Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 23. října 2019 19:42
loki94861.jpg
God of Fire
~Thór + Nárvi, Tjefet~

Matet mě dovedla do pokoje. Podle jejich slov ve vedlejším spal Nárvi s Helou. Nechtěl jsem je rušit a sám jsem byl naprosto vysílený. Jakmile jsem si lehl, tak jsem usnul. Ještě jsem se stihl převléct do něčeho více pohodlnějšího. Jako obvykle se mi sny nezdály. Spánek byl skoro jako prázdnota. Absence absolutně všeho, co se dalo považovat za známku života.

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že někdo klepe na ty od ložnice. Otevřel jsem oči a malátně se postavil. Dopajdal jsem se ke klice a otevřel. Za nimi stál Nárvi. Jakmile mě uviděl, rozesmál se. Pak zvedl ruku a pročísl mi vlasy. Trochu jsem se divil, že jsem neucukl, ale dnes je možné už všechno.
"Spalo se ti dobře?" zeptal se syn a já kolem něj prošel jako mrtvola. Nárvi mě následoval a stále na mě vykuloval oči. "Jak ti je?"

Posadil jsem se do gauče a poklepal vedle sebe, aby si sedl. "Mizerně."
"Jablko nepomohlo?"
Prudce jsem se na Nárviho podíval. "Jablko!!" Thór spustil takovou spoušť, že mohl zničit jediné, co zbylo z Asgárdu.
"Tam je," ukázal na stoličku vedle vstupních dveří. Truhlička na ni stála bez nejmenšího škrábnutí. Nahlas jsem si oddechl.
"Tati?" to slovo jsem tak dlouho neslyšel, až jsem se na syna překvapeně podíval. "Co se stalo?" pokračoval v otázce. "Matet mi jenom nařídila, abych tě šel probudit."
Zakryl jsem si čelo dlaní. "Byli jsme s Thórem trochu popít," nemusím před vlastním synem přiznávat, že jsme toho vypili docela dost. Možná proto tak vyletěl. "Pak se ukázalo, že barman je Ódin, což Thór nesl těžce a pokusil se Ódina knokautovat. Vložil se do toho Her-Ur a vlastně ani nevím, jak to udělal, ale najednou Thór ležel na zemi v bezvědomí. Pak s ním někam zmizel. Z Ódina vypadlo, že ví, kde je Sif nebo něco v tomhle smyslu," vychrlil jsem to ze sebe rychle. Když jsem se podíval na Nárviho, hleděl na mě s otevřenou pusou.
"Všeotec je tady? Jak?!" nechápal.
To kdybych věděl. "Asi stáhl ocas a zdrhl."
"To by neudělal," zavrtěl mladík hlavou.
"Mě to nepovídej," pokrčil jsem hlavou a postavil se. V tu samou chvíli zase někdo zaklepal. Zakoulel jsem očima a šel otevřít. Stál za nimi chlapík, co nás sem dostal z Thórovy chajdy.
"Dobré ráno přeji," zazubil se a já měl chuť jej do těch zubů praštit. "Thór se probral a docela nahlas dává najevo, že chce s tebou mluvit," ustoupil stranou a já si povzdychl.
"Musím se převléct," s tím jsem mu zavřel dveře před nosem a přemístil se do ložnice, kde jsem se konečně oblékl tak, jak to mám rád. Černé dlouhé kalhoty a bílé tričko s límečkem. Jednoduché a pohodlné.
"Chceš jít se mnou?" zeptal jsem se Nárviho, který okamžitě vyskočil na nohy a už byl vedle mě. Ušklíbl jsem se. "Myslel jsem si to."

Společně s Tjefetem, aspoň doufám, že se tak jmenuje, jsme se vydali na další túru skrz korporaci. Cestou jsme potkali pár známých tváří a během toho jsem si uvědomil, že Hela není s námi, nicméně Nárvi mě ujistil, že se o ni stará Hórova sekretářka. Hlavně, že je v pořádku. Na tom jediném záleželo.

Na místě nás čekal Hórus s Tefenem. Ten štír byl snad jeho ocas. "Dobré," usmál se bůh slunce, jako by se předtím nic nestalo. Mrknu na Nárviho a chlapec ze sebe vykoktal nejisté ahoj. "Nechám to na tobě," došel ke dveřím. "Bude lepší, když Nárvi počká venku," přešel k chlapci a položil mu ruku na rameno. Nárvi se na mě podíval, co já na to.
"Počkej tady. Nevím, jakou náladu Thór bude mít," nechtěl jsem mu na rovinu říkat, jak se bojím toho, že by mu Thór mohl ublížit.

Tefen odemkl a otevřel dveře. Vstoupil jsem do místnosti, kde boha hromů drželi a okamžitě jsem cítil, jak mě opustila veškerá božská síla. Tak takhle se cítí smrtelníci? Podíval jsem se na Thóra. Chápal jsem, jak se cítí. Bylo to, jako by mu Ódin vrazil kudlu rovnou do zad, a ještě se mu k tomu vysmál.
"Jak jsi na tom?" zeptal jsem se narovinu, zatímco zámek na dveřích cvakl.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 22. října 2019 20:11
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TO NEŠLO PODLE PŘEDSTAV..




Teď už sem nebyl milý, laskavý Thór, kterého mohli všichni znát. Z předchozích dnů se ve mně nahromadilo hodně únavy a zlosti. Napřed na Helheimu, pak v Egyptě. Věci nešly zrovna podle mých plánů a najednou zde vidím jeho, samotného Ódina. Né však jako otce, teď je to pro mně nepřítel. Způsobil tolik smrti a bolesti a najednou tu stojí, jako by se vůbec nic nedělo. To je poslední kapka v poháru mé trpělivosti. I kdybych chtěl, už sem se nemohl udržet.

Cítil sem jak ze mně sálá síla, jak zářím a že se každou chvíli stane něco strašlivě úžasného. Bylo by mi velmi líto Lokiho a Matet, kdyby je to zasáhlo také, ale už se nedalo nic dělat. Co to.. Už už ze mně sálala síla ve formě blesků, když tu náhle.. nic. Jako by někdo luskl prsty a prostě zavírám oči. Ani žádnou bolest sem necítil.


Když se znovu probírám, tak prvně cítím že ležím na něčem měkkém. V hlavě mi mravenčí jako bych vypil tolik alkoholu že začínám být opilý, ale né docela. Není mi ani nijak špatně, jen.. je to zvláštní. Jako bych se vracel domů z velmi dlouhé bitvy. Ale jak ta bitva vůbec dopadla? Matně si pamatuji že mně držel Horus, byl jako skála. Cosi zašeptal a najednou sem spal. Jak se mu tohle podařilo?

Otvírám oči a zdá se, že sem.. no ani nevím kde. Připomínalo by to nemocniční pokoj, nebýt těch run všude kolem. Takhle mi to přijde spíše jako nějaká zadržovací cela. Pomalu se posadím, ruce mám zesláblé, ale poslouchají. Promnu si oči a v hlavě se mi rozsvítí. Her-Ur.. Ten mizera. Nechápu to. Opravdu, pokud má takovou sílu že je schopný ustát jeden z mých nejsilnějších útoků jako nic, tak proč? Proč už dávno nezničil Michaela a nebo nějaké jiné Archanděly? Určitě by ho aspoň vzali na vědomí a možná by se ho i začali bát. Nejde mi to do hlavy.. Nemluvě o tom, kde do hajzlu vzal Ódina? Ten měl být už velmi, velmi dlouhou dobu mrtvý! Kde je pak matka? Vidět ji, to by mi udělalo mnohem větší radost než on. Pokud se dozvím že ji někde nechal a nestaral se o ni, pak.. nevím. Asi bych vzteky zešílel.


Spustím nohy z lůžka a postavím se na zem. Jako první kroky po opici, hrozné, ale jde to.. Protáhnu si ruce, nohy a trochu vrávoravým krokem vykročím ke dveřím, abych na ně zaklepal. "Hej!! Otevřete. Už sem se zklidnil, přísahám.. Byl bych vděčný za kávu a Lokiho! Musím s ním mluvit..." Poslední větu řeknu tišeji, skoro jako sám pro sebe. On je asi jeden z mála, kterým bych se teď mohl podívat do očí. To co se stalo, kdo jiný by to mohl pochopit lépe než on? Po tom všem, tolik utrpení, se "otec" jen tak ukáže a myslí si že co, ho uvítáme s otevřenou náručí?
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 22. října 2019 18:55
loki94861.jpg
Son of Odin
~Thór + Matet, Ódin, Her-Ur~

Jako PJ:

Jestli se Thór pokusil nějak z Hórova sevření dostat, nepodařilo se mu to. Bůh slunce stál pevně jako skála a každou chvíli zářil více a více. Všichni okolo dokonce cítili teplo, které z něho sálalo, ale nebylo nijak spalující. Naopak bylo příjemné a hladilo po tváři. Jako slunce měl nosit naději a jako měsíc klid, který z něj proudil do všech směrů. Dokonce i Loki neměl sebemenší chuť se do šarvátky zapojovat, protože cítil jakési uklidnění na duši. Možná to bylo tím, že se konečně někdo jiný postavil proti Ódinovi nebo to byl Hórus.

Vzduch rázem zhoustl tak, že bylo i pro bohy těžké popadnout dech. Matet na tom byla nejhůře, jelikož se začala rovnou dusit. Blesky, které z tebe sršely, vysávaly z okolí veškerý vzduch. Navíc k tomu přispívala i Hórova schopnost postavit kolem sebe štít. Oba dva jste zářily jako žárovky. Jeden příjemně teplým světlem a druhý ostrým bílým.

"Omlouvám se," slyšel si předtím, než tě najednou pohltila tma. Jako pytel brambor si sjel s k Her-Urovým nohám. Nastalo hrobové ticho. Bůh slunce, měsíce a nebes se podíval na Ódina, který už nedokázal skrývat svoje pocity. Oči měl vytřeštěné.



Jako já:
Ležel jsem na zemi a kryl si hlavu. Nastal takový chaos, který jsem nebyl schopný rozpoutat ani já. Už jsem viděl, jak se zdi bourají a vše nám padá na hlavu. Nedokázal jsem se jejich směrem podívat, protože žár dvou světel pálil v očích jako dva uhlíky. A pak nastalo ticho. Světla pohasla a mé oči si musely nějakou chvíli zvykat na příšeří, které zde zavládlo, protože veškeré žárovky popraskaly.

Všiml jsem si Thóra ležícího na zemi. "Co jsi mu udělal?!" vyhrkl jsem a přemístil se k bezvládnému bohovi a automaticky kontroloval jeho pulz. Nic jsem necítil, ale to neznamenalo, že je mrtvý. My nakonec žádný pulz neměli.

"Bude v pořádku," ujistil mě Her-Ur. Pak se rozhlédl kolem sebe a tiše si povzdechl. "Tohle bude chtít víc než jenom zamést." A měl pravdu. Stoly, židle, veškerý nábytek, který se v baru nacházel, ležel na straně. Křehké nádobí se rozbilo a na zemi se mísily různé druhy alkoholu.

Podíval jsem se na Ódina, který okamžitě uhnul pohledem. "Až teď cítíš vinu? To brzo," zavrčel jsem a pokusil se postavit. Moc mi to nešlo, což mě štvalo o to víc. Viděl jsem, jak Ódin otevírá ústa. "Nech si to pro sebe. Já tě stejně nikdy neměl rád, ale to ty víš, že?" ucítil jsem, jak mi štírka pomáhá na nohy. Pak jsem se podíval na Hóra. "Je ti jasné, že to Thór jenom tak nenechá, že?"
Hórus mdle přikývl. Ať už udělal cokoliv, vypadal vyčerpaně. "Je tu něco, co jej přivede na jiné myšlenky a možná by otci mohl díky tomu odpustit."
"A to je jako co?" zamračil jsem se. Nenapadlo mě nic, co by Thóra přivedlo na jiné myšlenky než vytlouct z Ódina existenci.
"Sif," tentokrát to byl Ódin, kdo promluvil.
Zamrkal jsem rychle. "Sif? Jeho žena?"
Ódin přikývl. "Viděl jsem ji ve svých snech," kdybych nevěděl, co má Ódin za schopnosti, vysmál bych se mu. "Jak je v nebezpečí."
"Tak proč si ji nešel zachránit? To by Thór více uvítal než tvou ignoranci," dal jsem ruce v pěst.
"Kdybych řekl, že jsem nemohl, lhal bych. Jsem starý, Loki. Dokonce ani s tebou se hádat mě nebaví. Poslal jsem za Sif jednoho ze štírů. Viděl jsem ji v přítomnosti jiného anděla, kterého dobře znal."
Skrčil jsem nos. "Úžasná výmluva. Ráno to Thórovi řeknu. Ty se k němu ani nepřibližuj a doufej, že tohle jej odradí od toho tě zabít. Nebo bys tomu zabránil?" poslední otázku jsem směřoval na Her-Ura.
"Do rodinných sporů se nemíchám, ale na tomhle místě netoleruju žádný boj. Navíc hrozilo, že zničí vše, co jsem tak dlouho budoval," zvedl Thóra, jako by vážil jako pírko. "Omlouvám se, ale nemůžu riskovat jeho další zlost," a po těchto slovech s ním zmizel. Zůstal jsem stát na místě jako vyoraná myš.

A zase jako PJ:
~Thór~

Her-Ur tě přemístil do jedné z místnosti, které byly pokryty runami podobně jako ty v nemocničním křídle. Tyhle navíc způsobovaly okamžitou ztrátu schopností dokonce i Hórovi. Položil tě na lůžko a chvíli tě sledoval. Přemýšlel, zda se s otcem usmíříš nebo vás dva bude muset vzít na místo, kde si to můžete vyříkat.

Přešel ke dveřím a zaklepal. Ozvalo se cvaknutí. Otevřel mu Tefen s cigaretou v ústech. "To on může za výpadek elektřiny v celé budově?" Nahlédl bohovi přes rameno, aby se ujistil, že jeho domněnka je správná.
"Ano i ne. Nečekal jsem, že má až tolik síly," vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.
"Chápu," ukončil rozhovor Tefen a zamkl.

Ty jsi spal klidně až do rána. Vlastně skoro až do odpoledních hodin.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 21. října 2019 22:30
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

THE POWER OF THOR
Loki, Matet, Her-Ur, Ódin




Rána bleskem šla mimo, ale to bych nesměl být já aby mně to odradilo. Už se chystám na starouše vlítnout a to s pořádným vztekem, když tu náhle se stane něco divného. Napřed sem myslel že to bude nějaké kouzlo, až po chvilce mi došlo kdo mně drží. "PUSŤ!" Křiknu naštvaně a stále se snažím osvobodit, i když Horusův stisk je překvapivě silný.

Jeho slova mně nijak nezajímají, jako by šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Sem tak naštvaný, že by byla nejspíše jediná osoba která by mně dokázala zklidnit a ta tady není. Stále s blesky v očích se podívám na Lokiho a aspoň o trošku tedy povolím. "Žádné řeči. Je to zrádce. Tímhle naše spojenectví končí.. Radši si lehni" Odpovím mu a kouknu na Ódina. "S tebou sem ještě neskončil, zbabělče!"


Najednou znovu zaberu a pokusím se uvolnit z Horova sevření, abych mu dal pořádnou ránu loktem přímo do hlavy 4%. Bohužel, ani to s ním nehne, je jako kámen. Dost mně překvapuje kolik toho vydrží, ale asi neví s kým si zahrává. Já nejsem ten kdo by po jednom či dvou neúspěších přestával bojovat. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy a to platí i pro bohy. A já sem teď velmi zoufalý...


Vzduchem zavane elektřina a všude kolem začnou praskat jiskřičky. "Vezmi Lokiho pryč!" Křiknu na Matet, nevědíc zda mně slyší nebo ne a celé mé tělo začne doslova pulzovat bleskem. Do Horuse pustím dávku blesku tak velkou, že by tím šlo napájet několik dnů celé město, ale to není konec. Oči mi temně zmodrají, nadechnu se a celou místnost, bar i jídelnu, všechno naplní blesk, jež má jediný cíl. Usmažit Her-Ura a Ódina. Dát jim takovou ránu, že se z toho jen tak nevzpamatují. Já jsem Thór, bůh hromu a blesku a jestli někdo pochybuje o mé moci a nebo mně zradí, pak se neznám.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 21. října 2019 21:49
loki94861.jpg
Tak to je skoro na popcorn
~Thór + Matet, Ódin, Her-Ur~

Nečekal jsem, že se Thór zachová takhle, ale byl jsem sám tak rozčílený, že bych na Ódina vletěl taky, kdyby mě moje nohy v klidu unesly. Takhle jsem dokázal jen zatínat nehty do desky stolu. Všechny chlupy na těle se mi postavily, jak energie ve vzduchu praskala. Bylo to šílené. Nejdřív Thór rozbil celou výlohu s alkoholem, takže zavanul příšerný odér různých druhů whisky, rumů a sladkých lepidel. Sám jsem se přikrčil, protože jsem se lekl. Ani jsem se nemusel dívat Matetiným směrem, protože ta v tu ránu byla pod stolem.

Pak na něj Thór skočil. Alespoň se o to pokusil. Místo toho jej zezadu chytil Horus (65) a blesky s ním absolutně nic nedělaly. Sám zářil jako vysokowattová žárovka, až mě z toho bolely oči. Dokonce i Ódin přivřel oči a štírka se je zakrývala dlaněmi. Her-Ur sice celou dobu vypadal jako pohodář, ale síla, která z něj najednou sálala, byla ohromující. Dokonce i Ódin byl proti němu looser.

"Thóre," mluvil klidně. V jeho hlase nebyla žádná zloba. Jenom pochopení, proč je Thór tolik naštvaný, "nech si to vysvětlit," dál jej držel, i když blesky prskaly všude kolem. "Nejsi tady sám. Ublížíš i jiným, než Ódinovi," nepouštěl Thóra, dokud si nebyl jistý, že se bůh hromů uklidnil a začal uvažovat trochu racionálně.

Měl jsem sám chuť něco podniknout, ale Hórova ukázka mě tak ohromila, že jsem si to rychle rozmyslel. "Her-Ur má pravdu. Poslechnem si, jakou má výmluvu. Vztek si můžeme na něj vybít někde, kde není Nárvi s Helou," divil jsem se, že jsem se pokoušel Thóra uklidnit. Sám jsem chtěl, ať starce stloukne do kuličky.
 
Snový průvodce - 21. října 2019 21:28
gral_bohu7694.jpg

Kronos vs. syn
~Áres, Athéna, Artemis + Apollón, Afrodita, Zeus~

Dostat ránu blesku od samotného hromovládce není jako procházka růžovou zahradou. Dokonce projít skrze trnité křoví je méně bolestivé. Blesk Área udeřil přímo do zad. Nebyl by to bůh války, kdyby neustál takovou ránu, ale bohyně lovu takové štěstí neměla, protože část blesku sjela po Áerových řetízcích, co měl na šatech a uštědřil bohyni ránu. Naštěstí pro ni, Artemis byla dávno v bezvědomí, ale probuzení nebude jenom tak.

Afrodita se sice držela v ústranní, ale jak viděla blesky blížící se k Apollonovi, rychle k němu přiskočila a spolu s ním se rozprskla ve stovky motýlů (98). Pak se letěla schovat někam, kde by na ně žádné blesky nebo obrovské nohy Krona nemohly.

Athéna měla svůj vlastní boj s blesky.

Kronos zavrávoral, když do něj Zeus naletěl. I když byl nejvyšší bůh mnohem menší, sálala z něj síla, která se skoro vyrovnala té Kronově. Chyběl tu Hádes a Poseidon, kteří spojili své zbraně, aby poslali titána do Tartaru, ale ti tu nyní nebyli.

Titán přešlápl a ohnal se rukou. Zeus seskočil těsně předtím, než jej obrovská dlaň zasáhla. Pak zaslechl, jak mu kolem ucha cosi prosvištělo. Když se ohlédl, všiml si, že to je lano. Sledoval, odkud se vzalo a lehce se pousmál, když zjistil, že to je Áres, jeho syn.

Lano svištělo vzduchem a mířilo k titánovým nohám. Okamžitě je začalo obmotávat. Zeus využil situace, kdy byl Kronos zaměstnán a opět udeřil (48). Blesk se mu v ruce rozzářil ještě víc, ale tentokrát si dával pozor, aby odštěpky blesků mířily na Krona. Vysokým skokem drže zbraň oběma rukama nad hlavou, zarazil jiskřivý hrot do Kronova hrudníku (Kronova obrana 18). Titán překvapen, že nemůže hýbat nohama a Diovi se mu podařilo zasadit dost bolestivou ránu, začal padat na záda.

Zeus opět seskočil. Nicméně na něm šlo vidět, jak jej to zmohlo.
"Útočte!" křikl za vámi a sám se z posledních sil otočil na titána.



Zobrazit SPOILER
 
Thór *Chris Hemsworth* - 21. října 2019 19:33
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

TO NENÍ MOŽNÉ!
Loki, Matet, Horus, Ódin




"Co?" Špitnu poněkud zmateně a vozík tedy zastavím. Napřed se mi zdálo, že se Lokimu něco stalo, ale očividně se něco děje. Něco dosti zvláštního. Barman se mu očividně nelíbí a musí to být fakt vážný když kvůli tomu vstal i z vozíku. Dívám se tedy na muže za barem a nepřijde mi na tom nic zvláštního, jen stařec který leští skleničku. Nikdy sem neměl na iluze a triky takové nadání jako Loki, takže mi začíná být jasné, že on nejspíše vidí něco, co já ne.

Co je zač? Matet se k němu chovala jako k obyčejnému člověku, měl sem tedy za to, že to nebude nikdo, komu bych měl věnovat větší pozornost. Jak sem se pletl...


Najednou do místnosti vchází Her-Ur a poté co řekne, mi všechno dochází. Jako by mně někdo polil ledovou vodou. "Ne.. Nenenene, to není možné.." Ódin, můj otec. Po tom všem, po všech těch letech, stojí tady, jako by se nic nedělo a hraje si na prostého barmana. To nemůže být on. Ódin je přece mrtvý! Aniž bych si to uvědomoval, svírám vozík tak pevně, že se držadlo začíná prohýbat jako by to byl papír. Kolem starce začínají poletovat dva mně velmi dobře známí ptáci a v té chvíli jako by se ve mně něco zlomilo. Najednou mně zavaluje vztek. Hodně, hodně vzteku. Pokud sem byl někdy takhle naštvaný, pak snad jen při souboji s Michaelem.


Oči mi jiskří a ruce mám zatnuté v pěst až mi bělají klouby. Ať je to on a nebo né, tak je mi to jedno. Můj otec zemřel toho dne, kdy odmítl vyjít z Gladsheimu a celý Ásgard padl. Jen kvůli němu!!

Obrázek




Na nic nečekám a z pravé ruky mi během chvilky vylétne blesk, mířící přímo na toho starého otrapu! (30%) Sice to šlo mimo, ale to mně neodrazuje. Zapřu se v nohách, blesk mi obalí obě pěsti a vyskočím (Použito schopnost jako létání, +5 útok +8 = 13. TÍMTO POUŽÍVÁM 8 BODŮ, tedy konečný výsledek je 21) proti němu, s úmyslem vymlátit z něj duši!
 
Snový průvodce - 21. října 2019 18:14
gral_bohu7694.jpg

Divný cápek
~Dionýsos~

Mesetet prstem poslala panáka zpět k barmanovi a natočila se čelem k tobě. "Zaplaťte si jen vodu. Panáka mám na učet podniku," dala nohu přes nohu.
"Ne, nemáš," sebral štamprli barman a Mesetet po něm hodila vražedný pohled.
"Moc mi nepomáháš, Liame," sykla.
"Vždycky rád nepomůžu," zazubil se na ni. Kdo znal Liama velmi dobře, tak mu vůbec nepřišlo divné, že má o něco delší tesáky. Vypadaly více jako zvířecí než lidské.
"Polib si," seskočila štírka ze stoličky a kývla na tebe, abys šel za ni. Přitom si pokusila spravit sukni, ale bez úspěchu. Její krásné pozadí stále lezlo ven stejně jako ostatním servírkám. "Kdyby se Savera ptal, kde jsem, tak dole v kuchyňce s pánbíčkářem."

S tím se rozešla směrem k pódiu, vyhnula se opilé dvojici a zamířila ke dveřím vedle schodů vedoucích na parket. Tam se zrovna dvě dívky oddávaly dosti náruživému tanci. Mesetet podržela dveře a počkala, až projdeš. Pak zamířila chodbou, sešla schodiště a museli jste se dostat do míst, kde byl původně sklep. Minuli jste několik tanečnic, které vyšly z kuchyňky. Tam měla Mesetet namířeno. Naštěstí pro tebe tam bylo prázdno.

"Aby bylo mezi námi jasno. Nejsem šlapka," opřela se štírka o linku a měřila si tě přísným pohledem. "Tak co chcete?" byla opřena strategicky, protože jen kousek od ní viselo několik nablyštěných nožů.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 21. října 2019 17:43
loki94861.jpg
Wut?
~Thór, Matet + tajemný barman~

Chytil jsem kola vozíku, až jsem si málem zpřelámal všechny prsty. Bolestí jsem vyjekl: "Stůj!" Jak ho nemohl Thór poznat? Sálalo to z něj jako světlo z majáku. Nevěděl jsem, jestli jsem naštvaný na Thóra nebo na barmana, který na nás hleděl, jako by se nic nedělo. Matet se zastavila a povytáhla obočí.
"Ty to musíš vědět!" křikl jsem na štírku, které obočí vyletělo ještě výš.
"Co?"
"On!" ukázal jsem prstem na barmana, který zvedl pohled od sklenice, kterou leštil. "Thóre, podívej se na něj pořádně," apeloval jsem na hromovládce.

Zvedl jsem se z vozíku pro jistotu, kdyby se mnou bůh chtěl odjet. Opřel jsem se o nejbližší stůl a propichoval barmana pohledem. "Proč nic neřekneš, hm? Zase všechny jenom taháš za fusekle," umět sršet blesky jako Thór, tak tohle místo lehne popelem. Na druhou stranu jsem byl bůh ohně a dřevo stolu začalo kolem mých prstů černat a smrdět spáleninou.

Ať už ho Thór poznal nebo ne, vložil se do toho někdo, o kom jsme ještě před chvílí mluvili. Her-Ur vešel do baru s rukama v kapsách, s hravými jiskřičkami v očích. "Nemá smysl nic tajit. Vím, jak zněla dohoda, ale když už tě poznali." Snad jediná, které se to nepodařilo, byla Matet.

Barman odložil sklenici na pult, zakryl si dlaní levé oko, a když ji odtáhl, odhalil nám to pravé, které bylo slepé. Nicméně to tak dlouho nenechal a opět se vrátila iluze, že vidí na obě oči. "Vždy jsi byl prozíravý, Loki. Jen kdybys svůj um využil k něčemu lepšímu než jen všem dělat naschvály," oba jsme ten hlas znali. Hlas patřící nejvyššímu bohovi v devíti světech, hlas, který byl nasycen autoritou.

Havraní sochy se rozpohybovaly a každý z nich přistál na rameni svého pána už ve své ptačí podobě. I když věk pokročil, ti dva opeřenci vypadali stále stejně. Očka stále pichlavá a sledující vše, co se kolem šustne. Za barem stál nikdo jiný než Ódin s Huginnem a Muninnem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 21. října 2019 08:34
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Kronos útočí, potřebujeme plán


A-Team dostává na prdel

”Zlato.” Je první co hlesnu, když si všimnu, že leží nehybně na zemi. Samozřejmě se snažila ochránit svého bratra a mně vůbec nenapadlo jí pomoct.
Do hajzlu. Klekl jsem si k ní a zkontroloval, zda dýchá.
Poté jsem pohlédl na Athénu, která měla pravdu jako vždy. Je to na nás. Na nikom jiném.
Postavil jsem se zpátky na nohy, což šlo opravdu těžce, protože bych nejraději seděl u své drahé a čekal až se probere. Jenže jsem musel zařídit, aby to probrání vůbec přežila.

Neměl jsem žádnou zbraň. Nebyl jsem ani pořádně oblečen. A to nemluvím o tom, že když na něj Athéna zaútočila, tak to s ním ani nehnulo.
Přemýšlej… přemýšlej... Ponoukal jsem se k činnosti. Rozhlédl jsem se kolem sebe a uvažoval, co bych mohl použít jako zbraň. Mohl bych na něj házet kameny a doufat, že to bude mít nějaký efekt.
Po chvíli mi však došla jedna věc. Neútočil. Mohl nás zašlápnout jako mravence. Mezitím, co jsem zjišťoval, jak je na tom moje drahá a potom se přesunul k Athéně.
Afrodita se opět zjevila a já chvíli přemýšlel nad tím, proč jsem s ní vlastně byl. Vždyť byla tak neskutečně otravná.
A pak jsem si něco uvědomil.
”Ten provaz, co jste použili, abyste nás dostali k sobě… kdo ho má? A co je schopný dělat?” Zeptám se tiše obou žen.
Kdyby ho byl schopen svázat a mohlo by nám to dopřát čas k útěku. Ale je to velké Kdyby… jenže nic jiného nemám. Potřebuji dostat ty dva, co jsou ze hry do bezpečí a ne si hrát na hrdinu.
Trvá to chvíli než si všimnu to, co Krona upoutalo, že se rozhodl zapomenout na nás.
Takže i on se tady zbaběle schovával? Byla první myšlenka, když mi došlo, kdo se to chystá objevit na scéně.
”Dejte mi ten provaz!” Zavrčel jsem, hned poté, co Kronos dal i jméno našemu “zachránci” a natáhl ruku, abych zdůraznil, že ho chci.

Nebyl by to on, kdyby se nerozhodl efektivně ukázat na scéně a to s pořádnými efekty. Ignorujíc přitom naprosto to, že tu jsou ještě další, kteří by mohli přijít do úhony. A tak jsem se tentokrát rozhodl chránit Artemis v bezvědomí a snažil se jí krýt svým tělem, co to jen šlo.
(89% - na ochranu sebe) Což nepodařilo, tak jak jsem původně zamýšlel. (20% na úspěch ochrany) A tak jsem si vztekle představoval, jak lano v mých rukách drahého titána sváže do kozelce. (Po domluvě s PJkou má u sebe lano a hod na úspěch je 74% )
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19413900375366 sekund

na začátek stránky