Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1566
Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. července 2021 13:47Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 29. července 2021 10:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 28. července 2021 21:00Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. července 2021 9:11Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 25. července 2021 14:32Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. července 2021 9:17Jörmungandr *Jerome*
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 16. května 2021 23:11
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Boží instinkt

Možná jsem hada trochu polekal, když jsem tak bezohledně narušil jeho chůzi a jen tak, bez námahy jsem si ho hodil přes rameno, abych ušetřil čas. Šel pomalu a já nebyl zase úplný uzlíček trpělivosti. Proto jsem tak učinil a hlavně pak kvůli schodům do takové výšky, jakou páté patro poskytuje.
Měl bych mu vymyslet nějaké nové jméno, Jormungandr je hrozně dlouhé. Ani jsem se neobtěžoval mu říkat své a rovnou jsem zvolil lehčí alternativu, bude lepší mu taky dát jednu.

Došel jsem ke dveřím svého bytu, v nejvyšším patře bydlím sám, původně to byla nejspíš něco jako půda a jeden z majitelů okolních bytů se ji rozhodl koupit a přebudovat. V létě je tam pro mne příjemné teplo, na zimu budu muset pryč, izolace není zrovna skvělá.
Z kapsy jsem si vytáhl klíč a odemkl, otevřel jsem dveře a vstoupil. Pytel na mých zádech se pohnul, trochu nedočkavě. Pousmál jsem se, jelikož jsem věděl, že mě nyní nevidí. Položil jsem dlaň jen kousek nad lemem osušky, která skrývala nahotu velikého hada a poklepal jsem po tom místě prsty.
,,Nebuď nedočkavý." Pověděl jsem tiše a ušel ještě pár kroků, načež jsem jej položil na postel. Jak říkám, můj byt je malý. Jen předsíň s koupelnou a poté ložnice s kuchyní, říkají tomu garsonka. Malý stůl pokrytý knihami a stará postel akorát tak pro dvě osoby s nočním stolkem, na němž jsou další staré tituly.
Poodešel jsem od něj pár kroků dál, abych si ho prohlédl. Je to jen veliké zvíře, ale přesto se nedokážu úplně zbavit temných myšlenek.
,,Jak je ti?" Zeptal jsem se ho, zatímco jsem se na něj díval. Vážně, nemá na sobě žádnou známku toho, že byl hadem, jeho tělo je dokonalé. Lidsky dokonalé, všechny části jsou takové, jaké mají být. Nemluvě o tom, ja je ta lidská schránka přitažlivá. Podivné andělské čachry machry. Had by měl být hadem, tak co se děje? Možná je to Lokiho práce? Rozhodl se syna potrestat za to, že Thór nezemřel?
Projel jsem si rukou vlasy a odvrátil od něj pohled k oknu. ,,Potřebuješ šaty. A sprchu." Rozešel jsem se ke skříni vedle okna, z níž jsem vytáhl další ručník a jednoduchý oděv, dosti podobný tomu mému, který se sestával ze tří kusů oblečení.
 
*Árés* Alexander Rubin - 16. května 2021 22:48
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Nemám nejmenší tušení
Artemis a Zeus

Mlčel jsem a poslouchal. Stále jsem vstřebával to, že Artemis čekala dítě a že nelze vyloučit, že bych já mohl být otcem. Nikdy jsem s touto možností nepočítal, i když se mi o tom zdálo v hlubinách Tartaru. A teď to vypadá, že to není jenom sen, ale skutečnost. Vůbec si nejsem jistý jak se s tímto zjištěním vypořádat. Není to zrovna vhodná doba, aby přišlo dítě na svět. Zvláště do tohoto světa. Krucinál.
Uklidnilo mně, že Lucifer tomu dítěti nemá v úmyslu ublížit. Stále jsem si však o něm myslel, že je to samolibej parchant a že bych mu pár dal přes hubu.
Na druhou stranu nepřítel mého nepřítele, je můj přítel. A on se zrovna netvářil, že by se s těmi opeřenci kamarádíčkoval. Neměli jsme teď zrovna moc na výběr.

Vůbec jsem nechápal to, jak to tady funguje. Vypadalo to však, že on tomu opravdu rozumněl. Ještě aby ne, když tomu tady vládl. Takže jsem neměl vůbec žádné pochybnosti o tom, že jestli je vhodný čas vyřešit toho zasraného psa, tak je to právě teď.
”Upřímně nechci, aby se malé narodilo tady.” Pronesu tiše k Artemis svou obavu, která věřím, že je velmi podobná.
”Takže ty nás tam dovedeš, chápu-li dobře?” Nevěřil jsem mu. Zatraceně jsem mu nevěřil, ale měl jsem snad nějakým způsobem na výběr? Podíval jsem se na otce.
”Co si o tom myslíš?”
 
Jörmungandr *Jerome* - 16. května 2021 22:27
jormungander347.jpg
Přehozen přes rameno
~Huītzilōpōchtli~

První noha, druhá noha, první noha, druhá... v duchu jsem si opakoval, abych si pamatoval, že musím nohy střídat. V jednu chvíli jsem se cítil dost jistý na to, abych se pokusil Soliana pustit. Hned jsem toho zalitoval a raději ponechal ruku kolem jeho ramen. Jestli nás někdo sledoval nebo se divil, proč jdeme tak, jak jdeme, neřešil jsem to. Jako obrovský had jsem byl na nejvyšším bodě potravního řetězce. Když záhadně mizely lodě na moři, z velké pravděpodobnosti jsem to byl já, protože jsem se nudil. Častokrát jsem lodě jenom sledoval a poslouchal, co si mikrobi povídají na palubě. Někdy se stalo, že některý z posádky přepadl přes palubu. Zákusek, ale dost nasáklý rumem. Rumový mikrob. Hehe.

"Huh!" nečekal jsem, že si mě přehodí přes rameno. Měl jsem být obrovský, těžký a neuzvednutelný. Kde jsou ty časy. Bylo by to samé jako uzvednout Thórovo kladivo nebo beztrestně usednout na Ódinův trůn Hlidskjalf. Ale co jsem měl dělat. Svoje svaly jsem ještě tak dobře neovládal, abych se mohl nějak bránit. Pak jsem počítal schody a uznal, že bych měl sakra problém vyjít jenom první řadu.

"Už jsme na místě?" zeptal jsem se, když se zastavil. Zavrtěl jsem se, aby mě postavil zpátky na zem. Vzduch téměř stál a mě začínalo být docela vedro. Měl jsem si chuť sundat huňatou látku, co mi obepínala pas. Nějak jsem nezvládal výkyvy teplot. Teplo jsem miloval, ale tohle se teplem nazvat nedalo. Cosi mě zaštípalo v očích. Sáhl jsem si rukou na čelo a zjistil, že jej mám mokré. "Hmm," zabručel jsem.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 16. května 2021 22:00
loki94861.jpg
What?
~Thór + Nárvi a Hela~

Nečekal jsem, že by Ódin něco víc o jablcích věděl. Ten se jenom staral o to, aby Idunn vždy v konkrétní den a dobu přišla s odkrojeným měsíčkem. Zbytek jablka se pak rozděloval mezi nás ostatní. Díky tomu jsme získávali dlouhověkost a sílu, která převyšovala ty smrtelníků. Uvědomění, že jablka nakonec nepotřebujeme, protože nás při síle drží víra smrtelníků, byla tak trochu facka. Ale to jsme si uvědomili až potom, co jsme o zdroj jablek přišli. Na druhou stranu byla pro nás stále důležitá. Já se díky kousku dostal z nejhoršího.
"Zkusím na něco přijít," přislíbil jsem Thórovi pomoc s jablkem. Možná by stálo za to se vrátit na Asgárd a zkusit nějak oživit strom?

Upřímně mi bylo Sif líto. Tohle jsem ji nepřál. Jak se navíc musel cítit Thór? Celou dobu jí hledal a odměnou mu byla víceméně cizí žena, která se navíc upnula na zpropadeného anděla. Sám jsem měl chuť si s ním promluvit a popřípadě použít pěsti.

Sledoval jsem směr jeho prstu. "Vrátit? To se mi nezdá," zanořil jsem se víc do křesla. Hela mi ležela v náručí a zdálo se, že každou chvíli usne. Podíval jsem se na Nárviho. "Běž ji prosím uložit," opatrně jsem Helu synovi předal. Ještě bychom jí s Thórem vzbudili.
Když zaklaply dveře, znovu jsem pohlédl na Thóra. "S tou zradou si děláš snad srandu? Co máš v plánu? Dostat se do nebe?" povytáhl jsem obočí.

Nebe muselo být plné opeřenců a co bychom tam byli platní? Jestli je pravda, co říkal Her-Ur, tak verbují bohy a nerad bych bojoval s někým, koho jsem kdysi dávno znal. I kdyby to byl třeba samotný Baldr. Jo, neměl jsem ho rád. Frajírka. Mohl jsem snad za to, že se neustále naparoval jako páv? Navíc věděl o Válim a jeho pravé podstatě.
 
Amitiel *Lisa Grey* - 16. května 2021 20:01
gkyk7986.jpg

„Prohlaste to. Stejně jako vyhlašujeme válku.
Takto budeme mít mír ... stačí ho prohlásit.“




Tábor bohů
Gabriel

Je to hezká myšlenka. Bojovat, porazit všechny nepřárele a žít dál v klidu a míru. Ale opravdu by něco takového bylo možné? Nesnažíme se o něco co zkrátka nejde? Možná jsme lidem podobni více než bychom si byly ochotni přiznat.

Pozorně Gabriela poslouchám a přemýšlím o jeho slovech. Technika.. Co jsme udělali abychom tomu zabránily? Lovíme bohy a máme je jako "nucené spojence?" To mi nepřijde jako nejlepší řešení, ale kdo sem abych měla pochybnosti o způsobech našich vůdců? Povzdychnu si a nakonec se také posadím. A zadívám se na tu ženu, bohyni, která si umívá tvář. Je šťastná nebo smutná? Snažím se si toho všimnout.


Zabránit apokalypse? Povytáhnu obočí. Lucifer by jistě byl veliký problém kdyby se dostal na svobodu o tom není pochyb. Jenom že on na svobodě není. Hnije v Pekle a tam doufejme zůstane do konce svých dnů. A jiní nepřátelé nejsou. Musí za tím být něco více, ale opět není na mně abych něco takového řešila. Pohlédnu na archamděla ležícího vedle mně. "Já?

Chtěla bych pomáhat lidem. Léčit jejich nemoci a trápení a tak zařídit že v nás budou opravdu, pevně věřit. Kdy jsi se naposledy někomu zjevil a udělal nějaký zázrak?"
Doufám že nepřekročuji hranici, uvědomuji si že bych si měla dávat pozor na jazyk. Ale snad bude chápat kam tím směřuji. "A také bych chtěla najít aspoň Metatrona. Na mnoho věcí bych se ho ráda zeptala". Dodám ještě, zcela upřímně. Nechám mu chvilku a pohlédnu zpět směrem k táboru. "Opravdu si myslíš že je mezi němi někdo, kdo by proti Luciferovi něco zmohl? Vždyť jsi to sám řekl.. Jsou už jen stíny svého bívalého já".
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 16. května 2021 15:45
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

S hadem přes rameno...

Jormungandrovi pohyby se pomalu lepšily. Krůček po krůčku, blížil se a já mu ustupoval. Až jsem uznal, že je připraven a můžeme se vydat k mému drobnému bytu.
,,Od doby, co tvé božstvo ovládalo nějakou skupinu lidí uběhlo mnoho času. Lidé se vyvíjeli, stěhovali se a jejich jazyky se měnily s nimi. Nevím, jak moc se dnešní norština podobá tvému jazyku, ale zde, na kusu země jménem Amerika se lidí domlouvají angličtinou." Možná bychom našli několik podobností, vzhledem k tomu, že Anglosasové nebyli jediné, kdo na ostrovech poblíž Evropy žili. Vikingové je týrali a mnoho se jich i usadilo v trochu teplejším, i když stále deštivém podnebí. Germánské jazyky a jejich vývoj jsou dosti mimo můj obor působnosti. Nahuatl Aztéků vznikl úplně mimo jakékoli evropské normy, z vlastního podhoubí. Lidé se vždy potřebovali dorozumívat. Mezi staroseverštinou a jazykem mých uctívačů je ale jeden velký rozdíl. Nahuatl není mrtvý. Setkal jsem se se skupinou rodilých mluvčích ve středním Mexiku. Mluví plynně a je to až neuvěřitelné. Tato malá komunita mě nejspíš drží naživu. Bez nich bych byl býval zapomenut nejspíš úplně.
Držel se mě okolo ramen, zatímco jsem pořád s jistou dávkou neohrabanosti korzovali ulicemi Miami, do nichž opět začalo svou silou pražit slunce. Kolem nás se město pomalu probouzelo z temné bouře. V jedné chvíli kolem náš proběhli lidští drobečkové a hned za nimi jejich otec. Jen opatrně, drobotino.
Moje hlava byla zavalena mnoha pocity a také nejistotou. Co když hada v jednu chvíli napadne sebrat dítko a rozpoutat masakr? Nebo naopak, co když se někdo podiví nad tím, co tu děláme a bude nás sledovat? Lidé jsou různí, někteří nevinní a jiní chtějí dělat problémy. Myslí si, jak jsou mocní a silní, než na ně vybafne božstvo. Byl jsem tedy velmi ostražitý, díval jsem se kolem sebe i na cestu, připravený na vše, co bych musel udělat.

Můj byt je malý, v nejvyšším patře tichého betonového domu s plochou střechou. Vedou na ni kovové schody, zde trávím spoustu času, pokud zrovna neprší.
Jakmile jsme vešli do tiché, relativně temné uličky, sklonil jsem se, podebral hada pod zadkem a přehodil jsem si ho přes rameno, už jen pár kroků a tady nikdo není, nevzbudíme žádnou pozornost.
,,Bude to rychlejší, máme před sebou mnoho schodů." Vysvětlil jsem mu. Trvalo by nejspíše léta, než by se had samotný vysoukal až do nejvyššího, šestého patra.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. května 2021 13:54
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

NA NÁVŠTĚVĚ

Loki, Nárvi, Hela




Během chvíle se otvírají dveře a za nimi stojí Nárvi. "Ahoj". Pozdravím přátelsky chlapce. Vypadá už dobře, takřka žádná známka po mučení. Táta? Na tváři se mi objevuje úsměv. To je snad poprvé co Loki něco takového od ní slyšel, určitě bude úplně hotovej.

Udělám pár kroků dovnitř a zadívám se jak Loki drží Helu. "Slyšel.. Sluší ti to". Řeknu upřímně. Rodina. Jeden si to nemusí hned uvědomit, ale je to jedna z nejdůležitějších věcí. Kdyby to s Lokim bylo takhle už tenkrát, mohla být spousta věcí jinak. Vstoupím dál a s pousmáním přikývnu. "Líbí? Říkal jsem si, že je čas na změnu. Že když ty nosíš oblek, tak já přeci nezůstanu pozadu".

Vyslechnu si smršť otázek a když si jde Loki sednout, všimnu si minibaru. "Můžu?" Zeptám se a až mi to povolí, tak k minibaru dojdu, vytáhnu jednu z lahví a naliji si zhruba polovinu. Lahev vrátím zpět a až pak si přičuchnu ke skleničce. Zřejmě nějaký lepší rum. Proč ne?
Lehce upiju a dojdu k místu kde sedí Loki. Rozhlédnu s3 po pokoji, kouknu na Nárviho a pak na něj. Když je takhle vidím, mám chuť je vzít a vyrazit někam na zmrzlinu. Je tolik věcí co Nárvi a Hela ještě neznají. "Tak popořadě..

Jablko.. Ódin říkal že by bylo nejlepší ho nechat být. Jenže to už jaksi není možné. O tom rituálu prý nic neví, tak budu rád když na něj pak koukneš ty.. Sit je.. Zmatená. Neví kdo sem, na nic si nepamatuje. Her-Ur poslal pro někoho kdo to umí s pamětí".
Na chvilku se odmlčím a upiji trochu ze sklenice. Doufám že to vyjde, nevím co bych dělal kdyby si už neměla nikdy vzpomenout.



"Sigyn je tam". Prstem volné ruky ukážu nahoru, jako že ukazuju nebe. "Prý by ji mohli vrátit, výměnou za jiného boha. Nějak se mi tomu nechce věřit, ale pokud není jiná cesta do Nebe než s andělem, budeme to muset zkusit". Pomalu trochu usrknu a s takovím polo zoufalím, usměvavím výrazem, se zadívám na Lokiho. "Vypadá to, že mně budeš muset znovu zradit". Samozřejmě né doopravdy, bylo by fajn krybychom to naplánovali jako lest. Podobně jako ve filmu Thór 2.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 16. května 2021 12:29
loki94861.jpg
Našel mě
~Thór~

Ozvalo se zaklepání na dveře. "Půjdu otevřít," nabídl se Nárvi, protože nechtěl, abych kvůli tomu Helu pokládal na zem. Stejně by se zachovala i jeho matka. Sigyn, kde je ti jenom konec, jako by Hela vycítila mé rozpoložení, a tak vyslovila: "Táta!" Vykulil jsem oči a díval se na ní jako na zjevení.

V tu samou chvíli, kdy se Hela rozhodla na mě promluvit, otevřel Nárvi dveře, takže to Thór slyšel taky. Podíval jsem se na něj a byl jsem, no prostě na mě najednou dolehly všechny otcovské pudy a byl jsem z toho naměkko. Doslova.
"Slyšel jsi? Řekla mi táta," zazubil jsem se a víc si k sobě Helu přitiskl. Nárvi se v duchu bavil, ale nic neříkal.

"Nestůj tam jako solný sloup," pozval jsem Thóra dovnitř. Pak jsem si všiml jeho nové vizáže. "Rozhodl ses, že budeme vypadat jako dvojčata?" ušklíbl jsem se. Sám jsem na sobě měl oblek, i když černé barvy a pod ním pohodlné tričko. "Podařilo se ti něco z toho anděla dostat? Říkal něco o Sigyn? Ví, kde je? A co Sif? Jak je na tom?" vychrlil jsem na něj spoustu otázek a mezitím si šel sednout do křesla. Helu jsem si nechal na klíně.

Cca rozložení Lokiho pokoje
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. května 2021 10:04
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

VELKÁ ŠŤASTNÁ RODINKA

Loki, Nárvi, Hela




Naposledy sem se podíval do zrcadla a s tím že lepší už to nebude, vyrazím ze svého pokoje. Venku na nikoho nenarazim, takže se nemouu zeptat kde kdo je. Nezbívá mi než se trochu projít a zkusit najít Lokiho sám. Napřed mě napadl Váliho nemocniční pokoj. Nechci chlapce rušit, ale i kdyby tam Loki nebyl tak se rád podívám jak se mu daří. Snad už bude brzy v pořádku. No a pak, vyrazím k jeho pokoji. Zaklepu na dveře a počkám zda se někdo ozve. Je na čase začít pořádně plánovat.
 
Jörmungandr *Jerome* - 16. května 2021 09:35
jormungander347.jpg
Chodím... já chodím!
~Huītzilōpōchtli~

Solian měl se mnou velkou trpělivost. Dokázal jsem se představit takového Thóra, který by si zuřivostí trhal plnovous, proč prostě neudělám krok za krokem. Když mě nedokázal uzvednout v mé hadí podobě, i když jsem díky otci vypadal jako kočka, slíbil mi, že jednoho dne se utkáme a ukáže mi, že je mnohem silnější já. Teď bych tomu i věřil.

Zkouším přehazovat nohu přes nohu, a hlavně se soustředit, že můžu stát vzpřímeně. Pomalu si zvykám na divný pocit a nechávám lidské instinkty, aby přebily ty hadí.
Budu moct jednoho dne být zase ve svém původním těle? Jak by se na mě pak Solian díval? I když to nevypadá, tak jako had nejsem hloupý a dokážu rozeznat, jestli mě někdo chce zabít nebo mi pomoct. Jak bych si pak pamatoval všechno ze svého života před Temnotou?

"To tu nikdo nemluví jako já?" podivil jsem se. Ale přikývl jsem, že rozumím. Už tak jsem na sebe strhnul dost pozornosti, což mi v téhle lidské skořápce nebylo příjemné. Najednou jsem se musel poprat i s emocemi, které mi byly dosud neznámé.

Nakonec jsme se se Solianem rozešli. Byl jsem rád za jeho oporu, ale během cesty jsem se zlepšoval. Sice jsem si netroufl běžet jako lidská háďata, která kolem nás proběhla, ale vnitřně jsem byl na sebe pyšný.

Zároveň jsem sledoval podivný svět kolem sebe. Panoval tu chaos. Jinak jsem to popsat nemohl. Mikrobi, se hemžili u svých kamenných domů s průhlednými zdmi a zbavovali se nánosů, které sem přineslo moře. Mluvili do divných krabiček. To v nich někdo žil?

Ani v nejmenším jsem nedokázal pojmenovat všechno, co kolem nás bylo. Sám jsem pro to slova ve svém rodném jazyce ani neměl. Bylo však hloupé ptát se, co to tam leží se dvěma kolami.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19603800773621 sekund

na začátek stránky