těší mně.” Pronesl jsem trošku zaskočeně. Nevím, co jsem čekal, ale tohle to nebylo. Myslel jsem, že bude vyšší. Nahlas to však neřeknu. Avšak i tak z něho šel respekt.
”Jsem tady, protože hledám informace týkajících se toho grálu. A ehm…” Zarazím se. Přemýšlím, jestli potom druhém stále toužím.
”...mohl bych se zeptat? Vy lovíte anděly?”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 3.7659180164337 sekund

na začátek stránky